Věčný outsider klubové hudby Actress rekapituluje dekádu experimentů

21. duben 2017
Actress

Génius výstřední elektroniky Actress musel nejprve pohřbít svoji kariéru, aby ji mohl znovu nastartovat. Nové album AZD už neposouvá hranice klubových experimentů jako dřívější desky, ale destiluje to podstatné z odkazu jeho diskografie, která je klíčová pro vývoj lo-fi elektroniky posledních let.

Britský elektronický hudebník Darren J. Cunningham alias Actress si rád pěstuje záhadnou auru. Když před vydáním desky Ghettoville před třemi lety naznačil, že jeho diskografie se již uzavírá, bylo lepší nebrat ho úplně vážně. S odchodem do důchodu to nakonec skutečně není tak horké a aktuálně se vrací s pátým studiovým počinem AZD.

Ne snad, že by elektronická hudba byla vždy úplně posedlá čistotou, ostatně část kořenů této scény sahá až k špinavému punku. Když ale na konci minulé dekády přišel Actress se svojí vizí lo-fi techna, minimalistických beatů zašpiněných glitchovým harampádím a digitálním šumem, otevřel tak dveře renegátům klubové hudby, vyděšeným z chladné dokonalosti moderní civilizace. Jeho desky Splaszh a R.I.P. zněly, jako kdyby někdo zhudebnil víření prachu na základní desce stařičkých PCček – dokonalá logika digitálních technologií se zde pokryla patinou špíny a připomněla, že vesmír nesměřuje k řádu, ale k chaosu. Pod lesklým povrchem našich laptopů objevil Actress prasklinky a chyby.

Poslední album Ghettoville ale jako kdyby už dojíždělo s vypuštěnými koly. Kolem tehdy začala zuřit horečka žánru lo-fi house a Actress najednou neměl v rukávu nic originálního. Ne snad, že by novinka s kódem AZD pracovala o tři roky později s radikálně novátorskými ingrediencemi. Spíše jen destiluje to podstatné z Actressovy diskografie a osvědčené postupy piluje k dokonalosti. Ačkoliv zrovna toto slovo nezní v recenzi na lo-fi taneční hudbu příliš věrohodně.

V první polovině desky sází Actress přímočaré beaty – Fantasynth, Runner nebo singl X22RME jsou na kost odřené techno repetice pro porouchané roboty, kteří to už mají za pár. Nálada se mění až s ambientní vložkou Faling Rizlas, kde si to Erik Satie rozdává s Janem Jelinekem. V Dancing in the Smoke přepíná Actress definitivně do švihlého modu. Faure in Chrome vzniklo jako kolaborace s London Contemporary Orchestra a jejich smyčce přirozeně splývají s pípáním předpotopních modemů. Závěrečná Visa je pak žebříčkový elektropop natočený umělou inteligencí, která ale už definitivně zešílela.

Actress – AZD

Podle tiskové zprávy novou desku inspiroval graffiti umělec Rammellzee, jungovská teorie stínů, afroamerický art brut umělec James Hampton, film Blade Runner a architektura Hvězdy smrti. Nálada alba pak prý má odrážet chromovaný povrch našich digitálních hračiček a na obalu se k sobě něžně tisknou lidská a kovová ruka. Proniknout pod povrch těchto aluzí není úplně jednoduché a vlastně si z nás možná Actress jen střílí. Jeho hudba nicméně pořád skvěle odráží digitální přetížení doby, kdy šum a špína začínají převažovat nad reálnými informacemi.

Bez Actresse si lze jen těžko představit vlnu outsider houseu (Huerco S., Laurel Halo) i současný oslavovaný výhonek lo-fi house (DJ Seinfeld, Mall Grab). Zároveň je ale jasné, že v takto dynamické sféře nemůže jeden producent určovat nové trendy navěky. Možná i proto ho před třemi lety zachvátily pochybnosti o pokračování své kariéry. Na comebackové desce AZD ale Actress ustál svoji pozici legendy scény, která scénou není a na legendy si na ní nikdo hrát nemusí. Věčný outsider si tady natočil povedenou rekapitulaci své plodné kariéry.

Hodnocení: 80 %
Actress – AZD (Ninja Tune, 2017)

Další články autora