Vztah není švýcarák pro život – nevyřeší vše. O singles s poradenským psychologem Jiřím Procházkou

„Když jsme single, říkáme si, že je s námi něco špatně.“ Stojíme proti silné společenské normě, která říká, že jediný správný status je zadaný. Cítíme se divně mezi spárovanými přáteli, možná nás dokonce na některá setkání ani nezvou. Zamilovanosti, lásky a vztahů je plná popkultura – kolik seriálů s písní o vztazích a lásce znáte? Masivně zneužívá normy partnerství i marketing a business, své nejdražší nebo nejmilejšímu byste přece koupili cokoliv.

Vztah k druhým ale začíná ve vztahu k sobě. Když dokážeme být spokojení sami, pravděpodobněji budeme spokojenější ve vztahu. Když s někým chodíte jen abyste s někým byli nebo se bojíte samoty, může se to na kvalitě vztahu negativně odrážet. Lidé ve vztahu také občas zapomínají na přátele, kamarády nebo i původní rodinu. Zpočátku v silné zamilovanosti je to asi běžné. Ale když vztah nevyjde, zjistíme, že jsme ostatní zanedbávali, nemáme se na koho obrátit, s kým trávit čas, a přijde osamělost.

Markéta Šetinová, Jiří Procházka a Petr Bouška|foto:Tereza Kunderová, Český rozhlas

„Přátelství může být dlouhodobější a intimnější.“ Možná někdy hledáme osudový, finální vztah. Ale co když jsou právě přátelské vztahy ty, které jsou nejčastěji hluboké, vřelé a trvalé? Nikdo vám totiž nezaručí, že potkáte někoho, s kým to bude navěky skvělé. I když na sobě budete pracovat, rozvíjet se a budete mít profily na všech seznamkách.

Mít partnerský vztah je považováno za úspěch, jeho konec jako selhání. Ale opustit nefunkční vztah je náročné. I když svůj protějšek milujete, neznamená to, že to bude fungovat. A rozejít se není selhání, často to chce mnoho odvahy, sebereflexe, náročné komunikace. Zejména v závislých a manipulativních vztazích.

„Každý vztah je převozník. Převeze nás kamsi dál. Jediný vztah na celý život je ten k sobě.“ Vztahy v dnešní době jsou méně pragmatické. Je stále více lidí, kteří si vystačí sami. Vydělají dost peněz, mají kde bydlet, potkávají mnoho lidí. Nepotřebují být v páru kvůli společnému bydlení, financím nebo pomoci. Dává jim to do vztahů větší svobodu. Někdy se potýkají s výtkou, že takový život je sobecký, že společnosti nepřispějí rodinou, dětmi. Jiří Procházka ale popisuje jinou zkušenost ze své terapeutické praxe. Jeho klienti a klientky častěji učí víc myslet na sebe, poznávat a komunikovat své hranice a potřeby.

Poslechněte si celý rozhovor o singles, společenských normách a vztazích.