Vztahy na ulici: Potkali jsme se jako narkomani. Teď jsme oba čistí

03753292_0.jpeg
03753292_0.jpeg

Potkali se v parku kousek od Dlouhé. Helena tam tehdy přespávala. Jacka potkala, když si dával drogu. Původně od něj chtěla jen cigaretu, nakonec si ale dali spolu. „Asi dva měsíce jsme byli jen kamarádi. Pak jsme se dali do kupy. Je z Polska, vykládá kamiony a stará se o mě dobře,“ popisuje svůj příběh Helena.

S Jackem spolu přebývali v lese ve stanu. Za dva a půl roku, co jsou spolu, se toho ale hodně změnilo. Oba už jsou několik měsíců „čistí“ a teď bydlí na ubytovně. Helena je tak na dobré cestě zavřít za roky strávenými na ulici definitivně dveře. Stejně jako Vojtěch, druhý host, který přijal pozvání do studia Radia Wave.

„Na ulici jsem se dostal asi ve 40 letech. Teď žádný vztah nemám. A ani nehledám, protože se nejprve potřebuji vzpamatovat a zabezpečit, abych mohl fungovat dál,“ říká Vojtěch. Na ulici se podle svých slov ocitl kvůli alkoholu. „Přišel jsem o práci, pak o byt a pak už to šlo rychle. Z té ulice jsem se motal několikrát zpátky. Teď už je to snad ale definitivní. A už nepiju.“

Vojtěch byl filharmonikem. Živil se hudbou a cestoval po světě. „Pád je to strašný,“ popisuje. „Je to úplně odlišný způsob života. Byl jsem tak na dně, že pro mě bylo hlavní, že jsem měl na víno.“ Dostat se zpátky je podle něj nesmírně těžké. „Chci se vrátit do normálního života. Dneska už těžko budu hrát. Nebo rozhodně ne tak jako dřív a ne tam, kde dřív.“

Najít plnohodnotný partnerský vztah na ulici je podle Vojtěcha skoro nemožné. „Hledat vztahy na ulici je složité. Tedy když se bavím o vztahu, který by měl smysl a perspektivu,“ říká. Od té doby, co je na ulici, žádný vztah neměl. „Není problém sehnat někoho k sobě, ale nemyslím si, že by to měla být cesta, která by měla efekt. Možná kromě tělesného prožitku. Vztah, který si představuji, to na ulici reálné není.“

Heleně se to ale přece jenom podařilo. Na ulici prošla krutým obdobím a Jacek jí pomohl. Zakázal jí totiž prostituci, kterou se dlouhou dobu živila. A ke které ji nutili její předchozí partneři. „Když jeden skončil, další se na mě nalepil. Využívali mě,“ popisuje. „Bohužel mám zkušenost i s násilím. Když jsem u bývalého přítele přišla domů a nedonesla jsem peníze, dostala jsem od něj...“

03753293.jpeg

Pravidla ulice

Jak se shodují Helena i Vojtěch, ženy to mají obecně na ulici mnohem těžší. „Muž to má jednodušší třeba kvůli bezpečí,“ říká Helena. „Žena je na tom hůř, to je bez diskuze,“ dodává Vojtěch. „Je to slabší článek komunity, ať chce, nebo nechce.“ Pravidla na ulici jsou podle něj tvrdá. „Je to zákon přežití, ale nějaká pravidla tam jsou. Když v té komunitě plníte nějakou roli a nevyčuhujete, tak vás ti lidé hájí. A pak taky platí pravidlo silnějšího.“

Helena se na ulici dostala v 16 letech, kdy ji nechal na Václavském náměstí její příbuzný se slovy, ať se o sebe postará. Po letech utrpení má problém si k lidem vybudovat důvěru. „Lidem jsem nevěřila a i dnes věřím málokomu. Byla jsem dlouhou dobu samotář a lidi si nepouštěla k tělu,“ přiznává. Hodně jí v tom pomohl právě vztah s Jackem.

Soukromí

Kromě důvěry lidé bez přístřeší často postrádají taky soukromí. Vojtěch si ho částečně našel v jeskyni kousek za Podbabou. „Nežil jsem tam sám. Byl jsem tam ještě se dvěma klukama. Ty jsem ale znal a věděli jsme, co od sebe můžeme čekat,“ říká. „Pro mě měla jeskyně jiná traumata. Je totiž třicet metrů nad povrchem, šplhá se tam po laně a cesta do ní mi trvala přes hodinu.“ Soukromí člověk podle něj nemá pořádně ani na ubytovně. „Člověk potřebuje vnitřní klid. Pokud ho nemá, nemůže si v hlavě srovnat to, co potřebuje, aby se postavil na vlastní nohy podle své představy. Takovou představu si ale nejdřív musí vytvořit. To se vám ale na ulici nepodaří. A na ubytovně taky ne,“ mluví ze svých zkušeností Vojtěch.

Helena s ním úplně nesouhlasí. „Já si tedy na ubytovnu stěžovat nemůžu. Tam soukromí zčásti máme,“ říká. „A měli jsme i ve stanu. Ani na něj si nemůžu stěžovat,“ dodává.

03783649.jpeg

Rande lidí bez domova se od toho klasického liší. „Chodíme spolu sice v parku, na divadlo ani na kino ale člověk samozřejmě nemá,“ říká Helena, která si ke svému nynějšímu partnerovi Jackovi podle svých slov hledala cestu dlouho. „Citově jsem se do něj zamilovala až po půl roce. Intimní chvíle jsme spolu ale měli i předtím. Ze začátku jsem to totiž brala jako něco za něco. Když mě živil, poddala jsem se,“ říká Helena.

Z předchozích vztahů má tři děti. Pravidelně se stýká jen s jednou dcerou. A jaké je její přání do budoucna? „Chtěla bych normální práci, bydlení a dítě u sebe. A Jacka u sebe, samozřejmě,“ usmívá se. Podobně skromné přání má i Vojtěch. „Já se musím hlavně postavit na vlastní nohy. Taky bych chtěl práci, která mě bude nejen živit, ale i bavit. Člověk by měl mít smysl života. A samozřejmě když vyjde vztah, bude to jenom dobře,“ uzavírá rozhovor.

Poslechněte si celé příběhy.