Volte fízly! Total Control se po třech letech vrací a vysmívají se (nejen) systému
Jestli si u australské skupiny Total Control můžeme být něčím jistí, tak je to právě to, že každá jejich další podoba bude naprosto nepředvídatelná. Daří se jim to i u novinky Laughing at the System, která míchá synťákové vyhrávky s hlučnými kytarami. Total Control jsou s novinkou znovu svojí kreativitou a hravostí o krok napřed před zbytkem scény.
Total Control na sebe strhávají pozornost už od svého začátku v roce 2008. Melbournskou pětici si velmi záhy oblíbili i Jon Kortland a Jensen Ward a zařadili je na svůj punkový label Iron Lung, který stojí za výraznými nahrávkami, ať už se jedná o jejich vlastní kapelu Iron Lung, nebo třeba No Statik. Jádro Total Control tvoří zázračné dítě melbournské scény Mikey Young spolu s Danielem Stewartem. Ani jeden z nich není na australské scéně novou tváří. Zatímco Young působil už předtím ve skvělé garážové kapele Eddy Current Suppression Ring, Daniel Stewart hraje na kytaru v UV Race a především zpívá v politické hardcore-punkové kapele Straightjacket Nation. Společná láska k osmdesátkovým synťákům, post-punku a především ke kapele DEVO předurčila této dvojici cestu experimentátorů a bořitelů hranic. Z post-punkových kolejí jejich prvního sedmipalce, který vyšel v roce 2008 na labelu Aarght!, vyjeli velmi záhy. Už debutová deska Henge Beat rýsovala obrysy jejich budoucích experimentů. S každým dalším albem dokazují, že se nebojí nekonečných repetic ani prapodivných disharmonií.
Sám Stewart v rozhovoru pro server Noisey uvedl, že mu Laughing at the System přijde jako velmi legrační deska. Total Control si s posluchačem tak trochu pohrávají a zkouší, co je jim ještě ochotný skousnout. Nicméně se neomezují pouze na vytváření humoru v hudbě, což je sám o sobě riskantní podnik. I na novince je důležitou složkou politická kritika. Bezbřehý konzumerismus, omezenectví a úskalí každodenního života tematizovali Total Control už na tři roky starém albu Typical System. Cynická skladba Vanity, ve které při frázování nepodobném ostrovním punkovým kapelám z 80. let, jako jsou Crass, lakonicky nahazují, že „marnost je hanba“, a přidávají dovětek „you never think, never think, never think!“. Vyvažovat humor a vážná témata a jejich převracení naruby se na albu daří skvěle. Svoji roli hrají i všechny ty jakoby komické, oldschoolové synťáky a prapodivné vokály na pozadí.
Laughing at the System je prošpikovaná chytlavými synťákovými melodiemi, přiznaně naivními a o to zábavnějšími, obzvlášť když jsou doprovázeny hlukovými kytarami (Luxury Vacuum). Deska opět – jak je u Total Control už zaběhnutým pravidlem – působí skoro až schizofrenně: uvolněné, příjemné a trochu divné indie songy střídají klasické punkové „pochodovky“. Příkladem je závěrečná Laughing at the System 2. Sourozenec jedničky ze začátku nahrávky ukazuje Total Control v jejich post-punkově krkolomné, avšak paradoxně zároveň i jednoduché poloze, známé z prvních sedmipalců vydaných na Iron Lung.
Total Control se možná vysmívají systému, ale rozhodně to není jejich jediný cíl. Posluchač by si mohl myslet, že veškerý sarkasmus a uštěpačnost jsou namířeny proti němu, ale ani to není zdaleka pravda. Největší výsměch totiž patří omezenosti, úzkoprsosti a neochotě vnímat svět a hudbu v neobvyklých kontextech. Díky mnohovrstevnatosti skladeb a divnosti, s jakou Total Control operují, je Laughing at the System zatím jejich nejlepší deska.
Total Control – Laughing At the System (Alter 2017)
Hodnocení: 90 %
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
