Více divoké přírody, přejí si Češi. Tvrdí to výzkum Masarykovy univerzity

30. červenec 2015
03440093.jpeg

Jeden z nejdekadentnějších národů světa holduje nejen alkoholu, ale i divoké přírodě. Alespoň to tvrdí aktuální výzkum katedry environmentálních studií Masarykovy univerzity. Na vzorku dvou tisíců dotazovaných zjistil tým okolo ekopsychologa Jana Krajhanzla, že 71 % souhlasí s potřebou chránit divokou přírodu v Česku. 9 % je proti a zbytek nemá jasný názor. Zajímavější zjištění ovšem je, že dotazovaní odhadují rozlohu divočiny u nás na 10 % z celkového území a chtěli by, aby se přírodní oblasti bez zásahu člověka rozšířily ještě o tři procenta. Ve skutečnosti ale divoká příroda u nás zabírá pouze 0,3 % z celkové rozlohy Česka. Výzkum také zjistil, že do hlubokých lesů a zapomenutých údolí před světem pracovních telefonátů i městské dekadence pravidelně utíká až 35 % Čechů. „Naprostá většina české veřejnosti si podle našich výsledků spojuje divokou přírodu s řadou silných atraktivních prožitků: nejvíce s divokými scenériemi, setkáními se vzácnými zvířaty, výhledy do krajiny a kvetoucími divokými květinami,“ dodává k výzkumu sociolog Jan Skalík. Češi, dekadentní romantici.

Spustit audio
  • Zahraniční média: Pražské jaro bylo unikátní, Rusko ale dodnes rozděluje českou společnost

    21. srpen 2018
    21. srpen 1968 před budovou Československého rozhlasu v Praze

    „Mohl komunismus sovětského typu existovat v souladu s podporou lidské důstojnosti a svobody jednotlivce?“ ptá se The New York Times v textu, který vyšel v souvislosti s 50. výročím okupace vojsky Sovětského svazu a států Varšavské smlouvy. Odpověď se podle něj pokusilo nalézt právě pražské jaro. Rok 1968 ale více než cokoliv jiného světu odhalil skutečnou totalitní podobu Sovětského svazu. Poučení z historie se v den výročí snaží nalézt řada světových médií.

    Podle článku na webu The Guardian tyto události dodnes v Česku ovlivňují debatu o tom, jestli by mělo být Rusko vnímáno jako přítel, nebo nebezpečí. „Většina českých a slovenských politiků vnímá Rusko jako hrozbu,“ píše dopisovatel Shaun Walker. Připomíná ale, že na obou koncích politického spektra existují v obou zemích politici, kteří podporují zlepšení vztahů s Ruskem a historickou křivku považují za irelevantní. Zmiňuje především prezidenta Miloše Zemana. V souvislosti s tím píše také o tom, že na rozdíl od Polska nebo pobaltských států nemá Česko s Ruskem dlouhodobě komplikované historické vztahy. Politickou náladu tak podle něj mohou ovlivňovat spíše nedávné události než historické zkušenosti.
    Historické souvislosti připomíná také článek na webu The Independent, podle kterého bylo pražské jaro v kontextu dobových i současných povstání velmi specifické. Odlišovalo se prý především tím, že v jeho čele nestáli pouze mladí lidé a liberálové, ale mělo širokou podporu napříč společností a generacemi. Připisuje to především demokratické tradici, která v Československu stačila vzniknout v meziválečném období. Připomíná zároveň rozdílnou povahu událostí 60. let a povstání let osmdesátých. Na rozdíl od nich totiž nešlo o pokus vrátit do země kapitalismus. 
    The New York Times píše také o roli Západu, který Československo nechal vojskům Varšavské smlouvy na pospas. V souvislosti s tím zmiňuje zprávu CIA, která zpětně hodnotí reakci Spojených států. Podle ní nebyla protiakce možná už kvůli jadernému arzenálu Sovětského svazu. „V roce 1938 západní mocnosti reagovaly na ohrožení Československa tím, že ustoupily, místo toho, aby čelily nacistickému Německu,“ píše se ve zprávě. „V roce 1968 neměly jinou možnost.“ 

  • V Soulu začali jezdit hluší taxikáři. Při práci jim pomáhá studentská aplikace

    21. srpen 2018
    Taxi

    První dva neslyšící řidiči mají pomoci prolomit předsudky, které proti hluchým lidem v korejské společnosti panují, píše se na webu BBC.

