Veřejně aktivní mladiství? Na růžích ustláno u nás nemají, upozorňuje publikace V patřičných mezích

 Z příkladů uvedených v knize vyplývá, že mladí aktivisté a aktivistky jsou v českém veřejném prostoru často vnímáni jako příliš emocionální, nekompetentní či problematičtí a označováni za nelegitimní či kontroverzní. „Nezaznamenali jsme v diskusích v podstatě žádnou tendenci mladé aktivisty vzhledem k jejich věku chránit. My si naproti tomu myslíme, že když už se mladí lidé odváží vstoupit do veřejného prostoru a ukážou, že se zajímají o veřejné dění, bylo by dobré je v tom podporovat.“

Jedním z nejčastější z jevů, který se v komentářích vyskytoval, byla podle Vochocové hypervisibilita. „Někteří aktéři jsou vinou médií výrazně viditelnější a tím pádem s nimi lidé v diskusích zacházejí jako s veřejnými osobami a vztahují se k nim personalizovaným způsobem. Zaměřují se na jejich vzhled, hodnotí jejich duševní zdraví a diskreditují je podle těchto charakteristik.“ Často je jim prý také přisuzováno, že jsou něčími loutkami a že nenaplňují normativní představu o mužství a ženství.

S podobnými výroky se navíc mladí aktivisté a aktivistky setkávají nejen v online prostoru, ale i v osobním životě, a to i od těch nejbližších. „Máme tam například citaci jedné dotazované, která dva z námi nabídnutých výroků okomentovala, že to jsou přesně věty, které říká její máma.“

Jak probíhal výběr zkoumaných aktivistů a aktivistek pro potřeby publikace? Je podstatné, jestli v komentářích diskutují skuteční lidé? Jak se mladí lidé staví k tomu, že mohou volit až od 18 let? Poslechněte si celý rozhovor s mediální výzkumnicí Lenkou Vochocovou!