Vetřelci a vesmírný komunismus. Scénář Williama Gibsona k Vetřelci III jako audiodrama a komiks

Z filmu Vetřelec
Z filmu Vetřelec

Ellen Ripleyová nepřistála na vězeňské planetě, ale na kosmické lodi plné mezihvězdných komunistů. Spolu s ní v modulu cestovalo i rozpůlené tělo androida Bishopa plné genetických materiálů vetřelců. Vědci s nimi okamžitě začnou experimentovat. Takhle mohl vypadat film Vetřelec III, kdyby vznikl podle scénáře od cyberpunkového spisovatele Williama Gibsona. Nyní byl adaptovaný do podoby komiksu a audiodramatu.

Film Jamese Camerona Vetřelci z roku 1986 byl tak přesvědčivý komerční hit, že studio 20th Century Fox okamžitě rozjelo úvahy o natočení třetího dílu vetřelčí ságy. Přesto to trvalo až do roku 1992, než se na světlo světa vyklubal Vetřelec 3, který vyhřezl z útrob tehdy debutujícího Davida Finchera. V mezidobí vzniklo několik různých verzí scénáře potenciálního třetího pokračování, které ale nikdy nebyly realizovány. Alespoň ne ve filmové verzi.

Už v roce 1987 studio oslovilo k sepsání scénáře spisovatele Williama Gibsona, který měl za sebou román Neuromancer, považovaný za základní kámen žánru cyberpunk. Jeho scénář se nakonec producentům nelíbil a po několika pokusech o jeho přepsání ho studio úplně zavrhlo. Po několika dalších slepých cestách se nakonec pustilo do příběhu o Ellen Ripleyové na vězeňské planetě, který známe z Fincherova filmu. O Gibsonově scénáři se nicméně mezi fanoušky vědělo a v éře internetu začal kolovat po webových stránkách a online je možné si ho přečíst i dnes. Kromě toho se k němu ale vrátila společnost Dark Horse a vytvořila jeho komiksovou adaptaci, která vycházela na přelomu loňského a letošního roku. Letos na konci května navíc podle něj studio Audible natočilo i audiodrama.

Z komiksu ALIEN 3 #1

Jedním z hlavních důvodů, proč společnost Fox dala Gibsonův scénář k ledu, byl konec studené války. Ta totiž v jeho příběhu hrála zásadní roli. Kosmický modul Sulaco, ve kterém na konci Vetřelců Ripleyová utíká z planety Acheron, se totiž zatoulá do části vesmíru ovládané Svazem pokrokového lidu, což je v podstatě bašta intergalaktického komunismu analogická s pozemským Sovětským svazem. Na palubě Sulaca mezihvězdní soudruzi objeví torzo těla androida Bishopa se vzorky genetických materiálů vetřelců. Na Sulaco si ale dělá nárok i ta část vesmíru, kde vládne korporátní kapitalismus, zejména společnost Weyland-Yutani, jež v prvním díle Vetřelce vyslala loď Nostromo na vůbec první a hodně krvavý kontakt lidstva s vetřelčí rasou. Obě strany vesmírné železné opony se tak dostanou k vetřelčím vzorkům a obě s nimi začnou experimentovat. Žádné straně se to ale nakonec příliš nevyplatí.

Gibson napsal celkem dvě různé verze svého scénáře. Liší se od sebe především v tom, že ta první je zaměřená víc na akční scény, zatímco ve druhé je méně vetřelců a víc tísnivé, hororové atmosféry. První verze je ta, na kterou je možné narazit na internetu. Tvůrci komiksové i rozhlasové adaptace ale vycházeli spíš z té druhé. Milovníky Neuromancera nejspíš zklame, že Gibsonův Vetřelec vlastně není ani trochu cyberpunkový. Pro Gibsona byl scénář evidentně hlavně zakázková záležitost, do které příliš nepromítal svá oblíbená témata. Dokonce ani o společnosti Svazu pokrokového lidu se tu toho moc nedozvíme. Na druhou stranu Gibson prostě kráčí ve stopách scenáristy prvního dílu Dana O'Bannona, ale i Cameronova scénáře k Vetřelcům – scénáře prvních dvou dílů nebyly nijak zvlášť sofistikované, ale šlo o jednoduché, úderné sci-fi horory se spoustou nenápadných, plíživých podtextů. Hodně záleželo na tom, jaký režisér, jaký designér a jací další spolupracovníci se příběhu chopili a jak působivý audiovizuální tvar z něj udělali. Ridley Scott i Cameron v prvních dílech předvedli především geniální režijní práci, a pokud by se někdo podobně pečlivý chopil Gibsonova textu, mohl by z něj vykřesat také velmi působivé dílo.

Démoni, čarodějnice a pohanské rituály: Filmové horory čerpají hrůzu z historických období

Z filmu The Head Hunter

Divoká krajina, její obyvatelé žijící odloučeně od lidských sídel a tajuplné zlo, které proniká do jejich blízkosti. To jsou hlavní styčné body tří nových filmových hororů odehrávajících se v minulosti. V zádumčivých, plíživě hrozivých a pohansky fantaskních filmech řádí středověcí zabijáci démonů, duchové prérií Divokého západu i alpské čarodějnice.

Zájemci o tuhle slepou větev vetřelčího univerza mají nyní možnost ji prozkoumat, aniž by se museli prokousávat samotným Gibsonovým scénářem. Komiksová verze, kterou do komiksového média adaptoval a nakreslil Johnnie Christmas, dává docela dobrou představu, jak mohla alternativní verze Vetřelce 3 vypadat. Výtvarně komiks rozhodně neurazí a čte se rozhodně mnohem lépe než text samotného Gibsonova scénáře.

Snad ještě působivější zpracování nabízí audiodrama, které vzniklo pod vedením špičkového rozhlasového režiséra Dirka Maggse. Maggs už pro společnost Audible nahrál trojici jiných rozhlasových her inspirovaných romány z vetřelčího univerza Out of the Shadows, River of Pain a Sea of Sorrows. Jeho Alien 3 je kratší – má stopáž celovečerního filmu, což dává smysl, jelikož vznikl podle filmového scénáře. Maggsovi se daří zejména pomocí sugestivních zvukových efektů velmi dobře navodit typicky vetřelcovskou tísnivou atmosféru hrozivého kosmu a chatrných lidských technologií a těl, které proti němu mají jen pramalou šanci. Příjemným bonusem je účast herců Michaela Biehna a Lance Henriksena, kteří si v audiodramatu zopakovali své role z Vetřelců – mariňáka Hickse a androida Bishopa.

Sám o sobě je ale Gibsonův scénář zajímavý jako ukázka toho, kam se vetřelčí univerzum mohlo posunout, kdyby nebylo Fincherova Vetřelce 3. Třeba by se nikdy nedopracovalo k tak smutným koncům, jako jsou otřesné nové filmy Ridleyho Scotta z vetřelcovské ságy Prometheus a Covenant.

Víc o geneticky zmutovaných vetřelcích, studené válce v kosmu a Williamu Gibsonovi si poslechněte v novém díle Ektoplasmy.