„Většina muslimů chce v klidu žít,“ říká autor knihy Šaría-úvod do islámského práva

18. březen 2015

S právníkem Janem Potměšilem, který nedávno vydal jednu z prvních českých publikací o islámském právu šaría, jsme se bavili o nejčastějších mýtech spojovaných s islámem i islámským právem. Mnoho z nich v poslední době oživila debata o údajné hrozbě islamizace v České republice.

Někteří čeští politici a aktivisté hrozí tím, že pokud si Češi nebudou bránit své hodnoty, může se k nám dostat třeba ženská obřízka..Většina těch varování nebo obav spíše vytváří nějakého strašáka, se kterým se pak bojuje. Jsou věci, kterých je důvod se obávat, ale je mnohem víc věcí, ze kterých strach mít nemusíme. Pokud jde zrovna o tu ženskou obřízku, je to případ praktiky, která nemá v islámském právu oporu. Je přikázaná pouze u mužů podobně jako v judaismu, ženská obřízka je v některých zemích doporučená, ale vzhledem k tomu, že jde o velmi krutou praktiku, existuje na to řada fatev, které se vyslovily v tom smyslu, že je to naopak proti islámskému právu.

Je to kulturní zvyk, který přežívá hlavně v zemích střední a severní Afriky a existuje tam již z dob předislámských, a naopak jsou země, kde ženskou obřízku vůbec neznají, třeba můj kamarád z Gazy vůbec nevěděl, o čem je řeč. Mám ale také třeba známou, koptskou křesťanku ze Súdánu, která je obřezaná. Může se stát, že tento zvyk se přenese do Evropy, jde ale spíš o přenos kulturních tradičních zvyků, s islámem to spojeno není, lidé si sebou berou i svoje zvyky, pokud přesídlují, a to i tyto zvyky, které jsou škodlivé a zavrženíhodné a je třeba proti nim osvětou i represí bojovat.

Jaký máte názor na český mediální diskurs o islamizaci? Souhlasil byste s Milošem Mendelem z Masarykovy univerzity, který řekl nedávno Aktuálně.cz, že zdejší debata o islámu je nejhorší v Evropě a že se domnívá, že je tomu právě proto, že s muslimy téměř nemáme zkušenosti? Existují výzkumy, které dokládají, že islamofobní nálady jsou v Evropě nejsilnější právě v České republice, kde je muslimů asi 2 promile, i ty nejvelkorysejší odhady hovoří nejvíce o 20 tisících muslimů. Praktikujících muslimů, kteří chodí do mešity, je tu v řádu několika set. Domnívám se, že ty obavy mají původ v neznalosti, Není asi náhoda, že tam, kde žije mnoho imigrantů z různých zemí, zejména v bývalém západním Německu, je strach z islámu mnohem menší, než ve východním, kde prakticky žádní nejsou. U nás jsou neviditelní, zviditelňuje se tu pár figur, kteří navíc podle mě ani nemají právo hovořit jménem muslimů – je to třeba Muneeb Hassan Alrawi, jehož názor reprezentuje asi sto nebo dvě stě lidí, kteří chodí do mešity. Podobně pan Abbás, který reprezentuje hlavně sebe nebo své dvoučlenné sdružení.

02918102.jpeg

Ne každý muslim chce být v médiích, být terčem útoků a nadávek, většina chce hlavně v klidu žít. Mám třeba kamarádku, která je muslimka, ani jsem to dřív nevěděl, nezahaluje se, chodí sama do společnosti, baví se s muži, pracuje v nadnárodní korporaci, na návštěvu mi přinesla velkou láhev piva. Islám tvoří její kulturní identitu, ale neznamená to, že by se pětkrát denně modlila nebo tady chtěla šířit islám. Když se narodíte na jižní Moravě, tak budete nejspíš katolík, ale neznamená to, že z vás bude farář nebo kazatel.

Zmiňoval jste, že islámské právo je ideál, cíl, ke kterému se dá směřovat, ale není to právo, které by se někde v úplnosti prosadilo.Islámské právo se formovalo postupně po staletí, nebylo to nějaké státní právo nebo státem ordinované právo. Bylo výsledkem tvůrčí činnosti islámských právníků, kteří vymýšleli, jak by se člověk měl chovat tak, aby to bylo v souladu s vírou. Existuje více právních škol, více různých směrů islámu, i normy práva se mohou mezi sebou lišit. Zda se tím někdo řídí nebo ne nejvíc záleží na osobní zbožnosti člověka. Jak jsem říkal, mám kamarádku, která se kulturně považuje za muslimku, ale islám se u ní neprojevuje. Stejně tak ale můžeme v Evropě potkat zbožného muslima se správně zastřiženým vousem, který si holí podpaždí, nosí ty správné oděvy, pětkrát denně se modlí a tak dále.

Opravdu hodně záleží na osobní zbožnosti každého člověka a na zemi a regionu, zda je tam právo vynucováno nebo ne. Máte téměř sekulární režimy jako je Turecko nebo Tunisko, kde po vás nikdo nic chtít nebude, a pak třeba Saudskou Arábii, která je oblíbeným případem země, kde se tvrdě vynucuje islámské právo, navíc velmi rigidní a až nesnášenlivé povahy. V této zemi vás bude náboženská policie kontrolovat, zda jste dost zahalená nebo jestli nemáte obchod otevřený v modlitebním čase.

