Vědci sestavili první roboty kompletně z živých buněk – xenoboty

Kdyby jim byl umožněn přirozený vývoj, proměnily by se kmenové buňky odebrané z žab v kožní a srdeční tkáň uvnitř živých zvířat. Místo toho bylo z těchto buněk v konfiguracích designovaných algoritmy a konstruovaných lidmi sestaveno něco nového – první roboti, kteří se skládají čistě z živých buněk.

Tvůrci je nazývají xenoboti. Jedná se o submilimetrové tečky obsahující pět set až tisíc buněk, které jsou schopné pohybovat se po Petriho misce. Jedná se o živý organismus nebo orgán, se kterým se dosud nikdo nesetkal. „Jsou to nové živé stroje. Nejde ani o tradiční roboty, ani o některý z dosud známých druhů zvířat,“ řekl počítačový vědec a robotik Joshua Bongard z Univerzity ve Vermontu. Vytvoření xenobotů vyžadovalo užití superpočítače a algoritmu, který by mohl virtuálně propojit několik stovek srdečních a kožních žabích buněk v různých sestavách (něco jako dílky lega) a simulovat výsledky. Kožní buňky mají funkci lešení, drží vše pohromadě, zatímco ty srdeční uvádí xenoboty do pohybu.

Přestože jsou buňky týmem nazývány živé, záleží na tom, jak definujete živé stvoření. Organismy z nich vytvořené nejsou schopné se samy rozvíjet, nemají reprodukční orgány a nemohou se množit. Když buňkám dojdou živiny, stanou se z živých robotů malé skupiny mrtvých buněk. Jsou tedy biologicky rozložitelní, což je jejich výhodou oproti železným nebo plastovým robotům. Stadium, ve kterém se aktuálně nachází, je dělá relativně neškodnými. Je zde ale možnost v budoucnu z nich vyvinout třeba biologické zbraně. „Umíme si ale představit různé pozitivní varianty užití živých robotů, např. vyhledávání radioaktivních kontaminací, shromažďování mikroplastů v oceánech, cestování v tepnách za účelem zbavit jich plaku,“ říká biolog Michael Levin z Tuftsovy univerzity.

Spustit audio
autor: Eva Sinkovičová
  • Slavné obrazy, fotky i kuriozity ze Smithsonovského institutu jsou digitalizovány a zdarma na webu

    28. únor 2020
    Jeden z exemplářů Smithsonovského institutu – model představující vynález mechanické lezoucí panenky George Pembertona Clarka

    Americký Smithsonovský institut, výzkumná a vzdělávací instituce zahrnující rovněž komplex muzeí, se rozhodl zveřejnit 2,8 milionu 2D i 3D snímků předmětů ze svých sbírek. Každý si je může bezplatně prohlédnout i stáhnout na internetových stránkách. Lidé se tak mohou kochat kostrami dinosaurů, dobovými plakáty nebo slavnými obrazy.

    Více než 170 let stará instituce sáhla do sbírek ze všech svých devatenácti muzeí, devíti vědeckých center, knihoven, archivů i zoo. Jak se píše na jejím webu, nová digitální sbírka vybízí veřejnost k tomu, aby si předměty nejen prohlížela, ale také využívala pro cokoli či přetvářela do čehokoli, co lidi napadne. Může to být třeba pohlednice, držák na plechovku nebo šortky. Kolekce, která je přístupná na webu instituce, se bude během letoška postupně rozšiřovat, přibýt má dalších zhruba 200 tisíc snímků. A číslo nebude konečné, v plánu je digitalizovat celou sbírku 155 milionů předmětů. „Být relevantním zdrojem informací pro lidi, kteří se po celém světě vzdělávají, je klíčové pro naše poslání,“ říká vedoucí projektu Effie Kapsalis. „Neumíme si představit, co lidé udělají s našimi sbírkami. Necháme se překvapit,“ dodává Kapsalis.

  • Čínský Šen-čen chce zakázat pojídání psů a koček. Mimo zákon vykážou i žabí, hadí či želví maso

    28. únor 2020
    Pes v kleci

    Úřady v čínském Šen-čenu by rády zakázaly pojídání psů, koček i jiných zvířat, a to v souvislosti s šířením koronaviru. K návrhu, v němž se stanovuje devět typů masa určeného k jídlu, se nyní může vyjádřit veřejnost. Zatím není jasné, kdy by měl zákaz začít platit.

