„Vlády v Africe hudebníky často využívají,“ říká režisér Lars Lovén

Pojem „fonko“ prý znamená vzájemně se o sebe starat a celovečerní dokument stejného názvu vás provede mnoha příběhy, které ukazují nejen souznění fanoušků lokálních hudebních scén, ale i odvěkou potřebu afrických hudebníků zajímat se o společenské otázky.

„Ve filmu neukazujeme umělce, kteří jsou hlasem vlády. Je to spíš protestní hudba, hudba, která se týká sociálních otázek,“ říká Lovén a připojuje i opačný příklad populárního songwritera, který se podle mnohých zaprodal vládní propagandě. „Lidé, kteří jsou u moci, se snaží umělce využívat. Například konžský umělec Fally Pupa. Z hudebního hlediska je fantastický, ale tak trochu se zapletl s vládou, která utiskuje lid. Hodně jeho koncertů v Evropě místní lidé bojkotovali.“

Lars Lovén, jeden ze tří režisérů snímku Fonko|foto: Barbora Linková

Ghana, Nigérie, Angola, Senegal, Burkina Faso i Jihoafrická republika, to je jen část lokálních hudebních scén, kterými vás snímek Fonko provede. „Osobně mám nejraději hudbu z Pobřeží slonoviny. Coupé-Décalé je opravdu rychlá, energická taneční hudba s prapodivnými a různě vrstvenými rytmy,“ doporučuje Lovén.

V jakých místech Afriky to v současné době v klubech nejvíce žije? A jak moc je společensky angažovaná hudba ve Švédsku, odkud pochází režisér filmu? Můžete si poslechnout v rozhovoru.