„VHS kazety se sháněly u veksláků, kamioňáků a taxikářů,“ vzpomíná dramaturg dokumentu Králové videa
„Když měl někdo doma deset videokazet s rychlodabingem, tedy zhruba dvacet filmů, byl to king. Chodila k němu půlka vesnice nebo celé panelové sídliště,“ vzpomíná Petr Svoboda, dramaturg chystaného dokumentu Králové videa. Společně s režisérem Lukášem Bulavou teď objíždí republiku a natáčí rozhovory s pamětníky z časů, kdy do přeskakujících a barevně přepálených akčňáků ze Západu promlouval jednohlas Ondřeje Neffa nebo Ondřeje Hejmy.
„Stávalo se, že si rychlodabéři celý děj domysleli. Měli tam plnou krabici kazet od nějakého veksláka, který jim jen řekl ‚Hele, večer bych se pro to stavil, stíháš to?‘ a oni že ‚jasně‘,“ vypráví režisér o dobách, kdy filmové dialogy překládali často jazykově nevybavení nadšenci, díky nimž se někdy zaměnily celé dialogy. Petr doplňuje příkladem z pirátěné verze filmu Demons 2: „Borec sedí u stolu a má před sebou nějaký talíř a knížky. Podívá se na ženu a smutně říká ‚I'll never pass the exam‘ a překladatel, který evidentně angličtinu moc neovládá, říká ‚děkuji miláčku, večeře byla výborná‘.“
Videokazety se mezi zájemci šířily veksláckými kanály a do Československa je často prováželi řidiči kamionů. „Lidi kazety získávali všelijak. Jak nám prozradil Roman Holý, v úplných počátcích sháněl kazety například od taxikářů,“ dodává režisér. Jiným kanálem podle něj byly burzy. Opodál vždy postávala paní a hlásila, když se z dáli blížili estébáci v zelených kabátech rozehnat nelegální stánkaře.
Velkým zjevením byly v osmdesátých letech také první kazety s filmy pro dospělé. Ty, které se s nástupem videopůjčoven později objevovaly ve speciálním oddělení za závěsem, obvykle korálkovým. Jak uvádí Králové videa na svých stránkách, 99 % z nich z nějakého jimi neprobádaného důvodu bylo německého původu. I takové VHSky bylo pochopitelně pro úspěšné šíření k českému publiku třeba nadabovat. Hlasy Hejmy nebo Neffa, matadorů jednohlasného rychlodabingu, byste tu ale hledali marně. „Většinou to dabovali důchodci. Jednak ještě z Protektorátu uměli perfektně německy a jednak to dabovali zadarmo, jen za to, že se mohli podívat,“ přidává dramaturg k dobru historku, kterou se při natáčení dozvěděli.
Vládli českému rychlodabingu výhradně muži? Je Titanic opravdu nejrozšířenějším filmem na VHS? A vrátí se někdy videopůjčovny s kazetami, tak jak se to nyní děje v Americe? Pusťte si celý rozhovor.
