Ventolin v Czechingu 2022: Je potřeba strhnout lidi. Na koncertě se máme potkat a něco si zažít
Ventolin si svůj DJský pseudonym vypůjčil od inhalátoru tlumícího potíže s dýcháním. Ten pravděpodobně budete potřebovat, pokud se dostavíte na jeden z jeho legendárních koncertů. Kromě klubů a festivalových kotlů ale David Doubek alias Ventolin plní pravidelně i vysokoškolské učebny – v civilním životě je totiž univerzitním profesorem. Hudebník a kulturní antropolog, který loni vydal své třetí řadové album Dneska se vyčasilo, letos patří mezi nominované Czechingu 2022.
Ventolin se společně s dalšími nominovanými v exportním projektu Czeching představí 15. září v klubu Fuchs2. Šestnáctičlenná zahraniční porota, složená ze zástupců evropských festivalů a rádií, z nich pak vybere vítěze, který mimo jiné vyrazí na festival Eurosonic Noorderslag do nizozemského Groningenu.
Jako lokaci pro natáčení Czechingového videa sis vybral autoservis. Proč právě tohle místo a kterou jsi vybral písničku?
Ventolin: To místo a ta písnička spolu trochu souvisí. Když jsem přemýšlel nad tím, jaké místo si vybrat, tak nejdřív mě napadaly takový jako úhledný a pěkný místa. Pak jsem si říkal, že by bylo fajn to natočit někde, kde to je trošku špinavější nebo zajímavější. Přemýšleli jsme třeba nad nákupním centrem. Pak nás s Prokopem Holoubkem napadl autoservis – zároveň v písničce Posun času je autoservis takový důležitý slovo, takže se to propojilo.
Více informací o hudebně exportním projektu Czeching 2022 najdete zde.
Zároveň mám pocit, že kutilství je s Ventolinem neodmyslitelně spjaté. DIY vyrobené stoly, poladěné synťáky a různé efektové krabičky… tvoříš i dnes hudbu tím, řekněme – objevným kutilským způsobem?
Ventolin: No určitě, to je úplně zásadní věc. Vlastně nejsem takový nerd, že bych si ty věci byl schopný vyrobit, ale zajímají mě. A zajímá mě vždycky nějak vymyslet, jak to celé udělat. U mě je to spíš o tom, ne, že bych si s pájkou vyráběl synťáky, ale spíš přemýšlím jak ty synťáky a jiné věci zapojit do nějakého celku.
Když pomineme covid, tak v posledních letech jsi dost intenzivně koncertoval. Stihl jsi navíc odehrát taky nespočet koncertů v zahraničí. Považuješ to za výhodu v letošním Czechingu?
Ventolin: (smích) Tak já nevím, to se uvidí. Myslím, že jo, ale na druhou stranu těžko říct. Pro mě je to taková zajímavá věc, že mě pozvalo Radio Wave, tak uvidíme.
Liší se nějakým způsobem Ventolinův koncert pro zahraniční publikum versus to domácí?
Ventolin: No liší se v tom, že… neliší se nějak úplně zásadně, ale v některých písničkách se pokouším přiblížit ten obsah publiku. Buďto to přeložím, řeknu o čem to je nebo někdy místo češtiny používám angličtinu. Zároveň je to většinou o tom, že člověk se musí fakt snažit trochu víc.
Býváš vůbec ještě nervózní?
Ventolin: Já jsem vždycky trochu nervózní a považuju to za správnou věc být nervózní přiměřeně. Já jsem zároveň celkově takový trochu nervák nebo takový úzkostný člověk, takže mě to nedá moc práce být nervózní. (smích)
Zároveň jsi vědec, antropolog a vysokoškolský učitel. V rozhovoru pro deník E15 jsi řekl, že na živé vystupování a performance se snažíš nahlížet z antropologického hlediska. Že tě prý zajímalo, co se musí stát, aby vystoupení bylo dobré. Tak na co jsi přišel?
