Ve vlastní šťávě: Symbiotický půst aneb Zbytečně se netrapte a nehubněte

02280759.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02280759.jpeg

U Zuzky mám rád, že to, co já nedomyslím, na to má ona „sicflajš“ a vždycky tomu dá tak nějak solidní vědecký základ a hezky to vysvětlí. Tak já třeba kimči a torši sprostě zkvasím, zatímco holky jako Jana Biliková nebo Zuzka Ouhrabková tomu změří pH, umí vyjmenovat všechny ty breberky, které to celé způsobily, a navíc si umí dohledat zdroje v jiném jazyce, než je pouliční ruština. Zuzčin přístup navíc zcela vyhovuje mému vrozenému cynismu – má respekt a je tolerantní k rozličným vyznáním, ale umí taky pěkně shodit ezo víly a ezo elfy, detox pomocí sanitárního roztoku na bazény nebo dietu na bázi mrkve a kopřiv, která zaručeně vyléčí rakovinu prostaty.

Od chvíle, kdy vařím bez masa, mléka a vajec, musím samozřejmě dbát na to, aby moji strávníci nezemřeli na podvýživu a aby se za své peníze slušně nasytili. O to větší radost mi udělal Zuzčin nový seriál, nazvaný příhodně Symbiotický půst. Vzhledem k tomu, že je postní období a podle všeho teď většina dobrých Čechů usiluje o návrat k tradici, tak budou nejspíš narvané kostely a na Velikonoce se na ulicích vyrojí mraky lidí v krojích.

A spousta lidí bude držet půst, aby se trochu potrápili. A o to vlastně při půstu jde. O odříkání. Ne vyhladovět tak, až se vám začnou lámat nehty a vypadávat vlasy. Nejde ani o to, zhubnout pár kil. Dokonce ani o opěvovaný jarní detox. Svého času byl půst nutnost, protože – jak právě palčivě pociťuji ve své kuchyni – touto dobou už zbývá ve špajzu jen pár kousků zimní zeleniny a něco zkvašeného a potom suchý koloniál. Tedy fazole, kroupy, rýže a nějaké další kousky obilí. A teď, babo, vař.

 

Zrní + luštěnina+ zelenina + něco zkvašeného a dostatek zálivky a ejhle, super večeře či oběd do krabičky je na světě. ...

Posted by Zkvašeno on Monday, February 29, 2016

Nejvíc mě ze Zuzčiny série zaujal právě šestý díl o miskách hojnosti. Protože jsem si zase ověřil, že i když nemám načteno a vařím babkovské recepty z Levanty, vlastně je to tak nějak přirozeně dobře. Takže posílám pozdrav nejmenované výživové poradkyni, která chtěla dehonestovat moje dýňové potaje jakýmsi tofu či co, a pojďme se podívat, co máme na stole.

Něco zeleného – zaplať pánbůh, že žijeme v této době a pořád můžeme nakupovat čerstvé natě koriandru, petržele, kerblík, pažitku a listové saláty, co hrdlo ráčí. Takže třeba včera to byly vietnamské letní závitky, ve kterých se míchá bílá ředkev, karotka, jarní cibulka a koriandr s klíčky. Dobré, ale toho bychom se moc nenajedli.

03525239.jpeg

Takže nějakou bílkovinu. Mraky jí najdete nejen v ordinérním tofu, ale luštěninách obecně. Fazole, čočka, boby nebo cizrna. Kompletním výživovým balíčkem je hummus. S obsahem olivového oleje (tedy antioxidanty a vitaminy A, E, D a K), citronové šťávy (tedy vitamin C), bílkovinné bomby v podobě uvařené cizrny nebo bobů a tahini/sezamové pasty, která se postará o fosfor, draslík, zinek, lecitin, hořčík a železo a celou škálu vitaminu B. Obiloviny dodají vlákninu a škrob. Něco kvašeného (jinak by to ani nebyla Zuzka) a o tom se dočtete nejvíc právě na jejím blogu Zkvašeno.cz.

Na zálivky v této době využívám, co jsem naškudlil na podzim. Sirup z granátových jablek, datlovou melasu, vinný ocet, citronovou šťávu nebo kvašené ovocné šťávy na bázi verjus. To si najděte, to se vám bude líbit.

Takže se zbytečně netrapte a nehubněte. Ať vám plotna nevystydne a na slyšenou příště!