    Podle hongkongského listu The South China Morning Post je na seznamu vepřové, hovězí, kuřecí, králičí či rybí maso a mořské plody. Chybí však kočky a psi a také další na jihu Číny oblíbené pochoutky jako želví, hadí a žabí maso. Úřady se rozhodly, že raději vypracují seznam povolených typů, než aby se pokusily obsáhnout tisíce nejrůznějších druhů masa, které by umístily na seznam ilegálních potravin. Šenčenské nařízení je v souladu s novou politikou čínské vlády, která se snaží zamezit šíření koronaviru tím, že zakáže pojídání pro Evropany exotických druhů masa. Má se totiž za to, že se vir přenesl na člověka právě z některého z těchto jídel. Jak píše web britského deníku The Guardian, Šen-čen svůj návrh zdůvodňuje i tím, že by se kočky nebo psi neměli jíst i z etických důvodů. Tato otázka je v zemi velmi výbušná a lidé se kvůli pojídání psů často střetávají, a to i násilně. Hlavně mladá generace navíc považuje psy i kočky za lidské společníky, nikoli za jídlo.

  • Nemám dvojníka, odmítl Putin konspirační teorie. Prý mu byl nabízen, ale odmítl ho

    28. únor 2020
    Ruský prezident Vladimir Putin

    Ruský prezident Vladimir Putin přiznal, že mu byla nabídnuta možnost využívat dvojníka, který by se místo něj z bezpečnostních důvodů účastnil veřejných akcí. Podle svých slov však návrh odmítl. Služeb dvojníka prý nevyužil ani v minulosti.

    Sedmašedesátiletý Putin, který dominuje ruské politice už více než dvě dekády, je dlouhodobě častým tématem konspiračních teorií. Podle některých z nich používá dvojníka, či dokonce celou armádu dvojníků. Jak píše web katarské televize Al Jazeera, jedna z propracovanějších teorií se soustředila na porovnávání fotografií ruského prezidenta. Autor tvrdí, že rozpoznal několik jednotlivců, kteří se při oficiálních příležitostech vydávali za Putina. Během rozhovoru s ruskou státní agenturou TASS to však prezident popřel. „Odmítl jsem dvojníky. Nabídku jsem dostal během nejtěžšího období boje proti terorismu,“ uvedl Putin a dodal, že měl na mysli začátek milénia. Podle webu BBC se o dvojníkovi jednalo kvůli válce v Čečensku, kam Putin ještě během konfliktu několikrát přijel. Bývalý agent KGB také znovu prohlásil, že nepoužívá osobní mobilní telefon. Prý se cítí „mnohem pohodlněji“, když spoléhá na zabezpečené způsoby komunikace.

    Přečtěte si také Rusové jsou spoluzodpovědní za to, že se Putin dostal k moci, říká dokumentarista Vitalij Manskij.

  • U ledních medvědů roste kanibalismus, kvůli tání ledu a lidské činnosti totiž trpí nedostatkem potravy

    27. únor 2020
    Zápasící lední medvědi

    Případy zabíjení a požírání se navzájem jsou u ledních medvědů v Arktidě stále častější. Důvodů je více – tání mořského ledu a také lidská činnost, která podle ruských odborníků narušuje životní prostředí těchto velkých savců.

    „Případy kanibalismu mezi ledními medvědy jsou známy již z minulosti, dříve se však objevovaly pouze zřídka, v současné době jich je stále více,“ uvedl pro The Guardian Ilja Mordvincev, vedoucí výzkumu na Severcově institutu ekologie a evoluce v Moskvě. Mordvincev při prezentaci v Petrohradě tvrdil, že toto chování může být způsobeno nedostatkem jídla. V některých ročních obdobích není dost jídla a velcí samci pak útočí na samice s mláďaty,“ uvedl. Nárůst kanibalismu může být však také vinou lidí, kteří na Arktidě pracují. Tuto zimu se stala oblast od zálivu Ob do Barentsova moře, kde dříve lední medvědi sháněli potravu, rušnou komunikací pro lodě přepravující LNG (zkapalněný zemní plyn). V Obském zálivu medvědi běžně lovili, nyní je tu však led celoročně poničený.

