Všechno jiného než folkař. Richard Dawson hraje na novince Peasant o stupeň vyšší hru

30. červen 2017
Richard Dawson

Richard Dawson se v posledních letech stal miláčkem experimentální scény na Britských ostrovech. Jeho osmé album Peasant, které je zasazené do období 5. století, toto postavení dále upevňuje. Jde o ambiciózní, přitom docela přístupnou hudbu, čerpající z indické hudby nebo kytarové improvizace.

Úvodní dechy, které se rozezní ve skladbě Herald, jako by naznačovaly, že tohle bude album slavnostní a dobře si vědomé své vlastní krásy. Za vznešenou důstojností, ještě podpořenou názvem skladby, se ale skrývá také notná dávka grotesknosti – jak je u Richarda Dawsona obvyklé. Úvod se tak po chvíli rozpadne a nástroje spolu nakonec sehrají nemotorný hudební ping-pong. Jde o první z jeho jedenácti portrétů, první z postav, které vystupují na novém albu Peasant.

Směšnost, ponurost, biblické příběhy, ale především rodina a vztahy uvnitř lidského společenství jsou stěžejními tematickými uzly, kolem kterých se anglický zpěvák a kytarista na svých albech pohybuje. Doposud nejpůsobivěji se to zřejmě sešlo před třemi lety ve skladbě The Vile Stuff z oceňovaného alba Nothing Important, s nímž se Dawson ocitl v hledáčku už nejen britských posluchačů a třeba magazín The Wire jej označil za druhou nejlepší nahrávku roku. Jde o vrstevnatý a symbolů plný popis školního výletu, který se díky alkoholu zvrtl ve sled hrůzyplných událostí.

Na novince Peasant už mladiství školáci alkohol v lahvích od Coca-Coly neschovávají, Dawson totiž svou novou desku zasadil hluboko do minulosti, a sice do období po odchodu římských vojsk z Britských ostrovů (5. století). Nejde ale o žádnou suchou historii. Každá skladba líčí jednu postavu, jeden archetyp platný i v době jednadvacátého století. Na albu potkáváme Vojáka, Žebráka, Prostitutku, Vědce a další členy společnosti.

Voják utíká polem z válečné výpravy, protože už nesnese myšlenku dalšího konfliktu. Prostitutka se zase v patrně nejsilnější skladbě celého alba ptá, zda je jí opravdu souzeno být jen hračkou pro ochlasty a násilníky. Jsou to silné příběhy, aktuální i dnes. Dawson kreslí společnost zmítanou neshodami, závistí i démonickým násilím (dehet protékající střechou dovnitř obydlí ve skladbě Scientist). Dělá to tak obratně, že skladby dokážou opakovaně něčím překvapovat.

Slovo, proti kterému se Dawson v průběhu let opakovaně vymezil, je folk. „Hlavně mě neoznačujte jako folkaře,“ nechal se slyšet v rozhovorech. S folkem jakožto žánrem, který se pohybuje v souřadnicích revivalu 60. let, má skutečně pramálo společného. Jeho alba jsou mnohem neučesanější a nedodržují žádnou formuli. Zatímco minulé desce Nothing Important dominovala elektrická kytara, na Peasant je situace rozmanitější – znějí tu sborové refrény, znatelná je inspirace v indické a pákistánské hudbě (qawwali) i domácí tradici volné kytarové improvizace. Navzdory této pestrosti ale jde o Dawsonovo nejpřístupnější album a o některých skladbách (Ogre) se dá dokonce mluvit jako o hitech.

Richard Dawson – Peasant

Dawson už dávno patří mezi vybranou elitu britské scény a excelentní hudebníky a kytaristy, jako jsou jeho jmenovci Richard Skelton či Richard Youngs. Zvlášť s prvním jmenovaným má jeho nové album společné rysy. Na Skeltonových nejsilnějších nahrávkách (monumentální kolekce Landings) jako by i díky použití terénních nahrávek ožívala místa a krajina staré Anglie. Dawson na nové desce v neméně sytých barvách vypráví o lidech, kteří tato místa obývali.

Richard Dawson – Peasant (Weird World, 2017)
Hodnocení: 90 %