Viktorka Hlaváčková: Na Kavkaze jsou lidé tak milí, že jsem po čase ráda utekla zpět do samoty v přírodě

14. leden 2018
„Možná z toho bude cesta kolem světa, uvidíme. Je to moje ‚Cesta tam‘,“ usmívá se Viktorka Hlaváčková

Nadšení z Adžárie, dobrovolničení v Tušsku, vyhoštění z Ázerbájdžánu... Třetí etapa nízkonákladové cesty kolem světa přinesla mladé cestovatelce velké zážitky.

Viktorka Hlaváčková šla v roce 2015 pěšky 5 měsíců karpatským obloukem. Následující rok došla z Rumunska do Istanbulu a pokračovala po Turecku. Tentokrát navázala přechodem Kavkazu od Černého moře ke Kaspickému. „Možná z toho bude cesta kolem světa, uvidíme. Je to moje ‚Cesta tam‘,“ usmívá se Viktorka Hlaváčková.

„Tentokrát jsem zvedla rozpočet svojí cesty na 2 eura na den. Zhubla jsem díky tomu jen o 7,5 kila,“ říká Viktorka. Začínala opět na Balkáně, v horách rumunského Retezatu a na help campu v Banátu. „Už se tam cítím jako doma,“ komentuje svoje návraty do českých vesnic v Rumunsku. Na Balkán se potom na závěr své 7měsíční cesty zase vrátila. Dobrovolničila v Srbsku v uprchlickém táboře, kde pracovala v prádelně a starala se o program pro děti. „Chtěla jsem je poznat a skamarádit se s nimi. Realita, jak ji vykreslují média, má do pravdy daleko.“ Do Česka se nakonec vrátila až na Silvestra 2017.

Jádro zážitků je z Gruzie a Ázerbájdžánu. Na Malý Kavkaz Viktorka Hlaváčková vykročila po příjezdu do Batumi od Černého moře a hned první večer v kopcích ji složila domácí pálenka čača. Z večírku s místními se sice probrala až druhý den večer, ale zase ji od té doby po 14 dní jako jediný společník věrně provázela tamější fenka. Do kopců Velkého Kavkazu se škrábala po čtyřech neprostupným Gujdamanarským hřebenem. V Ázerbájdžánu šilhala hlady, protože v horách jedla jen vločky se solí, měla problémy s pohraničníky a nakonec byla ze země vyhoštěna, takže nocovala na české ambasádě ve Tbilisi.

Svoje zážitky shrnuje ve vyprávění pro cestovatelský a outdoorový magazín Casablanca. Poslechněte si záznam!