    Další ruský vědec Vladimir Sokolov, který vedl četné expedice pod záštitou Arktického a antarktického výzkumného institutu se sídlem v Petrohradě, uvedl, že letos byli lední medvědi zasaženi zejména neobvykle teplým počasím, které se táhlo od souostoví Špicberky na sever – například konkrétně na Špicberkách letos nebyly žádné ledové kry a velmi málo sněhu. Ruští vědci zaznamenali rostoucí počet ledních medvědů, kteří migrují pryč ze svých tradičních oblastí pro lov, a to právě v důsledku tajícího ledu. Během posledního čtvrtstoletí hladiny arktického ledu klesly o 40 %. Sokolov předpovídá, že medvědi nakonec přestanou lovit na mořském ledu a budou omezeni na pobřežní oblasti a souostroví.

  • V Německu byla zrušena část trestního zákoníku zakazující asistovanou sebevraždu

    27. únor 2020
    Držení za ruku - nemocnice

    Německý nejvyšší soud zrušil část trestního zákoníku, která zakazovala všechny formy asistované sebevraždy. Za zrušení zákona bojovalo mnoho nevyléčitelně nemocných pacientů a zdravotnických pracovníků.

    Odstavec 217 německého trestního zákoníku zakazoval asistovanou sebevraždu. Zákon byl přijat v roce 2015, aby zabránil sdružením nebo jednotlivcům proměnit sebevraždu v určitý druh podnikání. Mnoho nevyléčitelně nemocných osob proto cestovalo do Švýcarska nebo Nizozemska, kde je legální dokonce aktivní asistovaná sebevražda prostřednictvím třetí strany.

    Mnoho nevyléčitelně nemocných bylo s touto právní situací hluboce nespokojeno. Spolu s řadou lékařských odborníků se pak obrátili na německý nejvyšší soud, aby vznesli vůči odstavci 217 námitky. Wolfgang Putz, odborník na lékařskou etiku, řekl serveru DW, že se domnívá, že současná právní situace týkající se asistovaných sebevražd je neudržitelná a musí být reformována. „Katolická a protestantská církev mají v Německu stále značný vliv na politické činitele, a to i přesto, že žijeme v sekulárním státě,“ dodává Putz.

    Lukas Radbruch, lékař z Fakultní nemocnice v Bonnu a také prezident Německé asociace pro paliativní medicínu, ví, že je nezbytné umět se vcítit a naslouchat pacientům, kteří asistovanou sebevraždu zvažují. Volají tím o pomoc, jak ukončit své trápení. Radbruch se však obává, aby po zrušení odstavce 217 nevolilo variantu asistované sebevraždy i mnoho nevyléčitelně nemocných jedinců, kteří zkrátka nechtějí nikoho zatěžovat. A zdůrazňuje, že se nikdo nesmí cítit pod tlakem učinit takový krok. Asistovaná sebevražda by měla být vždy absolutně krajní možností.

    Vrchní soud 26. února 2020 rozhodl, že odstavec 217 bude zrušen. Rozsudek otevírá dveře legislativě, která by lékařům umožňovala informovat pacienty o možnosti asistované sebevraždy a zajistit jim příslušné látky, aniž by jim je přímo podali, a porušili tak Hippokratovu přísahu.

    Berlínský urolog Uwe-Christian Arnold byl jedním z předních stoupenců asistované sebevraždy v Německu. Právě on byl jedním z žalobců, kteří vyzvali německý nejvyšší soud, aby přezkoumal odstavec 217. Prezident německého ústavního soudu Andreas Vosskuhle požádal Arnolda, aby před soudem o asistovaných sebevraždách promluvil, berlínský urolog však v dubnu 2019 zemřel na rakovinu kostní dřeně.

  • Definice živočicha se mění – byl objeven první, který nepotřebuje k životu kyslík

    27. únor 2020
    Henneguya salminicola

    Vědci čerstvě objevili jedinečný organismus, který nepotřebuje dýchat. Tento malý parazit žije ve tkáni lososa a vyvinul se tak, že k produkci energie nepotřebuje kyslík.

