Ve vlastní šťávě: Vítězství systémové kuchyně

10. únor 2012
Ve vlastní šťávě

Jestliže je ekonomický úspěch měřítkem životaschopnosti a udržitelnosti, znamenalo by to, že mezi to nejlepší, čím nás restaurační průmysl obdařil, patří řetězce rychlého občerstvení.

Pokud nahlédnete pod pokličku hospodaření, jedna z prvních věcí, která vás napadne, je, proč se vlastně snažit a dřít do úmoru na konceptu řemeslně dobře zpracovaného jídla z kvalitních surovin, když tyto jsou za a) drahé, za b) je obtížné mít je stále k dispozici ve stejné kvalitě a za stejnou cenu a za c) musíte platit nějakého machra, který s nimi umí zacházet, nevyhodí jich polovinu do koše, nebude selhávat a bude k dispozici každý den od rána do večera.

A naproti tomu si postavte fast food, kde se připravuje na stejném principu omezená nabídka jídel převážně z mražených polotovarů, s kterými nemusíte dělat vůbec nic, jen je vyndáte z pytlíku. Vzhledem k této jednoduchosti nejsou kladeny pražádné nároky na obsluhu, snad jen kromě rychlosti, aby toho za co nejkratší časový úsek prodali co nejvíce. Minimum technologií – kromě fritéz a mrazáku nepotřebujete v kuchyni vlastně nic.

Vzhledem k tomu, že polotovary, na kterých je koncept postaven, nejsou nijak zvlášť drahé ani nedostupné a nepodléhají sezónním výkyvům, máte celkem jasnou představu o číslech, ve kterých se váš provoz pohybuje. Pokud nejste vyložené čuně, vždycky najdete v této zemi (ale vlastně i v kterékoliv jiné) dostatek zákazníků. Vstup a náklady a prodejnost jsou v tak sympatickém poměru, že prostě těžko budete hledat důvod, proč to nedělat.

02145057.jpeg

A když vám někdo nabídne, že můžete každý den čistit spoustu zeleniny proměnlivé kvality a prát se s odpadky, potom vařit a snažit se to nepokazit a udělat to co nejlépe, a když bude navařeno, tak všechno v souladu s předpisy skladovat a ošetřovat tak, abyste nezavdali žádnému orgánu záminku tvrdě vás pokutovat, tak tehdy teprve začíná skutečný boj o zákazníka.

A může se stát – a také se to nezřídka stává, že když i pár porcí prodáte a zbytek budete nuceni vyhodit, prodejem jste si vydělali akorát tak, abyste pokryli náklady celé té vaší námahy. A zatímco na jeden produkt z mrazáku vám stačí jeden jednoduchý výpočet, kreativita je nezbytně spojená se spoustou a spoustou počítání dnes a zítra, až se ceny pohnou, tak zase.

Noviny jsou plné úžasných článků o tom, jak je třeba jíst kvalitně a protěžovat poctivé řemeslo, ale i přesto je stále mnohem výnosnější věnovat se systémovému, ekonomicky dobře spočítanému fastfoodu, bez výkyvů a s jistotou, že hamburger nebo hranolky se budou vždycky dobře prodávat na rozdíl od dýňového pyré nebo třeba pohanky...

autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka