Věda, která se nekontroluje, může přivodit i smrt, říká lovec predátorských časopisů Jeffrey Beall

Jaká je motivace akademiků publikovat v predátorských časopisech?

Někdy v nich publikují i omylem, protože predátorské časopisy jsou sice falešné, ale snaží se tvářit velmi autenticky, jako skutečné vědecké časopisy. Často v názvu časopisu změní jen jedno nebo dvě slova oproti opravdovému a respektovanému časopisu. Zkouší tedy lidi podvést. Na druhé straně, někteří výzkumníci publikují v těchto časopisech úmyslně. Je to jednodušší. Články neprochází recenzním řízením. Takže to obecně funguje tak, že dokud platíte, tak jsou vaše články publikovány a vy tím získáváte akademické body.

A jak obecně byznys s falešnými vědeckými časopisy funguje? Jak na tom vydavatelé vydělávají?

V těchto časopisech se nekontroluje to, co je publikováno. Jsou financovány prostřednictvím příspěvků od autorů, jejichž články jsou v nich publikovány. Funguje to tak, že autor pošle rukopis vědeckého textu, oni ho přijmou a pošlou vám účet. Autor zaplatí a pak se to vydá. Přístup k článku je pak volný. To znamená, že kdokoliv na světě si takový článek může zadarmo přečíst.

Rozklad kultury vědeckého publikování: Predátorské časopisy pronikají do prestižních databází pro hodnocení vědy

• Upravit
• Smazat

Současný systém hodnocení vědy je založen na kvantifikaci počtu publikací a jejich ohlasů. Slouží k tomu dvě největší citační databáze – americký Web of Science a jeho mladší, evropský protějšek Scopus. Citační databáze zaznamenávají vzájemné ohlasy vědeckých prací. V základním pricipu jde o to, že pokud je vědecká publikace dalšími vědci hodně citovaná, znamená to, že má na odbornou komunitu velký dopad. To, že je některý vědecký časopis zařazen v jedné z těchto databází, bylo do nedávna považováno za značku kvality a vysoké úrovně.

Proč jste se rozhodl pracovat s tímto problémem a vytvořit seznam predátorských časopisů?

Dlouho jsem pracoval jako vědecký pracovník v oboru knihovnictví. Teď už jsem v důchodu, ale dělal jsem vlastní výzkum na univerzitě jako člen fakulty. Takže jsem stále hledal příležitosti k publikování. A přibližně před deseti lety jsem začal dostávat e-maily od těchto nových typů časopisů, v nichž mě vyzývali, abych jim poslal svůj článek. Ty e-maily byly podezřelé hned v několika ohledech. Bylo v nich, stejně jako na webu vydavatelství, spousta chyb. Také to byly nové vědecké časopisy s široce pojatými názvy. Pamatuji si na jeden, který se jmenoval Mezinárodní časopis knihovnictví a informačních studií.

Mohl byste přesněji popsat, co je na těchto časopisech neetického?

To, co je na predátorských časopisech asi nejhorší, je, že oni nedělají skutečné recenzní řízení a u článků nekontrolují, jestli splňují standardy akademické práce. Tradiční vědecké časopisy vždycky posílají rukopisy ještě před publikováním expertům v daném oboru, kteří musí článek přečíst a sdělit vydavateli, co může být publikováno a co ne, případně co má autor v článku zlepšit, aby byl publikovatelný. Ale predátorské časopisy nic takového nedělají. Jim jde jen o snadný výdělek. Takže v podstatě vydají všechno, co jim pošlete. Recenzní řízení je pro vědu úplný základ, je to nejdůležitější element vědeckého publikování, protože to zajišťuje, že všechno, co bude publikováno, je vědecky relevantní.

Universum: Jak se vyhnout akademickým predátorům?

• Upravit
• Smazat

Otevřený přístup (Open Access) je publikační režim, který požaduje, aby veškeré publikované informace vycházející z veřejně financované vědy a výzkumu byly dostupné zdarma a svobodně na internetu všem bez rozdílu. Tvoří alternativu k tradičnímu modelu, ve kterém jsou informace publikované obvykle v časopisech a dostane se k nim jen ten, kdo si za přístup zaplatí. Jednu z variant OA dnes ale úspěšně zneužívají takzvané predátorské časopisy.

Za svou práci jste byl také často kritizován. Například proto, že jedním z vašich kritérií je špatná angličtina. Týkalo se to třeba časopisů z Afriky nebo Asie. Nereflektuje ale toto kritérium systém globálních nerovností?

Vědecké publikace, a zejména ty medicínské, jsou velmi důležité a musí být perfektní. Nemůžete si splést miligramy a mikrogramy. Pakliže to uděláte, může to způsobit něčí smrt, protože tyto články si může přečíst nějaký doktor. Vědecké časopisy musí být profesionální, přesné a pečlivé. Bohužel jazyk, kterým dnes vědci komunikují, je prostě angličtina. Navíc když časopis nedává důraz na takové věci, jako je například úroveň jazyka, patrně nevěnuje pozornost ani věcem, jako je třeba hodnocení úrovně vědeckých výzkumů, které publikují. Takže tato kritéria jsou velmi důležitá.