    „Jde o brilantní zjednodušení, které dokazuje, že někdy je méně více,“ řekl Stephen Atkinson, vedoucí výzkumný pracovník na katedře mikrobiologie Oregonské státní univerzity. Je jedním z autorů článku o parazitovi s názvem Henneguya salminicola, který vyšel v periodiku PNAS„Když přemýšlíme o živočiších, představujeme si mnohobuněčné tvory, kteří k přežití, na rozdíl od mnoha jednobuněčných organismů, jako jsou bakterie a protisté, kyslík potřebují. Prostřednictvím našeho výzkumu jsme ukázali, že existuje minimálně jeden mnohobuněčný živočich, který nemá genetickou výbavu k užívání kyslíku,“ řekl Atkinson CNN.

    Henneguya salminicola je mikroskopický parazit z kmene žahavců, druh příbuzný medúze a korálu. Žije uvnitř lososa a vstřebává přímo jeho hotové živiny místo toho, aby přijímal kyslík. Zjištění výzkumného týmu rozšiřuje definici toho, co je živočich. Parazit tvoří ve svalovině lososa malé bílé cysty. Podle vědců to pravděpodobně rybě neškodí a nemůžou se tak ani infikovat lidé. Prostředí uvnitř rybího hostitele je však z velké části bez kyslíku, takže aby parazit přežil, „dýchá“ bez kyslíku. Přizpůsobuje se tím, že úplně vypustí genom mitochondrie.

    Objev takového živočicha přirozeně přináší více otázek než odpovědí. Vědci neví s jistotou, na co je živočich odkázán, když ne na kyslík. Atkinson však předpokládá, že absorbuje molekuly ze svého hostitele, které již energii vyprodukovaly. Atkinson a jeho tým si myslí, že tento druh rozhodně není jediným tvorem žijícím bez kyslíku. Očekávají, že objeví mnohem více druhů, které bez něj mohou přežít – a pravděpodobně se bude jednat o ještě podivnější formy života.

  • Cenu Vinyla získala kapela B4 za Plastová okna, objevem se stal elektropopový projekt Margo

    26. únor 2020
    Kapela B4

    Devátý ročník cen Vinyla zná od dnešního večera své vítěze. Vyhlášení proběhlo jako už tradičně v pražském Lucerna Music Baru. Ocenění získala kapela B4, hudební projekt Margo a také žižkovský klub Punctum.

    Nejlepší deskou roku podle hudebních kritiků se stalo album Plastová okna od dvojice hudebníků Tomáše Procházky a Davida Freudla, vystupující pod jménem B4 od konce devadesátých let. „Musí se ocenit hravost i důvtip při používání zaprášených hudebních nástrojů anebo způsob, jakým na vítězném albu Plastová okna nahlížejí vytěženou poetiku Sudet jinak, skrze výřez plastového okna, jakožto symbolu přetržení kontinuity, opravování minulosti a příchodu nenavratitelných novot. Jako staré domy po Němcích mohou s moderními okny působit nepatřičně, někteří z nás se podobně mohou cítit v dnešním světě neustále zrychlujících a zahlcujících médií,“ okomentoval Plastová okna, album, které v katalogu samotných B4 vyčnívá jako to nejpopovější, hudební publicista Miloš Hroch. B4 tak se svým albem jdoucím proti proudu trendů porazili například debut zpěvačky Palmy, novinku Lycanthropic Sounds od projektu Rouilleux nebo prvotinu Anety Martínkové s jejím projektem Margo.

    Margo však neodešli s prázdnou, jejich nahrávka First I Thought Everyone’s Staring at Me but Then I Realized Nobody Cared – All the Creatures I Met Sitting on the Back Seat and How to Deal with What I’ve Learnt se sice nestala albem roku, nicméně odnesli si alespoň ocenění Objev roku. Především proto, že se jedná o jednu z mála nezávislých popových nahrávek na české scéně, jak vypíchl Michal Pařízek, šéfredaktor hudebního magazínu Full Moon. Nahrávka vyprávějící příběhy lidí, které Martínková potkala během svého pobytu v USA, a v níž se velké věci odrážejí v civilní podobě, totiž vyšla u pražského kolektivu Bad Names, kde najdeme například i Sundays on Clarendon Road nebo virtuální zpěvačku NIIVA.

