Vojtěch Bílý: Misionáři, kteří jsou ve Středoafrické republice, suplují stát

S Vojtou jsme si povídali o tom, jak ho napadlo, že pojede na misii do této země, jak se seznámil s českou organizací SIRIRI, a o mnohém dalším.

Co přesně jsi na té misii dělal, jaké byly tvé povinnosti?
Tak primárně jsem tam jel jako učitel. Učitel na škole, kterou pomohla vybudovat organizace SIRIRI s pomocí italských bosých karmelitánů. Ti představují pro SIRIRI hlavní partnery. Středoafrická republika jako země je prakticky nefunkční, její hranice jsou prakticky jen nakreslené na mapě a stát je takovou korupční buňkou v hlavním městě. Misionáři, kteří v té zemi jsou, ten stát zastupují, suplují – ať už ve zdravotnictví, vzdělávání atd. Já tedy vypomáhal na té škole, kde jsem učil biologii, religionistiku, tělocvik, a zároveň jsem se angažoval v denním stacionáři pro sirotky, kde jsem působil jako vychovatel. Učil jsem tam francouzštinu, latinskoamerické tance a tak podobně.

V katolickém kostele|foto: Tomáš Jelínek

Jak se proměnily povinnosti, které jsi měl, poté co vypukla občanská válka? Jaký byl denní režim?
Byl hodně variabilní. Souviselo to s tím, jaká byla zrovna situace. Museli jsme denně řešit problémy, které si z Evropy nedokážeme představit. Šest tisíc uprchlíků, kteří spí v podstatě na zemi ve velmi improvizovaných podmínkách, přináší spoustu problémů. Měli jsme málo potravy, začaly se tam šířit nemoci. Navíc jsme měli problémy s bezpečností, proti Séléce jsme byli bezbranní. Byli jsme neozbrojení. Naše misie byla velmi symbolická, co se týče ochrany. Séléka na nás mohla a také nám vyhrožovali, což přinášelo další obrovské problémy.

Zajímá vás, proč to tam Vojta nikdy nezabalil, čeho se nejvíce báli, jaké bylo pozadí ozbrojených skupin, které proti sobě stály, čeho všeho byl Vojta svědkem a jestli se ještě někam chystá? Pusťte si celý rozhovor.