Vnímat identitu jako fixní kategorii je chyba, říká spisovatelka Maggie Nelson
Američanka Maggie Nelson je výjimečně všestranná spisovatelka. Na kontě má básnickou sbírku věnovanou modré barvě, memoáry o manželství a mateřství s queer mužem a naposled knihu esejů o současnosti a budoucnosti svobody. Nelson se vyhýbá ustáleným formám psaní, místo má v komentářových rubrikách novin i avantgardní literatuře. V rozhovoru řešíme nejen sexuální svobodu a její tvůrčí metody, ale taky proč se vyplatí číst teorii jako poezii.
Slýcháme toho hodně o takzvané cancel culture, ať už zleva nebo zprava. A dokážu si představit, že v určitých koutech Twitteru jste nepopulární třeba pro váš velmi kritický postoj k sexuální svobodě.
Mnoho intelektuálů a intelektuálek je ke konsentu kritických, což ale neznamená, že ho vnímají čistě negativně. Otázka nestojí, jestli by konsent měl nebo neměl být součástí sexuální zkušenosti. Je ale naší intelektuální povinností ptát se, jaké etické rámce určují, co je dobrý, špatný, nebo dokonce zakázaný sex. Všímat si, jak tyto rámce vytváříme, a ne je slepě přijímat.
Maggie Nelson
Maggie Nelson je americká spisovatelka, její nejvlivnější autoteoretická kniha The Argonauts pojednává o mateřství, vztahu s queer mužem či tekutosti vlastního já. Na kontě má také například sbírku Bluets o modré barvě, kulturněkritickou esej The Art of Cruelty věnovanou hraničnímu umění či naposledy On Freedom o současném chápání svobody. Nelson učí na Jihokarolinské univerzitě.
Naší prací je dávat pozor na to, jak a podle čeho se chováme. Takže bych neřekla, že jsem proti myšlence sexuální emancipace a spravedlnosti, mnohem spíš jí svou kritickou prací pomáhám. A termín cancel culture nepoužívám, není podle mě produktivní. Moje kniha On Freedom s ním vlastně moc nesouvisí. Z toho, že jste vůči něčemu kritičtí, totiž nevyplývá vůbec nic – je to prostě jen součást práce intelektuála nebo intelektuálky.
Na Jihokarolinské univerzitě učíte předmět Wild Theory, divoká teorie. Čemu se v něm věnujete?
Čtěte také
Není náhoda, že většina z nejuznávanějších a nejzajímavějších myslitelů a myslitelek v současné Americe tvoří způsobem, který se akademickým konvencím vymyká. Při výuce se snažím ukázat, že k intelektuální a teoretické práci patří formální experimenty. Gilles Deleuze, Walter Benjamin, dokonce i Hannah Arendt si všichni hrají se zvuky, s formální podobou svých děl. Nakonec se sice stali součástí teoretického kánonu, ale když je čtete jako literaturu, jsou to dost divoké knihy. Akademici formulují teze, to je samozřejmě důležité, ale pak máte autory, jako je Roland Barthes, ke kterým se lidé vracejí i pro lyriku, experimentování.
Poslechněte si celý rozhovor se spisovatelkou Maggie Nelson. Rozebíráme v něm klimatickou krizi a rodičovství nebo tekutost vlastní identity.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
