Ve vlastní šťávě: Zrádné kuchařky

21. září 2012
Ve vlastní šťávě

Býval jsem vášnivým sběratelem a čtenářem kuchařek. Ještě nedávno jsem jich napočítal v knihovně (dokud jsem nějakou měl) přes tři sta. Rozličného stáří, zaměření, kvality, v různých jazycích.

Některé považuji osobně za velmi cenné, jiné bych už dneska s klidem hodil do kamen. Kupoval jsem je podle toho, kterým směrem se právě zazmítala moje kuchařská vášeň. Postupně, během několika let jsem se naučil dobře rozvažovat, kterou knihu koupit a kterou ne. Rozhodující roli nehrál ani tak nedostatek prostředků, jako spíš fakt, že když se někdo dvakrát až třikrát za rok stěhuje, každá další kniha navíc může znamenat problém.

Moje pozornost se tedy zaměřila převážně na knihy staršího data – ideálně do 60. let minulého století, knihy z ciziny, některé encyklopedie a potom zcela náhodně objevené knihy, které jsem buď ztratil, nebo rozdal a toužil jsem je získat zpět. Ty nejlepší z nich jsem potom zálohoval ve formě PDF na počítači, protože tak se mnou jedou, kamkoli je třeba a kdekoli by se mohly hodit.

Vyhýbám se kuchařkám zrádným... Těm, co píšou hvězdy showbyznysu, čerstvě objevené hvězdy gastronomie, které zcela zjevně neměly šanci se k dobré kuchařce „propsat“, a kuchařky jsou potom evidentně dílem kolektivu autorů, které neznám a nic o nich nevím, nebo jde o mizerné překlady kuchařek z cizích zemí a zmíněná hvězdička jim propůjčí svůj více či méně zajímavý exteriér a jméno, které právě v tu chvíli prodává. Marketing je prevít.

Dalším signálem je drahá vazba a lesklý papír, které však rozhodně negarantují kvalitní obsah, spousta barevných fotografií, které nakonec nekorespondují s vámi uvařeným jídlem (nejčastěji proto, že zeleninu odmítáte jíst syrovou, když má být pečená, nemáte po ruce škopík želatiny a malířskou stěrku na glazování a pěně ze saponátu ne a ne přijít na chuť). Jenže doba je taková, že právě tak jako u komiksu i u kuchařky prodávají obrázky. Jenže kuchařka není komiks.

02725019.jpeg

Mám rád, když mě kuchařka vede, vysvětluje a učí, ne když mi ukazuje, jak moje jídlo nikdy nebude vypadat. Takže pokud jde o ekonomiku vaření a o naprosté základy, nedám dopustit na Kuchařku naší vesnice, která vás naučí plést vánočku, porazit prase a udělat celou zabijačku, řekne vám, jak bourat a dělit maso, jak ho uskladnit. Recepty samotné jsou potom čisté, klasické. Výborné jsou také Receptury teplých pokrmů, ale hlídám si rok vydání. Jedna z posledních dobrých vyšla v Merkuru koncem 60. let minulého století. Poznal jsem to tak, že bramborové knedlíky se ještě dělaly z brambor, od masa se zpracovávalo všechno a v receptu u domácího perníku je alternativní použití drobečků z cukrářské výroby.

Další ve sbírce jsou už vyloženě antikvární poklady. Kuchařský lexikon pana Bittermanna, Postní kuchyně od Soukupa, samozřejmě všechno, co odpadlo od pera Úlehlové-Tilschové, Kejřová, Sandtnerka, Ali-Bab, Brillat-Savarin, Edouard de Pomiane a další. Z těch českých – modernějších: Koreček, Syrový, Nestával, nedávno zesnulý Dobromil Klíma nebo Skřivan.

A jen tak pro zajímavost. Jedna z nejlepších italských kuchařek od Marcelly Hazzan je zdobena jen perokresbou a asi nejlepší židovská kuchařka, která se mi dostala do rukou, Židovská kuchyně od Claudie Roden nemá ani jedinou fotografii jídla, stejně jako ty historické. A přesto nemají konkurenci. A to je asi tak všechno, co jsem vám chtěl říct o kuchařkách.

autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.