Watcha Clan a Wax Tailor - dvojitě francouzské listopadové menu

Další pokračování koncertní série Euroconnections začalo opravdu na čas. Deset minut po půl osmé už trojice Watcha Clan po první odehrané skladbě promlouvala v té chvíli ještě bohužel k značně prořídlému klubu. Temperamentní Francouzi ujistili z nemalé části rovněž francouzské publikum, že hrát se bude především z letošní desky, což skupina také posléze dodržela. Nicméně živé verze písní zněly podstatně živelněji a tanečněji, než je měl člověk zapsané v paměti z poslechu jejich studiových předloh.

Watcha Clan|foto: archiv skupiny

Watcha Clan si s nějakými žánrovými omezeními příliš nelámou hlavu, takže během jejich hodinového koncertu mohl člověk zaslechnout rytmy, které neměly daleko do techna, drum'n'bass i klidnější beaty. Vše ale pokaždé řádně prostoupené dubovými náladami, world music s orientálními motivy a především pozitivní energií, která ze všech tří členů (a především pak ze zpěvačky) doslova sálala a s jistotou se přenášela i na lidi pod pódiem. Jak se sál postupně zaplňoval, tak Watcha Clan přidávali na rychlosti a údernosti a postupně dokázali dostat od zprvu nejistého postávání, posléze podupávání do rytmu a pokyvování hlavou až do taneční extáze nejednoho z přítomných posluchačů.

Své kouzlo ale nepostrádaly jak skočné vypalovačky, které byly v koncertním podání o poznání více odvázané, tak pomalé záležitosti, které zněly naživo rovněž naléhavěji a lépe než na desce. Závěr celého koncertu, kdy Sista Ka odzpívala refrén legendární věci You Don't Love Me (No, No, No) v originále od Dawn Penn, jen potvrdil, že zvládá spolehlivě i improvizaci a komunikaci s publikem. Watcha Clan ve čtvrtek večer v Akropoli ukázali, že mají potenciál na to, stát se slušnými pokračovateli třeba takových Transglobal Underground.

A Wax Tailor zase potvrdil, že hip-hop jde ještě stále dělat chytře, barevně a hlavně koncertně zajímavě a nevšedně. Hráčka na violoncello, druhá na příčnou flétnu, (opět) skvělá zpěvačka Charlotte Savary, rapper Mattic z rapového dua The Others. Plus samozřejmě Wax Tailor za gramofony a laptopem a za neotřele odprezentovanými vizualizacemi také Nils Incanela se svou magickou elektronickou tužkou, kterou v reálném čase dokresloval obrazy promítající se na plátno.

Wax Tailor|foto: Press kit

Na začátek vystoupení zazněla krátká vzpomínka na letošní úmrtí Isaaca Hayese pomocí skladby I Can't Go to Sleep a poté už následovaly první vysamplované tóny Once Upon a Past, úvodní skladby loňského výtečného alba Hope & Sorrow. Nejednou se ale dostalo i na neméně vydařený debut Tales of the Forgotten Melodies. Bezchybně sehraná pětice předváděla, že hip hop může být i víc, než jen pouštění beatů z počítače a obligátní rapování s vulgárními výkřiky.

Lehké zpěvné melodie podpořené naživo hranými smyčcovými pasážemi a vzletnou flétnou, usměvavá Charlotte Savary za mikrofonem, která odzpívala své party snad ještě lépe a procítěněji než na deskách, a konstantní dobrá nálada čišící ze všech členů Wax Tailorova týmu udělala z jejich vystoupení maximálně příjemný večer pro všechny, kteří si libují v propojování hiphopových beatů s downtempovými náladami obohacenými trochou soulu, jazzu nebo funku.

Po skončení letošního Hip Hop Kempu se proslýchalo, že vystoupení Wax Tailora patřilo společně s The Roots mezi nejlepší momenty celého festivalu. Nadmíru vydařený koncert francouzského producenta v Akropoli potvrdil, že nešlo o plané řeči.