Všichni známe jednoho Adult Pro Max, většinou je to naše máma. Kdy budou dospělí z nás?

„Ta představa, že moje mamka měla v mém věku první dítě, je extrémně děsivá. Já si neumím představit, že bych teď měla někoho učit něco o životě. Já sama nevím, jak 90 procent věcí funguje,“ říká Sarah.

U Báry přichází pocit dospělosti spíš ve vlnách. Na vysoké škole už nestojí v roli studentky, ale pedagožky. „To je vlastně papírově hrozně dospělá role, ve které dovedu fungovat. Ale jindy si pořád přijdu jako trochu random teenagerka, která spoustu věcí nezná, nerozumí jim a často neví, co po ní ten dospělý svět vlastně chce.“ Zvlášť ve chvíli, kdy dojde na daňové přiznání. „Tam většinou fakt potřebuju někoho, kdo je Adult Pro Max,“ dodává.

Tenhle pocit ale zdaleka nepatří jen moderátorkám Hotspotu. Na sociálních sítích se z něj stává sdílená generační zkušenost. Pod hashtagy jako „adulting” nebo „just a kid with responsibilities“ lidé přiznávají, že navzdory oficiální dospělosti si pořád připadají spíš jako někdo, kdo si ji jen zkouší nanečisto. Právě s tím souvisí pojem vynořující se dospělost, který popisuje období, kdy je člověk už formálně dospělý, ale subjektivně se v dospělosti teprve zabydluje.

„Je to vlastně dost privilegovaný koncept. Ne každý má čas a peníze na to několik let hledat sám sebe, studovat, zkoušet různé práce a řešit, kým chce být,“ upozorňuje Sarah. Bára pak dodává, že jde o silně třídně podmíněný fenomén. „Týká se především lidí ze střední a vyšší třídy, hlavně v západních, evropských nebo obecně bohatších regionech světa.“

Proč se ani ve třiceti necítíme jako dospělí? Kdy se z člověka stane Adult Pro Max? A zažívali tenhle pocit i naši rodiče? Poslechni si nový Hotspot.