Velké návraty a nízcí démoni. Ohlížíme se za DIY zahraničními nahrávkami roku 2025

Snad jedinou čistokrevnou punkovou nahrávkou, kterou jsme letos usadili na nehierarchický žebříček, je jarní mini LP Cities of fear od newyorských Kaleidoscope. Otřeli jsme se o ně už v letních novinkách a o kolektivu D4MT Labs, ze kterého kapela pochází, jsme v posledních letech mluvili často. Cities of fear patří zároveň k nejautentičtějším punkovým nahrávkám loňska. Ať už skrze přímočarost politických textů, nebo naléhavost riffů – bez pocitu, že by Kaleidoscope příliš tlačili na pilu. Nebyl to nicméně jediný zajímavý punk, co v roce 2025 vyšel. Za zmínku určitě stojí novinky od Industry, Haram, Unidad Ideologica nebo Necron 9.

Nejpřísnější sludgeovou nahrávkou roku 2025 – a možná i posledních let – jsme ve Špíně vyhlásili desku Low Demon od kapely Stomach. Bahenní riffové stěny, propletené s neutuchající zpětnou vazbou v pozadí, posluchačstvu pocuchají nejednu synapsi. Letos na podzim duo navíc vydalo kompilaci coverů legendárních straight edge hc kapel, na níž dokazuje, že se neštítí ani rychlejších temp. Není to vlastně žádné překvapení, za projektem stojí průkopníci chicagské powerviolence scény z kapel Weekend Nachos nebo Sick/Tired.

Od brutalit jsme zavítali i do intimnějších poloh. Joanne Robertson na desce Blurrr dokazuje, že k dokonalosti občas stačí reverbem zahalený hlas a pár táhlých akordů. Ve třech skladbách ji doprovází violoncellista Oliver Coates, skvěle podtrhávající mlhavou atmosféru alba harmonickými plochami. O emocionálně vůbec nejsilnější album se postaral v Praze žijící hudebník Freddy Ruppert, ohledávající vrstvy smutku i nespolehlivé paměti na kazetě It’s in the Rafters Now.

Který letošní návrat téměř po více než dvou dekádách zapomenuté kapely se náramně povedl? Kdo měl hned jasno, na které album vsadit svou divokou kartu, a kdo musel pečlivě rozmýšlet? Jak komu letos co šmakovalo? A došlo ke zmínkám i na v Praze žijící expaty? Poslechněte si celou špíní bilanci ze záznamu!