Vložku schováváme do rukávu. Menstruace je v Česku stále obrovské tabu, říká expertka

„I ty nejchudší školy na to peníze mají. Zřizovatelé nakonec přiznali, že nejde o finance, ale o princip,“ říká Hůlová k vyhlášce, která platí od ledna 2026 a zavedla povinnost nabízet na školních toaletách kromě mýdla a toaletního papíru také menstruační potřeby. Vyhláška otevřela velkou společenskou i politickou debatu. Kritikům z řad některých zřizovatelů vadila například další finanční zátěž. Například podle zkušeností z Brna ale vyjdou tři vložky na jednu žačku měsíčně přibližně na čtyři koruny.

V debatě se objevoval také argument, že vložky stačí mít na jedné toaletě nebo v kabinetu. Podle Hůlové to ale nestačí. „Stačil by nám toaletní papír, kdyby byl jen u učitelů a všichni si pro něj museli chodit říkat?“ ptá se. Roli podle ní hraje především stud. Vložku navíc může někdy zapomenout každý.

Přesná data o menstruační chudobě v Česku neexistují. Podle odhadu Člověka v tísni se ale může týkat přibližně 38 tisíc dívek ve věku od 12 do 18 let. „Nejde o okrajový problém ani jen o lidi na ulici. Třeba matky samoživitelky často omezují své vlastní potřeby – ať už jde o jídlo, nebo menstruační pomůcky,“ vysvětluje Hůlová.

Za jeden z největších přínosů nové povinnosti považuje Hůlová otevření debaty o menstruaci přímo ve školách – včetně zapojení chlapců. „Vložku si dáváme do rukávu, když jdeme na toaletu, aby nikdo neviděl, že ji vytahujeme z aktovky,“ popisuje. Plošné zavedení pomůcek tak podle ní kromě praktické pomoci menstruujícím normalizuje také samotnou debatu o menstruaci.

Proč dostupnost vložek není jen otázkou menstruační chudoby? Co zavedení nové povinnosti ukázalo o českých školách? A dokáže generace Z zbavit menstruaci studu, který kolem ní vytvořily předchozí generace? Poslechněte si nový Impakt.