Vlastní jazyk je čím dál cennější, říká Jiří Moravčík, organizátor Czech Music Crossroads

Ve středu 19. července vypukne další ročník festivalu Colours of Ostrava. Už čtvrtým rokem se festival věnuje také podpoře českých kapel festivalem a konferencí Czech Music Crossroads, zaměřenými na world music, folk a jazz. Letos se uskuteční už počtvrté a jeho vzdělávací část se nově otevírá hudebníkům a hudebním profesionálům napříč žánry. Showcaseová část Czech Music Crossroads uvede kapely žánrů world music, folk a jazz ze zemí Visegrádské čtyřky, vybrané sedmi hudebními profesionály. Kapely se na místě představí nejen hudebním fanouškům, ale především zástupcům médií, festivalů i bookingových agentur ze zahraničí, se kterými budou moci navázat spolupráci.

Jste hudební publicista a dramaturg, jaká byla vaše cesta k hudebnímu exportu?
Vzhledem k tomu, že jsem dramaturg tak velkého festivalu, tak jsem spanilými jízdami za hudbou po celé Evropě zjistil, že česká hudba na festivalech v zahraničí, kam jsme dojížděli, nikdy nebyla. Zároveň jsme dostávali otázky, jakou hudbu z České republiky bychom mohli doporučit. A to se spojilo s ideou, že bychom udělali showcaseový festival podobného typu, jaký jsme znali ze zahraničí, a pozvali všechny ty dotazovatele do České republiky a spojili to s festivalem Colours of Ostrava. Už to děláme čtvrtým rokem a zdá se, že se nám to daří. Tím se nechci chválit, ale vyplývá to z toho, kolik máme každoročně hostů z celého světa a jaké úspěchy už české kapely díky Crossroads získaly.

Jaký by byl podle vás ideální model podpory kapel nebo celé české hudební scény ze strany státu?
Vzhledem k tomu, že mám nějaké informace a zkušenosti s tím, jak se některé země ujaly tohoto úkolu, tak si myslím, že by se nemuselo vymýšlet nic složitého, ale v podstatě by se dal okopírovat způsob, jakým to dělají ve Skandinávii, Maďarsku nebo Polsku. Samozřejmě je nutné si uvědomit, že je to běh na dlouhou trať. Každopádně pomohlo to, po čem se dlouhou dobu volalo, v České republice se letos konečně pustila do práce Czech Music Office, která by měla plnit funkci toho, jak se v zahraničí s kapelami pracuje. Tedy měla by vypisovat různé granty na podporu výjezdu, pomáhat kapelám s kontakty v zahraničí, získávat informace a navazovat spolupráce do zahraničí. Kapely se samozřejmě musí snažit i samy, ale tudy by mohla vést cesta ven. Každý grant má své omezení, ale pokud vím, tak v současnosti Czech Music Office nějaké granty vypisuje a Ministerstvo kultury zvyšuje počet grantů, takže se snad i v České republice se začíná blýskat na lepší časy.

Jak je to z pohledu festivalu Czech Music Crossroads? Jakou podporu může kapelám dát a jakou už po dobu svého trvání dával?
Ten základ je v tom, že kapela se naživo představí několika desítkám zahraničních odborníků, tedy zástupcům médií, festivalů, agentům, vydavatelstvím, to je první důležitá věc. Během dvou dnů se kapely mohou s hosty setkávat osobně, navazovat kontakty a různým způsobem se prezentovat. V rámci Crossroads funguje tzv. speed dating, kapely se mohou dopředu objednat a popovídat si s konkrétním hostem. Mají pak 15 minut na to, aby se mu představily a vysvětlily mu třeba, jakou hudbu hrají. To si myslím není málo, mít na jednom místě tolik zkušených odborníků. Letos Czech Music Crossroads připravuje taky workshopy a to je příležitost dozvědět se, jak pracovat na sobě, ve studiu i v zahraničí. Takže návštěva kapely na Czech Music Crossroads má více vrstev. A letos se stalo něco nevídaného, přihlásilo se nám totiž asi 60 kapel všech žánrů. Vypadá to tedy, že si naše akce získala u muzikantů důvěru, a my budeme rádi, když se jim bude i díky Crossroads dařit.

Zmínil jste práci na sobě, tedy to, jak může kapela pracovat sama na sobě. Co byste doporučil? Co by měly kapely zvládnout samy a co by měly udělat, aby se připravily na úspěšný export?
No především by si měly uvědomit, že nic není zadarmo a že v zahraničí nikdo nečeká na žádnou českou kapelu. Ta kapela naopak o sobě musí dát vědět. A pokud vím, těch kanálů je víc než jen Crossroads. Radio Wave se také významně podílí na uhrabávání cestičky do zahraničí pro českou hudbu. Kapely by měly využít všech možných kontaktů a dát o sobě vědět. Třeba na jednom z workshopů v rámci Crossroads bude řeč o tom, jak by kapela neměla lenit a měla by posílat i v průběhu roku, třeba i na slepo, své nahrávky různým festivalům a vybraným lidem. Je třeba dávat o sobě vědět a nesedět v koutě.