    Počinem roku se pak staly aktivity žižkovského svatostánku alternativní kultury – klubu Punctum, který sídlí v Krásově ulici a letos oslaví 5 let svého fungování. Hudební publicista Karel Veselý ocenil nejen jejich působení v rámci alternativních a experimentálních koncertů, ale i vydavatelskou činnost pod hlavičkou Punctum Tapes, vlastní rádiovou stanici i poskytování prostoru k workshopům a přednáškám. „V Punctu se potkávají příslušníci různých subkultur, příznivci odlišných hudebních žánrů na okraji a slouží tak jako důležité místo propojování malých scén,“ dodal Veselý. Ve městě a čtvrti, do nichž se stále více zahryzává gentrifikace, patří podobné prostory k důležitým ochráncům nezávislosti.

    Celým večerem, při kterém vystoupily nominované projekty Margo a Metastavy nebo patnáctičlenné těleso Zvíře jménem Podzim, provázelo duo Zuzana Fuksová a Ivana Veselková, které stojí za úspěšným girltalkem Radia Wave Buchty. Grafickou podobu letošního výročního vinylu tentokrát vytvořila umělkyně Marie Lukáčová, jedna z loňských finalistek Ceny Jindřicha Chalupeckého.

  • Lidé si na sítích nejvíce hlídají finanční údaje, nejméně jim vadí sdílení polohy

    26. únor 2020
    30411910658_7648822863_c.jpg

    Americký think-tank Technology Police Institute (TPI) se ptal uživatelů sociálních sítí z různých zemí světa na to, za kolik by společnostem nabídli svá osobní data. Výzkum zjišťoval například to, kolik by uživatelé chtěli za své kontaktní informace či údaj o zůstatku na bankovním účtu. Zúčastnili se lidé ze Spojených států amerických, Německa, Mexika, Brazílie, Kolumbie a Argentiny.

    Podle závěrů studie, o kterých reportuje britský deník The Guardian, by si nejvíc za svá osobní data řekli Němci, následovaní Američany. Lidé napříč skupinou označili za nejcennější finanční údaje a biometrické informace, jako například otisky prstů. Údaj o své poloze naopak označili za nejméně cenný. Autorům průměrně vyšlo, že lidé by za přístup k zůstatku na účtu požadovali 8,44 dolaru měsíčně, 7,56 dolaru za otisky prstů, lehce přes šest dolarů za čtení zpráv a 5,80 dolaru za informace o výběrech z bankomatu. Naopak za sdílení polohy by lidé požadovali 1,82 dolaru měsíčně a za reklamní SMS by nechtěli nic. „Kvantifikování hodnoty soukromí je nezbytné pro provedení jakékoli analýzy připravovaných zákonů na ochranu soukromí,“ uvedl šéf think-tanku Scott Wallsten. Studie je dostupná na webu instituce.

  • Turkmenistán tvoří z naprosté většiny pouště, i přesto do země dováží písek

    26. únor 2020
    Poušť v Turkmenistánu

    Středoasijský Turkmenistán, jehož rozlohu z 80 % pokrývají pouště, je ochoten zaplatit jeden milion liber britské firmě za 10 tisíc tun písku. Země chce dovezenou surovinu použít na stavbu dostihové dráhy.

    Simon Bowen ze společnosti Andrew Bowen Ltd. řekl Rádiu Svobodná Evropa, že firma dodá materiál potřebný na výstavbu nové dráhy do dubna, a to včetně písku pocházejícího z hrabství Lancashire. Podle Bowena je písek jednou z mnoha složek používaných k pořádání koňských dostihů. Mezi další patří třeba umělé materiály a vosk. „Naštěstí pro nás není tamní písek ideální. Má špatnou strukturu a tvar,“ uvedl Bowen pro BBC. A dodal, že je potěšitelné, když i v Turkmenistánu vědí, že „starý dobrý písek z Lancashiru a Cheshiru“ je nejlepší v celé Británii. Středoasijská země se rozhodla pro nákup této suroviny i navzdory tomu, že oznámila škrty v rozpočtu kvůli ekonomickým potížím.