03340447.jpeg

Co by se nám v našem prostředí z islámského práva naopak hodilo?Já už jsem mnohokrát žertem říkal, že se Česká republika islamizuje - v tom smyslu, že se na řadě míst přistoupilo k omezení hazardu a na mnoha dalších se o tom uvažuje, Národní protidrogová centrála potírá drogy, pan Vobořil chce bojovat proti alkoholismu a zavést omezení prodeje alkoholu, to je všechno v souladu s islámskými hodnotami, stejně jako péče o lidi na okraji, péče o chudé. Rozvinutý systém sociálního zabezpečení lze tedy označit za islámský. Jeden turecký teolog říká, že nejislámštější zemí v Evropské unii je Německo, které má silný systém sociálního zabezpečení. Typický je též důraz na rodinu, děti, rodinný život, vzájemnou pomoc.

Na islámské hodnoty nemusíme nahlížet jen jako na agresivního strašáka, který omezuje lidi, ale na systém, ze kterého plynou i etické hodnoty, které nejsou negativní. Kdyby byl negativní, nešlo by v něm žít a 1,6 miliardy muslimů by se k němu nejspíš nehlásili. Apel na sociální hodnoty je v islámu velmi silný, jedna z náboženských povinností je dávat almužnu, sám prorok Muhammad pocházel z neutěšených rodinných poměrů, zakusil, co to je být na okraji, a proto zdůrazňoval povinnost pečovat o chudé, rozdělovat bohatství méně bohatým atd.

Často se v souvislosti s muslimskými státy upozorňuje na kruté tresty, jak běžné je jejich vymáhání? Není to něco, co kvůli médiím působí jako mnohem běžnější, než ve skutečnosti je?Islámské právo některé kruté tresty teoreticky vyžaduje, tato teorie ale nebývá často aplikována, a to z více důvodů. Daná země se šaríou například vůbec nemusí řídit, má vlastní civilní legislativu, trestní zákoník, stojí na jiných základech a šaría aplikována není. Tak je to v oblasti trestního práva ve většině muslimských zemí, na druhé straně jsou země jako je Saúdská Arábie nebo Írán nebo Súdán, kde ty tresty vymáhány být mohou, v Saúdské Arábii je to bičování, sekání mečem, sekání končetin. Troufám si ale tvrdit, že je to spíše výjimka, a to i v zemích, kde ty tresty formálně platily, což byla třeba i Libye Muammara Kaddáfího. Byly sice napsány v zákoně, ale nikdo je nevykonával.

00851985.jpeg

I v klasickém islámském právu existovaly různé kličky a procesní obstrukce, které ve výsledku bránily tomu, aby byl člověk k takovému trestu odsouzen. Kruté tresty jsou jedním z argumentů proti islámu, kolik jste ale viděli bezrukých muslimů? Myslím, že to je dané právě tím, že ty tresty, které neodpovídají ani řadě mezinárodních úmluv, podepsaných většinou muslimských států, prostě nejsou aplikovány. Neříkám, že se to nemůže dít, kromě Saúdské Arábie a Íránu se to může dít třeba tam, kde je nefunkční nebo rozpadlý stát. Třeba na některých místech v Africe nebo aktuálně třeba na území tzv. Islámského státu. V jeho případě je ale otázka, nakolik ta zvěrstva mají vůbec oporu v islámském právu, protože ti pánové tam vraždí především na efekt, aby vyděsili lidi. Většina těch poprav nemá nic společného s islámským právem, islám tam funguje spíše jako jakási PR značka.

Částečně jste tím odpověděl na moji otázku, která se týkala toho, jestli se šaría snadněji prosazuje ve státech, které se hroutí.Spíš jsem měl na mysli jakousi primitivní interpretaci šaríi – když si vezmete Taliban, který ovládl nestabilní rozvrácený stát, tak tam nebylo aplikováno právo podle nějakých vycizelovaných právních knih. Tam panovala velmi primitivní pravidla, asi jako kdybyste vzala nějakého nedouka, který z rychlíku viděl Korán, přečetl si několik pouček a chtěl konat spravedlnost. Což je dost odlišná situace v porovnání s tím, když šaríu aplikuje právník, který zná všechna procesní pravidla, podmínky, polehčující okolnosti. V těchto rozpadlých státech může jít také o způsob, jak zastrašit protivníky, způsob, jak takzvaně udělat pořádek, neumím si představit, že by tímto primitivním způsobem bylo aplikováno právo v nějaké civilizované zemi.

Říkal jste, že Korán se dá u nás koupit za 99 korun, mohl byste poradit, jakým dalším způsobem jde snadno v češtině nastudovat základní věci o islámu, pokud jste laik, nebo jaké mediální zdroje může člověk používat, aby neměl zkreslené informace?Pokud nemá mít člověk zkreslené informace, tak bych rovnou vyloučil ty mediální zdroje. Doktor Bronislav Ostřanský nedávno vydal knihu Atlas muslimských strašáků, kde se člověk zabývající se problematikou islámu nedozví nic moc nového, ale pro neodbornou veřejnost ta kniha přístupnou formou dekonstruuje některé mýty či předsudky a dává relevantní informace k otázkám, které lidi zajímají. Taky bych doporučil asi už páté vydání knihy profesora Kropáčka Duchovní cesty islámu, která se zabývá islámem zejména po teologické stránce. Další kvalitní publikace k islámu jsou Svět islámu – dějiny a kultura od Felixe Tauera, většina knih od Miloše Mendela, Luboše Kropáčka či Zdeňka Műllera, běžný život v muslimských zemích pak výborně popisuje Břetislav Tureček. Pokud by šlo o islámské právo, tak těch publikací mnoho není, proto jsem se svou knihou snažil zaplnit určitou díru na trhu, ale doporučil bych publikaci doktorky Lenky Bezouškové, která nedávno vydala knihu o islámském manželském a rodinném právu. Na povrchní rychlé seznámení ale úplně stačí Atlas strašáků, je toho dost, pokud člověk hledá a nekupuje si knihy typu Islám bez závoje, Přežila jsem muslimského šejka nebo Bez dcerky neodejdu.

03284287.jpeg
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.