Viet Cong by si na opuštěný ostrov vzali desku Idiot. „Můžeš být vzhůru celou noc,“ říkají v High Five

28. srpen 2015

Když kanadská skupina Viet Cong oživující učebnicový post punk dostala od trendsetterského hudebního serveru Pitchfork v recenzi na debutové album nálepku „Best New Music“, její členové si mohli být jistí, že naplní kluby minimálně po celé Severní Americe. Důkazem, že onen povyk kolem Viet Cong má dopad i mimo Ameriku, je plný pražský klub NoD při jejich vůbec prvním koncertu v České republice.

Většinu času tráví podle svých vlastních slov v dodávce, co si tedy kapela pouští právě tam? To vám poví kytarista Scott „Monty“ Munroe a frontman Matt Flegel v dalším díle rubriky High Five, kde se blýskne i avantgardní synthpopová skupina Orchestral Manoeuvres in the Dark a její album Dazzle Ships z roku 1983, které otevírá záznam vysílání československého rozhlasu.

Edgar Froese – Epsilon In Malaysian PaleMatt: Jestliže tady mám vyjmenovat pět nej desek všech dob, je docela těžké se do toho dostat. Ale nahrávka, která je pro mě v současnosti na prvním místě, je Epsilon In Malaysian Pale od Edgara Froese z Tangerine Dream. Většinu času Froese jenom natahuje drony za pomoci Mellotronu, jsou to jen dvě skladby a celá deska má kolem dvaatřiceti minut. Poslední dobou jsem jí posedlý. Hlavně kvůli tomu, že každý den hrajeme po rockových klubech hodně hlasitou muziku. Když je po všem a moje uši jsou úplně zdemolované, touto nahrávkou se pak uklidňuji při cestě v dodávce.

Orchestral Manoeuvres in the Dark – Dazzle ShipsMatt: Nesmím zapomenout na Orchestral Manoeuvres in the Dark a jejich desku Dazzle Ships, protože si ji poslední dva roky pouštím dost často. V podstatě jde o osmdesátkový synth pop, je to hodně cheesy a zároveň naprosto nádherné. Dazzle Ships je mix popových songů, ambientních divností a avantgardních jamů. To jsou dvě desky, které točím pořád dokola, ale zeptej se mě na to příští týden a řeknu ti úplně jiných pět. Marty, teď je to na tobě.

03459782.jpeg

C. Spencer Yeh / Okkyung Lee / Lasse Marhaug – Wake Up AwesomeMonty: Pro mě to je nahrávka Wake Up Awesome od C. Spencera Yeha, Okkyung Leeho a na jméno toho posledního si teď nevzpomenu. Rozvrzané housle a DJ, je to divná nahrávka se samplery, smyčcovými aranžemi a velkou porcí improvizace.

Čtěte také: Viet Cong oživují učebnicový post-punk, ale vlastní nápady stále hledají

Iggy Pop – IdiotMonty: Pořád poslouchám Idiota od Iggyho Popa, Danny a Matt mě nakazili. Poslední rok mi hraje neustále, prostě to zní skvěle, Iggyho zpěv je úžasný, aranže jsou boží.Matt: Kdybych měl vybrat rockové album, určitě to bude Idiot. Byla by to má deska na opuštěný ostrov, protože tam je hodně temnoty a chlastu.Monty: A můžeš tam zůstat vzhůru celou noc.

The Velvet Underground & Nico – The Velvet Underground & NicoMatt: Co to pouštíme v dodávce? Pokud máme být upřímní, bylo by to album The Velvet Underground & Nico. Ale to říká určitě každá zatracená kapela. Nevadí. Poprvé jsem tu desku slyšel ve čtrnácti, teď mi je třiatřicet a stále ji poslouchám tolik jako kdysi. Pořád to zní úžasně, pořád to něco znamená, pořád to se mnou dokáže hnout a zároveň je to pořád tak nádherné.

autor: Miloš Hroch
Spustit audio