Ventolin: Já jsem přišel na to, že je potřeba strhnout lidi. Ať je to jaká chce situace, prostě strhnout je, nespoléhat na to, že ti lidi to nějak sami zařídí nebo tak. To antropologické hledisko je asi takové, že pro mě je koncert nějaké setkání lidí, které má trochu rituální rozměr možná, ale nemyslím tím nic moc tajuplného, spíš to, že se mají lidi potkat a něco si společně zažít. To je důležitý.
Tvé koncerty bývají hodně živelné. Zajímá mě, jestli ten trochu vědecký přístup k performance, o kterém mluvíme, je příčinou proč to tak je, nebo tě ta elektronická hudba dokáže rozhýbat tak, jak to vidíme úplně přirozeně…
Ventolin: No to určitě není příčina. Ten v uvozovkách vědecký pohled, to je jenom tak, že mám nějaké vzdělání nebo jsem nějaké věci dělal výzkumně a díky tomu jsem se naučil trochu přemýšlet. Ale přemýšlení je vždycky až potom, ty věci se nějak dějou impulzivně i intuitivně a já nad tím můžu potom nějak přemýšlet, ale vlastně si myslím, že klíčová je stejně ta spontaneita.
O vystupování mluvíš jako o nějakém rituálu nebo že to minimálně může být rituální setkání. Máš ty sám nějaké rituály předtím než jdeš na stage?
Ventolin: To nevím, jestli se tomu dají říkat rituály, ale všechno tam musím nachystat (smích) a to vždycky zabere docela čas a soustředění a tak, takže asi nemůžu říct, že bych měl nějaké rituály. Kladl bych důraz na to setkání, ne na ty rituály. To je jen takovej pojem označující, že něco lidi dělají opakovaně, ale to setkání je myslím to hlavní.
Tvoje aktuální deska Dneska se vyčasilo vyšla loni v září, nazýváš jí trampskou deskou. Co tě po v mnoha ohledech úmorné pandemii vedlo k tomu udělat o něco rozvážnější a textově zadumanější album v podstatě o výletění v přírodě místo třeba disco ravu, který by vybízel k bezstarostnému tanci?
Ventolin: No, to jsou dvě různé věci. Jednak to album má dost obsahu, který vede k tomu disco ravu, když to hraju naživo, ale zároveň tím, jak jsem se prostě zastavil, předtím jsem měl strašně rozjeté koncertování, tak mě to přinutilo se nad různýma věcma důležitýma v životě zamyslet a nějak je předělat, změnit. A do té hudby se to nějak promítlo. Asi mi to spíš nabídlo nějaký odstup, ne teda úplně příjemným procesem, ale prostě to tak bylo. Ta deska vznikala v tomhle kontextu a holt ho prostě odráží.
Když jsme u nepříjemných procesů, tak minimálně v minulosti vím, že jsi mluvil o tom, že textování tvé hudby pro tebe dokáže být nepříjemné, že se do toho někdy možná musíš trochu nutit. Bylo to tak stejně i u aktuální desky?
Ventolin: No já nemůžu říct, že texty by byly nepříjemný, když se daří. Někdy to prostě dlouho trvá a je s tím hodně práce. S těma nástrojema elektronickýma si člověk může pohrávat, může s tím různě kroutit a ono z toho něco vylejzá, takovýho jako situačního. A s těma textama to nejde tak hladce. Navíc přece jenom jsou to slova, nad těma člověk přemýšlí a nad tím přemýšlením se ještě víc přemýšlí, takže je to víc o té racionální rovině ty slova než o té intuitivní. Taky asi nějaká sebekritika nebo vyhraněný názor, jak by to mělo vypadat, tady hraje roli. Takže mi to prostě dlouho trvá, ale ne že by mi to bylo nepříjemné. Spíš je to jen namáhavé.
Poslechněte si celý profil a rozhovor s Ventolinem, který se účastní letošního Czechingu.
Více o tématu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
