Vzpomínky bývají kouzelně falešné. Freddy Ruppert se na nové desce vyrovnává se smrtí otce
Nová deska amerického, v Praze usazeného hudebníka Freddyho Rupperta se jmenuje It’s in the Rafters Now a svým název odkazuje k pocitu žalu po odchodu blízkého člověka. Žal pomalu slábne, ale nikdy nás zcela neopustí – zůstává někde na půdě a dohlíží na nás z trámů pod střechou. Právě úmrtí Freddyho táty bylo spouštěčem nahrávky, která na půlhodinové ploše ohledává témata smutku, ztráty a úmrtí rodiče – to vše za pomoci temné elektroniky, která se nebojí ani noisových ploch.
„Kontext určitě pomáhá,“ zmiňuje Freddy ideální konstelaci pro vstřebávání alba, které hodně staví na bezmála hororových atmosférách. To není nijak překvapivé – po vydání předchozího alba The Inner Room Freddy koncertoval se svého druhu poctou italskému žánru giallo a jeho ikonám. Aktuální desku film rovnou doprovází – stačí si pořídit digitální nahrávku a spolu s ní získáte i přístup k půlhodinovému snímku, v němž Freddy krom jiného vede s tátou konverzace, které ve skutečnosti nestihli.
Nespolehlivé vzpomínky jsou ostatně jedním z témat, které Freddy na desce, jejíž zvuk ještě podtrhnul svým masteringem Jan Šamánek, ohledává. Způsobuje mu tahle neuchopitelnost neklid, anebo je pro něj spíše příjemným zjištěním? A co by s vámi udělal objev, že si tutéž událost pamatujete jinak vy a váš sourozenec?
Proč se k filmu, který doprovází Freddyho desku, jen tak nedostanete? Má raději klasické slashery, anebo tzv. elevated horor? A míhají se mu před očima konkrétní obrazy, když skládá hudbu?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
