Vědci přijali Muskovu vizi o Marsu s nadšením, nebere ale v potaz vliv vesmírné radiace na člověka, říká český expert

4. říjen 2016

V mexické Gudalajaře se minulý týden konal Mezinárodní astronautický kongres, na kterém podnikatel Elon Musk představil svůj plán kolonizace Marsu. Jeho přednášku viděl i Michal Václavík z České vesmírné kanceláře. Podle českého experta je Muskova vize správná, byť je realizovatelná asi v dvojnásobném časovém horizontu než miliardář navrhuje.

Výzkum vesmíru se nyní těší velké oblibě u soukromých podnikatelů v technologiích. Příkladem byla velmi očekávaná prezentace internetového a technologického magnáta Elona Muska a jeho společnosti SpaceX k plánům kolonizace Marsu. Co pro astronautiku tento přechod ze státního sektoru do byznysu znamená a co přesně na takto nákladných výzkumech podnikatele a Silicon Valley láká?Komerční kosmonautika začala před deseti lety. Není to nic nového, dnes si i NASA kupuje od pana Muska a společností jako ATK nebo dřív Orbital Sciences rakety, které dováží zásoby na Mezinárodní kosmickou stanici. Doprava na nízkooběžnou dráhu už je dnes v rukou soukromníků, kteří jsou efektivnější než státní sektor. Ten se může soustředit na další výzkum. A k osobě Elona Muska – je to vizionář a miliardář. Oproti jiným bohatým lidem investuje do vědy, a tím, jak říká, i sám do sebe. Prý investuje do výzkumu vesmíru stovky milionů dolarů, aby tam jednou mohl jet sám.

Musk během své dvouhodinové přednášky představil svou představu o blízké budoucnosti lidstva. Člověk by se měl v následujících čtyřiceti až sto letech stát multiplanetární bytostí, první let na Mars by se podle něj měl uskutečnit už za dva roky. Vy jste jeho prezentaci viděl. Jak na ni reagovala vědecká komunita a co na ní nejvíce zaujalo vás?Jen upozorňuji, že cestu za dva roky na Mars má uskutečnit bezpilotní kabina. Obecně je koncepce, kterou představil, správná, i když je realizovatelná asi v dvojnásobném časovém horizontu. Elon Musk ale svými plány posouvá vesmírný výzkum dál a dává také znamení národním agenturám, že by měly zrychlit tempo. Jeho projev byl přijat s nadšením, měl dlouhý potlesk. I on sám ale po následné debatě s přítomnými experty uznal, že musí ve svých plánech udělat krok zpět. Jeho vize je technicky proveditelná, ale tím slabým článkem je člověk. Stále totiž nevíme, jak na živé bytosti, ať už jsou to lidé nebo třeba myši, kteří jsou nám podobní, působí kosmické záření. Před deseti lety se zkoumala strategie loď „oštítovat“, například vodou. Jenže to by bylo příliš nákladné. Nyní se zkoumá medicínská cesta – snažíme se pochopit, co se při těchto dlouhých cestách děje s lidským tělem, a jak jde negativním účinkům radiace zabránit uvnitř něj. Astronauti Mezinárodní kosmické stanice mají o jedno procento vyšší pravděpodobnost, že dostanou z vesmírné radiace rakovinu, než cestující dopravního letadla z Prahy do New Yorku. Jenže když doletíte až k Měsíci, je to už desetkrát tolik a na Marsu prý až třistakrát. Tím se samozřejmě zvyšuje riziko úmrtí na akutní nemoc z ozáření.

03717279.jpeg
03717273.jpeg

Jak se to tedy bude zkoumat, vy jste zmínil myši, je tohle ten způsob?Ano, například nyní se chystá ruská mise Bion M-2, kde má i svůj malý vklad Česká republika. Tato sonda poletí kolem země, ale bude třikrát výš, než je Mezinárodní kosmická stanice, a bude tím pádem vystavena třikrát vyšší dávce záření. Na palubě budou myši, které budou po návratu na Zemi usmrceny, a bude se zkoumat, co se stalo s jejich organismem. Ovšem je to ještě hodně dlouhá cesta. Musk může začít vyvíjet technické realizace už teď.

