Všechny konflikty se zklidní v lese. Šéf Národního parku Šumava Hubený o obnově lesa

17. březen 2026

Podhoubí

Popadané stromy, trouchnivějící kmeny a les, který na první pohled vypadá jako nepořádek. V Národním parku Šumava jde ale o základní stavební materiál života. Ředitel správy parku Pavel Hubený v Podhoubí vysvětluje, proč je mrtvé dřevo pro les klíčové a proč jsme si jako společnost odvykli dívat se na přírodu bez potřeby ji uklízet. Rozděluje nás stále ochrana přírody v parcích? A jak se správy dotkne drsné škrtání, které letos připraví šumavský park o 70 milionů korun?

„Každý kmen má vlastní společenství hub a kombinace je vždycky jedinečná,“ říká Hubený. Stromy, které v lese rostou 200 i více let, během života nashromáždí obrovské množství živin. Když zůstanou na místě, postupně se vracejí zpět do půdy. Pokud by se všechno dřevo odvezlo a dělalo by se to dlouhodobě, půda by o tyto živiny přišla, stejně jako o složitou síť hub, která v lese zadržuje vodu a pomáhá stromům přežít třeba při požárech.

Když se po kůrovcové kalamitě začaly velké části Šumavy nechávat bez zásahu, vyvolalo to silné reakce. Podle Hubeného za tím stojí i naše představa o tom, jak by měl les vypadat. Jsme zvyklí na vysoké stromy a přehledný porost.

„Na Šumavu se dříve každý koukal jako na kulturní hospodářskou továrnu na dřevo a dneska tu máš tisíce hektarů divočiny. To je dobrý úspěch na to, co to stojí úsilí,“ říká Hubený o tom, jak se les daří chránit. Podle něj ale stále podceňujeme přírodní procesy a máme silnou potřebu z přírody něco získat. „Máme vštípenou nenechavost. Rádi máme, když z něčeho něco máme – třeba palivo nebo ulovené zvíře.“

Právě národní park má podle něj lidem ukazovat, jak příroda funguje bez lidských zásahů. „Národní park by měl být od toho, aby ukazoval lidem, jak si to příroda dělá, když se jí do toho nekecá. My jsme na to úplně zapomněli,“ říká. „Je to dobré i filosoficky. Z mrtvých stromů rostou nové stromy a ta smrt má jiný význam - mrtvé dřevo tu vlastně pořád žije.“

Zkušenost s divokou přírodou podle něj často mění i názory lidí, kteří s bezzásahovostí nesouhlasí. „Lidi, kteří jsou proti bezzásahovosti, bych vzal do lesa. Les lidem rozváže jazyky, otevře mysl a každému dá trochu nadhledu,“ říká. „Divoká příroda spojuje. Všechny konfliktní jednání se zklidní v lese.“

Jak funguje les, do kterého člověk nezasahuje? Jak místní vnímají vývoj šumavských lesů po kůrovcové gradaci? Jak bude správa šetřit, aby vykryla výpadek 70 milionů Korun? A co se můžeme naučit z divočiny, která se na Šumavu vrací? Poslechněte si celé Podhoubí.

autor: Prokop Pithart