    Taxikářům pomáhá v komunikaci s pasažéry speciální aplikace vyvinutá místním studentským start-upem Coactus. V autech neslyšících jsou umístěné dva tablety s touto aplikací, která dokáže převést hlas do textu a umožňuje pasažérům přesně určit cílovou destinaci nebo způsob platby. „Chtěli jsme rozšířit pracovní možnosti pro neslyšící,“ vysvětlil autor aplikace Song Min-pyo. „Víme, že Korejci často z taxíku vystoupí, když se s nimi hluchý řidič snaží navázat komunikaci třeba pomocí pera a notepadu. Proto jsme vyvinuli naši aplikaci.“ V Jižní Koreji je asi 255 000 lidí se sluchovými problémy, Song a jeho tým doufají, že i díky jejich práci bude neslyšících řidičů přibývat.

  • Na chlapce spadla při výletě po irských horách ovce, skončil v nemocnici

    20. srpen 2018
    Ovce

    Náctiletý chlapec skončil zraněný poté, co na něj při výletě v pohoří Mourne v Severním Irsku spadla ovce. Se skupinou přátel vyrazil v pátek na výlet, který ale odpoledne ukončila právě kolize se zvířetem.

    Ovce na mladíka skočila ze skalního útesu a zranila ho. Záchranná služba obdržela volání o pomoc v 16:30 a do terénu vyrazilo 17 záchranářů, kteří chlapce nalezli na svahu Slieve Bearnagh. Záchranný tým měl podezření na možné poranění hlavy, krku, zad a nohou, a zraněného proto pomocí nosítek evakuovali do nemocnice v blízkém Ulsteru. „Věříme, že ovce zraněna nebyla a oblast opustila bez pomoci,“ napsali záchranáři k nehodě na svém facebooku.

  • Sestup do předpeklí. Muž spadl do umělecké instalace Anishe Kapoora a skončil v nemocnici

    20. srpen 2018
    Umělecká instalace Sestup do předpeklí

    Muž skončil v nemocnici poté, co spadl do instalace vytvořené indickým umělcem Anishem Kapoorem.

    Údajně 60letý muž byl po pádu hospitalizován, podle mluvčí muzea Serralves v portugalském městě Porto, kde k nehodně došlo, je ale již „téměř připraven k návratu domů“. Instalace je nyní dočasně uzavřená, dokud muzeum nezjistí, k čemu přesně došlo, a incident nevyhodnotí. Existuje ale prý naděje, že bude otevřena již za několik dní. Dílo nazvané Sestup do předpeklí se skládá z krychlovité konstrukce s kruhovým otvorem uprostřed podlahy, kolem kterého mohou návštěvníci procházet. Strany jámy jsou natřené černou barvou, která má vytvářet dojem nekonečného prostoru. Samotný otvor, do kterého muž spadl, je ale jen 2,5 metru hluboký. Dílo je součástí výstavy Works, Thoughts, Experiment, která je první velkou expozicí umělcova díla v Portugalsku a měla by i navzdory nehodě trvat až do ledna příštího roku.

  • Dubrovník se potýká s extrémním náporem turistů, zájem o město zvýšil seriál Hra o trůny

    20. srpen 2018
    Dubrovník

    Každé léto přijíždí do chorvatského pobřežního města Dubrovník davy turistů. Krásy historického místa ale nelákají pouze zahraniční cestovatele, jsou oblíbené i mezi filmaři. Ti si místo vybrali například i pro natáčení populárního seriálu Hra o trůny. Mezi návštěvníky se tak objevuje i nový typ turistů – seriáloví fanoušci.

    Chorvatské přístavní město v seriálu představuje sídlo Královo přístaviště a v kulisách jeho ulic se odehrává řada zásadních scén. Místo se stalo dějištěm i mnoha dalších filmů, je zde situována například i jedna ze scén filmových Hvězdných válek. Žádný jiný film nebo seriál ale nepřilákal do města více turistů než právě Hra o trůny. Prohlídek spojených s kinematografií bylo v roce 2015 kolem 300, v roce 2017 jich bylo již 4 500. Letos počet narostl téměř na dvojnásobek. S nadměrným přílivem návštěvníků se dlouhodobě potýká více míst v Evropě, například Barcelona nebo Benátky. I tato města kvůli tomu řeší řadu problémů, které nesouvisí pouze s přeplněnými ulicemi a silnicemi a bezohledností některých návštěvníků, ale také s dramatickým nárůstem cen bydlení. Radnice v Dubrovníku se proto rozhodla zakročit. Zavádí omezení, která se týkají například pouličních prodejců, počtu stolů před restauracemi, které zaplňují ulice v historické části města, a hlavně výletních lodí, které do přístavu přivážejí tisíce turistů denně. Město letos omezilo počet lidí, kteří do města mohou touto cestou připlout. Od příštího léta mají přibýt i omezení, která určí, kdy mohou lodě do města přijíždět. Chce tak prý dosáhnout rovnováhy, která zachová vstřícný přístup k turistům, ale uchrání město před úplným zahlcením.