Jednou z významných událostí během kongresu bylo i ukončení mise kosmické sondy Rosetta nárazem do komety, kterou společně s modulem Philae zkoumala. Co Rosetta pro dobývání vesmíru člověkem znamenala a co jsme díky ní zjistili?Samotná sonda Rosetta zkoumala a obíhala okolo jádra komety. Unikátní bylo, že poprvé v historii jsme měli možnost zkoumat kometu od doby klidu, kdy to byla zmrzlá koule, až do chvíle, kdy se znovu blížila Slunci a začala být aktivní. Celý proces jsme mohli sledovat „in situ“, tedy z toho místa, kde proběhl. Sondě došlo palivo a nastal konec její mise. Vědci se ještě rozhodli, že využijí poslední okamžik jejího života, spustí ji na kometární jádro a pokusí se získat data z přiblížení a obrázky s téměř submilimetrovým rozlišením. Na fotce, kterou získali, byly vidět milimetrové detaily, zjistily se informace o povrchu, tlaku nebo levitujících částicích okolo komety. Sonda se pak při nárazu na povrch komety vypla, což byl záměr. Modul Philae leží asi kilometr od ní. Signál z komety na Zemi se pohyboval čtyřicet minut, nebyla tedy aktivní možnost ji ovládat, vždy jsme sledovali činnost, která už se stala. Předprogramovala se proto předem, případně se data z počítače stahovala i zpětně. Nyní se zkusila nová věc – vymazala se paměť počítače a nebyla žádná záloha. Kometa se sledovala v reálném čase, a pokud by pozemní stanice signál nezachytila, tak by se informace nikam neuložily. V Gudalajaře jsem tento reálný přenos dat viděl na vlastní oči a byl to velký zážitek. Byli tam vědci, kteří na Rosettě pracují třicet let. Jejich radost i slzy byly opravdové a upřímné, věnovali tomu většinu svého pracovního života. A pokus jim ještě ke všemu vyšel. Chystají se nové sondy, například ruské nebo japonské, které se zaměří na asteroidy. Výzkum malých těles je jedna z nových oblastí astronautiky, ve které je velká budoucnost.

Je reálné, aby svoji sondu někdy vypustila i Česká republika?Postavit celou sondu bychom asi neuměli, to je velmi komplexní záležitost. Jsme ale dobří v rámci mezinárodní spolupráce, čeští vědci se podílí na mnoha jiných misích, ať už Evropy, Ruska nebo USA. Jsme schopní poskytnout vědecké přístroje pro mise. Jak už jsem řekl, samotná sonda je vrchol, ale mít malinkou experimentální družici bychom zvládli, kdyby k tomu byla nějaká politická podpora. Bohužel, i když se z hlediska státního rozpočtu jedná o naprosto zanedbatelné částky, tak podpora českého vesmírného výzkumu je velmi malá. Velmi by například pomohla i větší flexibilita grantů, aby se vědci mohli zúčastňovat konkrétních výzev. Také bychom potřebovali Národní kosmický program.

03717275.jpeg

O Mezinárodním astronautickém kongresu se hovoří jako o vesmírných olympijských hrách. Kdo tuto olympiádu podle Vašeho názoru vyhrál a jaké největší objevy se na něm prezentovaly?To je těžká otázka, každopádně podle mého názoru ji vyhráli její pořadatelé, tedy Mexičané. Mexická vláda totiž zaplatila dvěma tisícovkám místních studentů vstup na kongres, který by si sami nemohli dovolit. Motivovala mladé lidi přijít se podívat na špičkovou vědu i výzkum a seznámit se s nejlepšími firmami na světě. Bylo to obrovské gesto, které se mi velmi líbilo, a moc bych si přál, aby se podobně přemýšlelo i u nás. Ovšem vzhledem rozsahu kongresu je těžké říci, co byl největší objev. Z globálního hlediska získala největší ohlas prezentace Elona Muska. Bylo pro mě také velmi zajímavé sledovat ukončení mise Rosetta a potom jsem se zúčastnil několika seminářů na sekcích o výzkumu planet, například o robotickém výzkumu Marsu, tedy pomocí sond. Tato mezinárodní mise se jmenuje Mars Sample Return. Jak už název napovídá, velkým cílem je vrátit vzorky z Marsu na zem. Jsou do ní zapojeni Američané skrze NASA, Evropané skrze ESA, malým dílem potom Japonci a Rusové.

03717284.jpeg

Jaký je úkol České vesmírné kanceláře?Naším cílem je propagovat kosmonautiku a ukázat ve světě, co umí naše firmy, naše ústavy, naše vysoké školy a naopak přinášet informace, co se ve světě děje a do čeho je možné, se zapojit. Těch příležitostí je totiž nekonečně mnoho. Chodí nám pořád nějaké výzvy o tom, že je volné místo na sondě pro český přístroj, máme možnost vás zapojit do nějakého výzkumu, chceme po vás něco vyrobit. Jenže to by musela Česká republika chtít podpořit a říct, ano, tady máte milion korun, udělejte to pro Američany nebo pro Rusy, ale potom tam budeme mít naši vlaječku a mise bude nejen americká, ruská, ale i česká. Proč ne?

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.