Všímat si kytek v oknech a dalmatinů ve větvích. Audiowalk Nad městem objevuje dělnickou kolonii

Audiowalk Nad městem vytvořený spolkem Pomezí
Audiowalk Nad městem vytvořený spolkem Pomezí

„Já bych odsud chtěla pryč do nějakého jiného, hezčího příběhu, ale musím tady ještě chvíli vydržet.“ Tak zní úvodní slova z asi hodinové zvukové montáže Nad městem pronesená hlasem herečky Kateřina Císařové. Audiowalk je zvukově literární žánr, který funguje jako umělecká forma průvodce po konkrétním místě. Nad městem začíná na Palmovce určitým povzdechem a touhou dostat se aspoň na chvíli myšlenkami někam jinam.

Principem audiowalku je vyrazit z předem určeného místa se sluchátky na uších a nechat se vést proudem hlasu průvodce po daném prostoru. V Česku ještě není tento zvukový žánr na pomezí introspektivní literatury a turistického průvodce moc známý. Nad městem má autorsky na svědomí divadelní dramaturgyně a režisérka Kateřina Součková z uskupení Pomezí, které se věnuje imerzivním inscenacím. Nápad vznikl původně při poslechu rozhlasové verze knihy Wernera Herzoga O chůzi v ledu, kde si autor poznamenává, nad čím přemýšlí, když jde několikadenní trasu pěšky. Vzniká spojování myšlenek a obrazů, které je specifické právě pro chůzi. Kateřina Součková se rozhodla tenhle princip v audiowalku prověřit.

Procházka začíná na Palmovce na zastávce autobusu 140, do kterého vypravěčka nenastoupí. Vlastní proud pozorování a myšlenek ji svede z původního záměru k průzkumu okolí. Všímá si banálních detailů, nechává se fascinovat, brouzdá ve skrytých vrstvách města. Nestanovuje si žádný úkol. Spíš postupně konstruuje intuitivní trasu procházky, která je zároveň cestou vnímání a myšlení. Teritoriální pohyb po městě se tak prolíná s vnitřní krajinou člověka.

Autobusové stanoviště Palmovka

Hlas Kateřiny Císařové se postupem času prolnul i s mým vnitřním prožíváním a zavedl mě do útulné provincie na území Libně – do bývalé nouzové kolonie Kotlaska na kopci Hájek. Tady dochází k rozuzlení vyprávění. Nejde o žádný vybroušený dramatický oblouk, jako spíš o civilní, co nejautentičtější pokus následovat cestu vlastního vnitřního hlasu k aspoň dočasnému osvobození.

Na začátku je neposlušnost vůči vlastnímu údělu nastoupit do autobusu. Odměnou za tenhle nejistý projekt je na první pohled banální situace. Prostá procházka, která estetizuje město a zbavuje nás jeho nepříjemného nárokování si našich služeb. Procházka, která končí v útulných uličkách dělnické kolonie, mezi provizorními domky se zvláštní poetikou. Kateřina Součková nechává pomocí sugestivního hlasu herečky vystoupat chodce nad město a pohlédnout na něj z prominentní perspektivy, kterou paradoxně obydlela vzdorovitá chudina první republiky.

Formát inspirovaný třeba Jonasem Mekasem a jeho kvazidokumentárními procházkami New Yorkem nebo kanadskou autorkou audiowalků Janet Cardiff má v případě Nad městem svoji vlastní aplikaci, která se po zaplacení a nainstalování do smartphonu odemkne právě na jeden den. V tu chvíli je možné si procházku se sluchátky v uších po zápraží nouzových domků projít a nechat se unášet bizarním světem plyšových dalmatinů zaseklých v koruně stromu a plastových kbelíků obrácených na vrcholku komínu, aby do něj nepršelo.

Co je to audiowalk? A čím je zajímavá inscenovaná procházka po Libni do zapadlé čtvrti s nouzovými domky? Pusťte si reportáž Ondřeje Šebestíka.