  • Nízkosacharidová dieta vám prý může zkrátit život. Moc cukrů ale taky

    17. srpen 2018
    03732755.jpeg

    Diety založené na co nejnižším příjmu sacharidů a jejich nahrazování živočišnými tuky jsou v posledních letech hodně populární, ať už jde o Atkinsovu dietu, nebo některé varianty paleo stravy. Nová dlouhodobá studie, které se účastnilo 15 400 lidí z USA, tvrdí, že tento druh stravování může zkracovat život až o několik let, tvrdí text na webu BBC.

    Výzkumníci jsou přesvědčení, že pro lidské tělo je prospěšnější rozumná konzumace cukrů a aspoň částečné nahrazení živočišných bílkovin a tuků rostlinnými variantami. U lidí, kteří ze svého jídelníčku vyřadili brambory, pečivo, těstoviny, rýži nebo cereálie a místo nich jedli více masa, hrozilo podle odborníků vyšší riziko smrtelných nemocí. Nahrazení sacharidů rostlinnými bílkovinami a tuky, například luštěninami, ořechy nebo avokádem, naopak toto riziko snižovalo. „Ze studie vyplývá, že nestačí zaměřit se na to, co jíte, ale také na to, jestli živiny pochází z živočišných, nebo rostlinných zdrojů,“ prohlásila Nita Forouhi z Cambridgeské univerzity. Z výzkumu dále nepřekvapivě vyplývá, že lidé, kteří přijímali sacharidů nadprůměrné množství, byli také ohroženi celou řadou zdravotních rizik. Odborníci se shodují, že výsledky studie nelze považovat za stoprocentní, protože byla založena především na dotaznících, ve kterých lidé často vylepšují svůj obraz. Sama vedoucí výzkumu, kardioložka a výživová specialistka Sara Seidelmann, prohlásila, že studie je jen jedním z dílu velké skládačky, kterou se snaží lékaři a výživoví odborníci sestavit.

  • Chemikálie pro dobré ráno. Americké děti snídají glyfosát, ukázal výzkum cereálií

    17. srpen 2018
    postřik - pesticidy - pole

    „Nikdo přece nechce snídat chemikálii na hubení plevele,“ podotýká podle ekoserveru Inhabitat Ken Cook, prezident americké ekoorganizace Environmental Working Group. Její studie ukazuje, že si kromě čokoládových lupínků a ovoce dávají k snídani miliony amerických dětí taky herbicid glyfosát.

    Odborníci testovali 45 běžně rozšířených cereálií, které jsou v USA velice oblíbené, a glyfosát objevili ve 43 z nich. Celých 31 testovaných vzorků navíc přesahovalo normy pro bezpečné požití, píše Inhabitat. Problém se podle webu netýká jen cereálií, ale v podstatě jakékoliv potraviny, která obsahuje oves, tedy například tyčinek. Světová zdravotnická organizace v roce 2015 oznámila, že je podle jejích výzkumů glyfosát „pravděpodobně rakovinotvorný“, stejně tak najdeme chemikálii na seznamu rakovinotvorných látek kalifornského Úřadu pro posuzování rizik v oblasti životního prostředí, píše popkulturní server Uproxx. Až do českých médií přitekla ze San Franciska kauza správce školy Dewaynea Johnsona, který zvítězil v soudním sporu s biotechnologickou firmou Monsanto. Její produkt, herbicid Roundup (glyfosfát obsahuje), měl podle poroty výrazně přispět k vzniku jeho rakoviny. Muž, nyní v konečném stadiu nemoci, postřikoval až třicetkrát ročně školní pozemky, při silných větrech se mu chemikálie dostávala na kůži. Teď mu soud přiřkl odškodné 289 milionů dolarů. Společnost Monsanto, proti které podle agentury Reuters aktuálně směřuje přes 5 tisíc žalob, vinu odmítá a proti verdiktu podá odvolání. „Rozhodnutí nic nemění na faktu, že 800 vědeckých studií a závěry americké Agentury pro ochranu životního prostředí, národních zdravotnických úřadů a dalších regulačních úřadů po celém světě dokládají skutečnost, že glyfosát nezpůsobuje rakovinu a nezpůsobil rakovinu panu Johnsonovi,“ cituje server iRozhlas prohlášení světové jedničky na trhu s osivy, hnojivy a pesticidy, od června spadající pod německý koncern Bayer. Problém s glyfosátem přitom řeší i Evropa. Po letech debatování o jeho vlivu na přírodní prostředí jej Unie minulý rok opět povolila, a to rovnou na pět let. Mluvčí Evropské komise uvedl pro evropskou verzi webu Politico, že výsledek amerického soudního sporu nejspíš nebude mít na evropské rozhodnutí vliv. „Komise přehodnotí bezpečnost chemikálií v případě, že společnost jako Monsanto zažádá o prodloužení nebo obnovení licence. Jedině tak by mohly úřady zahájit nové zkoumání na základě nových vědeckých důkazů,“ cituje Politico mluvčí a dodává, že státy jako Itálie, Francie nebo Německo plánují kritizovaný herbicid přestat používat do tří let. Otázkou podle Politica zůstává, jak moc je to reálné a zda si evropští zemědělci dokáží na změnu zvyknout.