Máte zkušenosti z mnoha zahraničních festivalů. Co z české scény má podle vás největší potenciál na export?
Začíná se to měnit. V uplynulých letech hodně cestovala třeba Iva Bittová. Více kapel jsme na zahraničních festivalech, kam jezdíme, nezaznamenali. Počítalo se s tím, že český jazyk je nesrozumitelný a že česká hudba je s tím jazykem srostlá, a tudíž nemůže fungovat mimo, necháme-li stranou jazz. Ale během posledních třech let se dozvídáme, že vůbec nevadí, že české kapely zpívají česky, právě naopak. Tím, že používají vlastní jazyk, se odlišují od toho širokého spektra kapel, které spoléhají na angličtinu. Čím dál více je tedy cennější vlastní jazyk. A od toho se také odvíjí, že ta hudba by měla vycházet z nějakých kořenů, aby bylo poznat, že je z České republiky. Když zůstanu u world music, tak těch ohnisek tu u nás moc nemáme, všechno se to odehrává na Moravě. Kapela, která je z Moravy, by tedy měla zapomenout na angličtinu a do své hudby dostat prvky, které by na první poslech daly najevo, že to není běžná uniformní produkce, které je v Evropě příliš. Proto také v posledních letech ten obrat, že Maďaři, Poláci i Seveřané kladou důraz na své jazyky a kořeny. Už to nejsou kopie kopie té angloamerické scény, které dříve úspěch měly. Dnes už to tak není, dnes se cení originalita i lokální hudby.

O jakých trendech a myšlenkách by ještě kapely měly vědět, pokud se chtějí vydat do zahraničí a uspět tam?
Jak říká Gerald Seligman, dlouholetý ředitel veletrhu Womex a jedna z největší kapacit napříč žánry, kapela by měla mít svůj příběh. A do toho patří nejen hudba, ale také vizuální stránka, texty, promo texty, obal, prostě komplexní balíček, který vypráví ten příběh. Hodně kapel to nedokáže a má představu, že jejich hudba je báječná a všichni to musí poznat, ale není to tak. Pamatuji si, jak Gerald položil jednomu českému muzikantovi jednoduchou otázky, aby lidem ze zahraničí vysvětlil, jakou hraje hudbu, a on to nedokázal. Není to nic špatného, každý to takhle narychlo neumí. Ale i na takových detailech je dobré stavět. Například, když přijede kapela z Ostravy do nějakého města v Anglii, všichni se budou muset podívat do mapy, kde to vlastně je. Takže je dobré dát dopředu najevo, odkud kapela je a co asi tak hraje, a neustále na tom pracovat. Potom naživo se s tím už nějak posluchač může ztotožnit, ale nejdříve musí přijít, musí ho tedy něco přilákat.

Zmínil jste, že konference a vzdělávací části Crossroads se zúčastní asi 60 kapel, o čem se bude mluvit a na co se kapely mohou těšit?
Rád bych zopakoval, že mám velkou radost, že nám kapely daly důvěru. Doposud se nám to totiž s vzdělávacím programem nedařilo. Možná to byla i naše chyba, že jsme nedali dostatečně najevo, že workshopy Crossroads jsou zaměřeny na hudbu všech žánrů. Letos tedy přijedou nejen folkaři a jazzmani, ale i metalisté, rockeři a avantgardisté. Možná i díky tomu, že se nám podařilo dopředu oznámit, že tam skutečně budeme mít kapacity, od kterých se kapely něco dozví. Budeme mít přednášky od několika zástupců zahraničních festivalů, kteří podrobně popíší, jak se tam kapely mohou dostat. Budeme tam mít také Milana Cimfeho a Pavla Karlíka ze studia Sono, kteří budou vysvětlovat, jak se připravit, než do takového studia jdete, a jak v něm potom pracovat. Jsou to cílené věci na hudebníky všech žánrů. Doufáme, že jim to něco dá a vyplyne z toho i způsob, jak budou nakládat se svou prezentací.

Na festivalu se představí 14 kapel, na které se nejvíce těšíte a jak byly vlastně kapely vybírány?
Letos jsme pro české kapely otevřeli tzv. open calling, to znamená, že jsme dali příležitost přihlásit se všem, samozřejmě v daných žánrech, a přidat se ke kapelám, které vybírá Porota sedmi statečných. Z české strany vybrala porota Jitku Šuranskou nebo Davida Dorůžku, budeme mít tedy reprezentativní zastoupení. Ze Slovenska přijíždí Katarína Máliková, o které se teď všude mluví a píše. Z Maďarska a Polska přijíždí kapely, které jsou v podstatě neznámé, na rozdíl od minulého roku, kdy tyto země vyslaly už zavedená jména a slavné kapely. Letos vysílají skupiny zaměřené na moderní jazz, které ještě v České republice nehrály a teprve startují. Vzhledem k tomu, že letos se veletrh Womex bude konat v Katovicích, to znamená, že naši kolegové, kteří se podílejí na pořádání Crossroads, budou organizovat i letošní největší veletrh, doufáme, že se tam spousta místních kapel na koncertech objeví. Večerní koncerty Crossroads jsou samozřejmě otevřené veřejnosti, každý den vystoupí sedm kapel a diváci si tedy budou moci poslechnout to nejaktuálnější z polské, maďarské, slovenské i české scény world music, jazzu a folku.