Vítězné filmy z Jihlavy řeší, jak se z horníka stal ajťák, a hledají smysl života na Antarktidě
Nová šichta a Bílá na bílé, tak se jmenují dva z vítězných snímků letošního ročníku dokumentárního festivalu v Jihlavě. Jeden vypráví příběh Tomáše, horníka, který si po zavření dolu Paskov musel najít novou práci jako ajťák. Ten druhý řeší, co se s člověkem stane, když se odstěhuje na Antarktidu.
„Čas tam prostě plyne jinak,“ říká o životě na Antarktidě filmařka Viera Čákanyová. Ta už ze severu přivezla jeden snímek loni. Jmenoval se FREM a snažil se divákům nabídnout nečekanou perspektivu světa: jak by ho viděla umělá inteligence? Jak by to vypadalo, kdyby z něj zmizel člověk? Na rozdíl od nelidského pohledu dronu, který ohledával FREM, je snímek Bílá na bílé koncipován jako intimní deník člověka vyvázaného z civilizace.
Co vás napadne mezi ledovci ošlehávanými nápory větru? Třeba to, že tady stačí jen dýchat, prostě být. „Nemáte pocit časového stresu, není třeba něco stihnout, stačí se jen postarat o elementární potřeby, které člověk má,“ popisuje svou zkušenost Čákanyová, která si dlouhé dny bez rozvrhu krátila tím, že chodila natáčet světlo putující po stěnách ledovců.
I snímek Nová šichta vede diváky na neobvyklé místo, i když o dost špinavější. Čtyřiačtyřicetiletý protagonista filmu Tomáš naposledy fárá do šachty dolu Paskov, který se má další den zavřít. Tomáš ale neváhá a první příležitost nového zaměstnání hned hodlá využít.
„Vznikl takový experiment, že se horníkům nabídlo, jestli by se nechtěli naučit na programátory. Tomáš byl jeden z těch, kdo se na kurz přihlásil,“ vysvětluje autor filmu Jindřich Andrš, který Tomáše potkal právě na zmíněném rekvalifikačním kurzu a další dva roky s ním pak natáčel. „Tomáš je baníkovec, těžký fotbalový fanoušek, miluje punk, je to myslím typický stereotypní Ostravák. O to je myslím ten film zajímavější, že typický horník, baníkovec, Ostravák se dostává do toho IT sektoru a na trh práce a snaží se s tím nějak popasovat.“
Tomášovi se rekvalifikace daří, ale práce v kanceláři s sebou přináší úplně jiné problémy, než na jaké byl milovník Baníku zvyklý na šachtě. Na vánočním večírku nové IT firmy si stěžuje kolegovi, že i doma musí pořád myslet na práci. „On často vzpomíná, jak na šachtě bylo dobře. Tahle scéna je myslím o tom, že žádná práce není ideální. Sice na něj nemůže spadnout strop a zabít ho, což se na šachtě děje, ale zároveň musí celý den sedět u stolu a ničí se mu klouby na zápěstí. Nemůže z práce odejít, kdykoliv mu může někdo zavolat, že má problém. Je to nový druh problémů, se kterými se musí poprat. Je to pro něj nová šichta,“ vysvětluje Jindřich Andrš.
„Myslím si, že ten film není jenom o hornících. Těch profesí bude zanikat tolik, že se všichni budou muset rekvalifikovat,“ říká Andrš. „Průmysl se mění obrovskou rychlostí a pandemií se to ještě urychlí.“
Jak se točí film, který stojí a padá na jediném protagonistovi? „Na to není žádná správná cesta. Náš režijní přístup byl hodně postaven na vzájemné důvěře, ale zároveň jsme ho často vystavovali obrovskému tlaku, abychom ho neznechutili. Snažili jsme se netočit všechny pracovní pohovory, kvůli kterým pak tu práci nenajde, protože se nás ti personalisté budou bát,“ říká Jindřich Andrš o natáčení, při kterém je protagonista Tomáš prý často prosil o chvíle oddychu.
Jaký je smysl života podle neuronové sítě? Poslechněte si rozhovory s autory filmů Nová šichta a Bílá na bílé a nezapomeňte se na snímky podívat v rámci online festivalu Jihlava, který trvá až do 8. listopadu.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