  • Obálka prvního československého Vogue je poctou Olze Havlové. Vydání časopisu provází výstava v Uměleckoprůmyslovém museu

    17. srpen 2018
    Obálka prvního československého Vogue je poctou Olze Havlové

    Dnes vychází očekávané první číslo československé módní bible. Jedna z titulek je poctou Olze Havlové. Na fotce Bronislava Šimončíka ji ztvárňuje známá česká topmodelka v šatech ze sekáče. Na odhalených zádech má „vytetované“ kaligramy ze sbírky básní Václava Havla Antikódy.

    „Coverstory s Karolínou Kurkovou je připomínkou výjimečných žen, bez nichž by mnoho slavných a významných mužů nemohlo dosáhnout úspěchů, pro které jsou dnes obdivováni,“ říká šéfredaktorka Vogue CS Andrea Běhounková. Druhý cover patří slovenské múze proslulého fotografa Stevena Meisela – Kamile Filipčíkové. Slovenský fotograf Michal Pudelka se inspiroval surrealismem a filmovým plakátem 60. let. České i slovenské jsou nejen fotografie, ale i texty v tištěné i online podobě časopisu. Na společnou československou historii odkazují i unikátní fonty od Jakuba Straky. Například „CS“ uvnitř písmene „O“ v logu Vogue připomíná mezinárodní poznávací značkou, kterou Čechoslováci používali na autech od třicátých let minulého století. Na obsahu se podílí osobnosti napříč československou módou, designem a uměním, celebrity i zástupci nezávislé scény. Vydání časopisu provází výstava věnovaná historickému kontextu a směřování československého Vogue. Pod názvem První vydání je volně přístupná v pražském Uměleckoprůmyslovém museu ode dneška (17. 8.) do 12. září. Prezentuje módu, design a umění od světových i lokálních tvůrců, mimo jiné oděvy Pavla Brejchy a Liběny Rochové, objekty Evy Eisler nebo nábytek Milana Knížáka. Československá edice Vogue je po polské druhou ve střední Evropě. Ve světovém kontextu jde o dvacátou čtvrtou mutaci magazínu, který začal vycházet jako týdeník pro společenskou smetánku v osmdesátých letech devatenáctého století ve Spojených státech.

  • Umělkyně progresivní berlínské scény dostávají v porovnání s muži ještě méně než ženy ve světě

    17. srpen 2018
    Tempelhof v Berlíně, bývalé letiště, na kterém si dnes můžete dělat, co chcete

    Mezi příjmy umělkyň a umělců působících v Berlíně jsou podle nové studie významné rozdíly. Nepoměr v odměňování mužů a žen je v německé metropoli průměrně zhruba 28 %, což je ještě o 7 % více, než je průměr ve světě umění.

    Studie německého Institutu pro rozvoj strategií (IFSE) zjistila, že zatímco muži vydělávají ročně v oblasti umění 11 662 eur, ženy průměrně 8 390 eur. Organizace zároveň zjišťovala, jak výdělečnou oblastí umění v Berlíně je. Dostatek peněz na živobytí si čistě kreativními aktivitami vydělá podle dat 13 % umělců a 8 % umělkyň. Většina dotázaných musí mít ještě další zdroje příjmů – za prodělečný byznys označilo umění 80 % respondentů. Alarmující je podle autorů studie i údaj, že 90 % umělců nedokáže ve stáří vyžít ze svého důchodu. Příjmy ovlivňují berlínské umělkyně i z hlediska jejich plánů do budoucna. Polovina respondentek prý odkládá mateřství právě kvůli životní situaci, kterou ovlivňuje jejich zaměstnání. Autor studie Hergen Wöbken doporučuje, aby se Berlín inspiroval New Yorkem. Americká metropole totiž loni publikovala vůbec první detailní kulturní plán. Skupina umělců a aktivistů reagovala vydáním vlastního dokumentu. „Berlín je po New Yorku světově druhým nejvýznamnějším inkubátorem současného umění. Německé město se musí na tyto kulturní a ekonomické faktory zaměřit mnohem více,“ myslí si Wöbken. 
    Studie se zúčastnilo 1 745 umělců, průměrný věk byl přitom 47 let. Jak přibližuje německá verze serveru The Local, dotazovaní umělci mají za sebou v uplynulých třech letech celkem asi 3 200 samostatných výstav a podíleli se na 10 000 kolektivních výstavách s dalšími autory. 40 % těchto expozic bylo k vidění právě v Berlíně.