Ve vlastní šťávě: Veganství není mimo a mnoha lidem by jenom prospělo

8. květen 2015
03379169.jpeg

Ještě donedávna jsem si myslel, že vegani, laktani, frutariáni, vegetariáni, makrobiotici a jiní podivíni jsou partička veskrze hubených, průsvitných bytostí, celkově působících nezdravým dojmem, bytostí se sklonem k hysterii, s přemírou estrogenu z neustálé konzumace sóji, s panickou hrůzou z otravy mlékem nebo šunkou a s myslí vybičovanou do krajního napětí z nedostatku nasycených živočišných tuků. Abych to shrnul slovy ultravegana ze Simpsonovic seriálu: „Nepozřu nic, co vrhá stín!“

Nerad přiznávám, že ačkoliv jsem vždy zastával selský přístup a bral ze svých stád s výjimkou vepříků, i to mi přišlo jako nezdravá diskriminace třeba kuřat nebo krav – o co jsou horší než prasata, aby kvůli mně častěji pokládaly svůj život? Úplně cáklý mi potom připadal trend utratit několik životů, třeba křepelek nebo žab, abych mohl připravit jednu jedinou porci.

Začal jsem najednou mnohem citlivěji a ostřeji vnímat skutečnou potřebu a porážení jen pro jakýsi pocit komfortu. A také jsem si uvědomil, že jíst více zeleniny a některé věci z jídelníčku vyřadit úplně nemusí mít až tak devastující vliv na můj životní styl – ba naopak! Potkal jsem dokonce několik lidí, díky kterým jsem si opravil notně pošramocený názor na vegany. Je to vždycky věcí dotyčného jedince. Někdo má etický problém, někdo se až nezdravě zajímá o svou vlastní bytost a její trávicí systém a nechce se prostě kontaminovat. Někdo si ujíždí na náboženství.

03379170.jpeg

Ale jak přežít veganství, když jste třeba thaiboxer? Musíte mít formu. Věnujete se poměrně dost fyzicky náročnému sportu a neměli byste ztrácet svalovou hmotu nebo se vyčerpávat po chvilce zvýšené aktivity.

Zeptal jsem se tedy jednoho z nich, Adama Pengsawanga, famózního thaiboxera momentálně působícího ve Francii, který se mimo jiné zabývá hlubinným potápěním, jak u všech všudy dokáže být tak rychlý a vytrvalý, když je vegan?! A přitom je to chlapík samý sval a šlacha. Odpověď mě překvapila.

Na prvním místě je to věc přístupu: neošklivit si jídlo, nezačínat s něčím ze strachu. A vzápětí – nahradit plnohodnotně absenci živočišných produktů zvýšeným příjmem zeleniny, ovoce, obilovin a luštěnin. Adam v té době spořádal až třikrát větší porce zeleninových jídel než standardní masožrout. Jedl několikrát denně. Vychvaloval rostlinnou stravu, protože mnohem rychleji a snáze trávil, byl celý den jak na pérkách a působil dojmem šelmy, připravené kdykoliv vystartovat.

Můj dojem mi potvrdil slovy: „Když se lev nacpe mršinou, leží celý den a není téměř schopný se pohnout. Tak jsem se cítil, když jsem jedl třeba hovězí maso. Teď jím jako dravec – do polosyta, abych byl pořád pohyblivý a rychlý.“ Veganství není mimo a myslím, že většině z nás by malá změna jen prospěla!

Spustit audio
autor: Michal "Rachad" Hromas