Ve vlastní šťávě: Svatba

Byly časy, kdy pro mě vaření na svatbě bylo milým zpestřením jinak rutinní práce a příležitostí dobře si přivydělat. Poslední dobou je to svatba na svatbu a téměř všechny, ke kterým se nachomýtnu, mají stejného jmenovatele. Snahu ušetřit. A tu se pro mě stává výzvou: kouzlit s nízkým rozpočtem a diplomaticky prokličkovat úskalím představ maminek, tchýní, babiček a nevěst. Je to empirický závěr, žádný genderový úskok. Právě dámy chápou svatební obřad jako nevídanou a sotva opakovatelnou příležitost naplnit svoje pohádkami vykrmené představy o svatbě snů.

Pokud jde o muže, myslím, že těm by stačil i kus prasete a velký sud piva. Možná nějaký ten krajíc chleba. Pokud jde o dámy, vlastní představu o svatbě má pochopitelně nevěsta, která s temnou předtuchou, že by to mohla být v krajním případě první a poslední svatba v jejím životě, a i kdyby nebyla poslední, na druhé už jí spousta věcí neprojde, neví co dřív. Na jedné straně má něco ráda, na druhé straně je tady manžel, kterému je to ale tak nějak fuk, hlavně když se o to nebude muset starat sám, potom pochopitelně trochu pohublá peněženka, která jako by symbolicky skrývala slova žena a peníze v jednom. A nepřehlédnutelný vliv maminek a babiček, které by rády viděly svoje dcery a vnučky obklopené třpytem, jasem a blahobytem, o kterém mají na rozdíl od těch mladých celkem jasnou představu, vycizelovanou mnoha lety strávenými ve svazku manželském.

Svatební hostina|foto: Standa Soukup

Spřádat tedy hostinu za účasti všech zmíněných je spíše úkol pro diplomata z OSN než pro prostého rozvedeného kuchaře. Je milé potkat lidi, kteří s vámi spolupracují a u vědomí toho, že nemají příliš peněz, dokážou přistoupit na vaši improvizaci a zároveň ocení snahu nakrmit vlka a kozu zachovat vcelku. Takovým modelem je například svatební hostina, tedy hostina v pravém slova smyslu, kdy se nepodávají jednotlivé chody, ale na stůl se nanosí jídlo od naprosté klasiky, kterou reprezentuje játrový knedlík plovoucí v horkém vývaru či kaldoun, až po sushi, krevety na špejli a striptérku v dortu.

Takže každý z účastníků hostiny si přijde na své, od strejdy Franty, který má rád guláš a rum, až po tetu Anežku, která nedá dopustit na svíčkovou s karlovarským knedlíkem. A protože se svatby účastní i kolegové a kamarádi, tak to chce samozřejmě nějaký výraz vzdoru a vymezení se vůči tradici v podobě tofu karbanátků s cizrnovým salátem. I tak to jde. Rozhodně bych rád apeloval na všechny budoucí nevěsty – je to vaše svatba. Nedejte se a nešetřete. Možná to bude jen jednou, tak ať je na co vzpomínat!