„Víc jednoduchosti by nám asi prospělo,“ říká hollywoodský motion designér Danny Yount

Jak se člověk stane grafikem titulkových sekvencí u filmu?
Začínal jsem jako grafický designér pro jedno velmi nudné médium, byl to holandský designér v Seattlu, který chtěl, aby se jeho výroční zprávy hýbaly. Zadal mi to a já jsem se tím nadchnul a zjistil jsem, že opravdu miluju animaci. Potom se objevil film Davida Finchera Seven, na kterém dělal známý titulkový grafik Kyle Cooper, a já si uvědomil, že chci rozhýbávat grafiku pro film. A začal jsem pro to dělat všechno.

Co byl tedy váš první filmový projekt?
Když jsem se přestěhoval do Los Angeles, tak mi Kyle dohodil film Kiss Kiss Bang Bang. Potom jsem začal spolupracovat s tehdejším megaproducentem Warner Brothers Joelem Silverem. Přes Joela jsem se dostal i k filmu Sherlock Holmes a k Robertovi Downeymu Jr. Takhle jsme se dostali k Iron Manovi a pak k dalšímu dílu Iron Mana…

SEMI-PERMANENT 2013 opening titles from Danny Yount on Vimeo.

Jak se změnily trendy v titulkování?
Je to mnohem jednodušší, počítače jsou rychlejší, a tak se můžeme zaměřovat na opravdové detaily, celkově se to jako obor rozrostlo. Možná jsme v bodě, kdy by víc jednoduchosti bylo vlastně osvěžující. Dnes je všechno překombinované, protože si myslíme, že takhle to máme dělat. Trendy jsou cyklické, takže se k tomu asi brzo vrátíme. Zároveň staří bardi vymírají a to je skvělé, moc se těším na novou generaci.

Pracoval jste na mnoha hollywoodských filmech. Mají režiséři jasnou představu o tom, jak mají vypadat titulky?
Ti dobří většinou ano. Je to velmi osobní věc, pracují na filmu dva roky, a tak si hlídají i to, kdo jim bude dělat vizuál. Například u filmu Oblivion chtěl Joseph Kosinski něco opravdu jednoduchého, co by jeho příběh vyprávělo, ale nepřebíjelo. Tohle je velké umění, pokud se chcete v oboru prosadit. Musíte respektovat vize jiných a prostě si obout boty, ve kterých už ale někdo dávno chodí. Další věc, kterou nemůžete ovlivnit, je to, kdy svoje nápady tvůrcům prezentujete, tedy v jaké budou zrovna náladě. Někdy jsou unavení a pak nechtějí moc riskovat – to se mi stalo třeba u Sherlocka Holmese. Taky musíte brát v potaz hodně formálních požadavků, titulek názvu filmu musí být nějak velký a jméno hlavní hvězdy musí být alespoň 50 % jeho velikosti a takhle to jde dál a dál. Nejprve to musí schválit právníci filmového studia a až potom můžeme pracovat.

MAIN TITLES REEL from Danny Yount on Vimeo.

V jaké fázi filmové produkce začnete pracovat vy?
Ve většině případů začnu potom, co už je dokončena většina kamerových prací a už je hotová první offline verze filmu. Někdy chtějí, abych pracoval už během natáčení – například pro Iron Mana 2 jsme dělali hologramy.

Na jakou práci nejraději vzpomínáte?
Co se týče řemesla, tak nejvíc mě asi posunul Iron Man 2. Osobně ale nejraději vzpomínám na svoje začátky s Odpočívej v pokoji a Kiss Kiss Bang Bang. Je to těžká otázka, protože nakonec mě baví vlastně všechno.

Hollywoodský motion designér Danny Yount (foto: MOUVO / Barbora Hrdá)|foto: Silvie Luběnová

Co je ve vašem oboru bráno za „klasiku“?
Určitě filmy, na kterých pracoval Saul Bass. Když jsem byl dítě, tak se mi opravdu hodně líbila grafika filmu z roku 1967 It’s a Mad, Mad, Mad World od Stanleyho Kramera. Většinou je za takovou klasiku považován film The Man With The Golden Arm (1955).

Jde od sebe odlišit „evropský“ a „americký“ styl?
Myslím, že jde. Evropani mají mnohem víc jasno ve stylu, který chtějí použít. Jsou konkrétnější. Oni asi řeknou, že je to proto, že se musí potýkat s velkou byrokracií, ale já to, jakým způsobem přistupují k minimalismu a struktuře, obdivuju. Myslím, že to bychom se my Američané mohli naučit, jsme rozlítaní a všeho chceme mít hodně.