Ve vlastní štávě: Trhání farmářů

Jedno moudré přísloví říká, že žena a pravda jsou dobré, dokud si neuvědomí, že jsou dobré. To by se dalo aplikovat v podstatě na jakoukoliv ideu. Takže: ano, je logické, že se začali objevovat trhy po celé Praze ve chvíli, kdy o ně lidé začali projevovat zájem. A pokud začali z nějakého důvodu zajímat o farmářské trhy, je celkem logické, že když budu chtít uspět, pojmenuji svůj čerstvý trh jako farmářský. Ale pokud neseženu farmáře, který by byl schopen trh pravidelně a v dostatečném množství zásobovat sezónní zeleninou (která má tu zřejmou nevýhodu, že je právě sezónní,) čím svůj mladý a sotva dýchající trh naplním? Čím přilákám zákazníky?

Nebudu se tady zabývat výkladem pojmu marketing. Ale je jasné, že když musím za trh platit stejně, jako se má platit za všechno, kde sehnat prodejce, když ti omezení sedláci ne a ne vypěstovat lilek a rajčata v dubnu? Zrodila se myšlenka, udělat z farmářských trhů prostě jen za pankáče převlečenou konkurenci k velkým hypermarketům, ve kterých české rodiny tráví celé víkendy, tak aby byli uspokojeni i ti alternativně smýšlející. Vlk se nažral, ale koza nikde. Nabídnout lidem živou hudbu, kvalitní občerstvení, a prostě cokoliv, co není cítit nějakým nadnárodním gigantem.

Farmářské trhy|foto: Ivana Veselková

A teď se zeptám úplně blbě a po svém. Když považujeme za nemorální či neetické, aby vydělával koncern, v čem je tohle podnikání etičtější či morálnější? Je to tím, že nejsme korporace? Opravňuje nás to nazývat trh farmářským, přestože tam žádný farmář není? A pokud nutně potřebuji prodejce – jakéhokoli, byť i na ranici dobrého vkusu, nezačínám převlékat dobrý úmysl podporovat malé výrobce, pěstitele a chovatele do hávu trendu?

Třeba: teď všichni mluví o lokální gastronomii, pojďme to prodávat! Nejde o podporu lokální gastronomie. Jde přece o byznys. Všechno je kšeft a za všechno se platí. To je stará vesta. Pojďme tedy nazývat věci pravým jménem. Dnes jsem na parkovišti hypermarketu napočítal dobře z patnácti stánků jen dva se zeleninou. Ani v jednom z nich nestál pěstitel. Jen překupníci. Idea zkrátit prodejní řetězec vzala za své a hypermarket nabídl alternativu rovnou za svými dveřmi a jistě ne zadarmo. Když v Brně, v Bratislavě nebo v Budapešti můžou fungovat úplně normální trhy (a už dávno), kde si mezi plebsem a kvalitou můžete sami zodpovědně a dospěle vybrat, proč u nás ne? Pojďme rozhodovat sami, co je pro nás dobré a kvalitní...