Vztah na dálku? Kašlat na žárlení, ale nezpohodlnět

„Podle mě je nejdůležitější nesnažit se ten vztah udržet za každou cenu. Buď to vyplyne a člověk si na to zvykne, nebo to nechat být. My jsme tomu nechali úplně volný průběh a nikdy jsme si ani neříkali, že spolu zůstaneme. Pro mě osobně je tohle jediný možný přístup,“ říká jednadvacetiletý Vojta, který má vztah na dálku se svojí přítelkyní Dominikou už čtyři roky. Oba dva studují v zahraničí, každý na jiném místě. Vojta je na škole ve skotském Glasgow a Dominika studuje na severu Anglie v Yorku. Vídají se jednou za měsíc na 4–5 dnů, a když nejsou spolu, nejvíc ke komunikaci využívají Skype. „Po sexuální stránce fungujeme tak, že když se vidíme, tak je to hodně intenzivní.“

Třiadvacetiletá Eva si prožila několikaměsíční vztah na dálku s přítelem z Nigérie. Podle ní je v tomto případě nejdůležitější vzájemná důvěra. „Vykašlat se na žárlení, ten člověk nebude sedět doma na zadku, takže důvěra musí být. Nebo ten vztah úplně ukončit; jestli partner spí, nebo nespí s někým jiným, neřešit,“ říká Eva.

„Doba je taková, že lidi víc cestují. Já v tom vidím svým způsobem i pozitivum, mám pocit, že jsou méně úzkostní. Mají pocit, že ten vztah vydrží, když jeden z nich odcestuje. A opravdu, když jeden z partnerů odjede dnes na půl roku na Erasmus, tak to většina vztahů vydrží, což je pro mě velmi dobrá zpráva o pevnosti vztahů,“ říká psychoterapeut Tomáš Rektor. Osmadvacetiletá Karolína zažila pravý opak, odjela do Spojených států a po návratu vztah velmi brzo skončil. „Do Ameriky jsem odcestovala ve svých 17 na osm měsíců a tehdy jsem měla svůj vůbec první vztah. Technika nebyla pokročilá tak jako dnes, takže jsme si jenom občas volali.“ Karolína se s přítelem za celou dobu ani jednou neviděla. Podle ní oba po jejím návratu zjistili, že jsou každý trochu někde jinde.

Vztah na dálku je jednodušší díky komunikačním technologiím|foto: oficiální Facebook Skypu

„Vztahy na dálku existovaly vždycky. Ještě donedávna platilo, že lidé spolu začali chodit, jeden z partnerů odešel na vojnu a byl tam rok až dva. Vídali se ještě méně, než když jeden z nich odjede za prací nebo za studiem někam do zahraničí. Nebyly sociální sítě, nemohli si telefonovat, takže on formát vztahu s fyzickým odloučením není v něčem mimořádný,“ vysvětluje Tomáš Rektor. Oproti minulosti vidí dnes obrovskou výhodu v komunikaci obou partnerů v dálkovém vztahu právě v sociálních sítích a dalších kanálech. „Jediné riziko vidím v tom, aby tyto kanály nevedly k zakonzervování vztahů na dálku. Aby si lidé neřekli: Jsme 5 tisíc kilometrů od sebe, vůbec nic se neděje, můžeme takhle žít plnohodnotně.“