The Weeknd: Show must go on

02318839.png
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02318839.png
0:00
/
0:00

Nestává se tak často, aby se jako blesk z čistého nebe zjevila deska od neznámého autora a sklidila chválu ze všech stran názorového spektra, jak se aktuálně děje v případě takřka anonymního projektu The Weeknd s albem House of Balloons. Nebe, ze kterého tento kulový blesk před měsícem sjel ve formě zadarmo stažitelné mixtape, ale zdaleka čisté není.

The Weeknd tvoří podle dostupných informací torontský R&B zpěvák Abel Tesfaye a producenti Doc McKinney a Illangelo. Kolem formace se zřejmě motá i kanadský rapper a herec Drake, který začal šířit zvěsti o The Weeknd ještě před vypuštěním samotné desky. Hudební periodika a další poslové hypeu po House of Balloons zuřivě chňaply a rázem jej postavily na piedestal obnovené slávy komerčně zatuchlého R&B. Přirovnávalo se k zamyšlenému popem inspirovanému hluku How To Dress Well, mnozí se svými módními odhady trefovali do anonymní witch house scény k projektům jako Holy Other.

House of Balloons je ale pořád především klasické R&B, i když trochu ušpiněné přísadami z nezávislé kytarové scény – sampluje se zde riff z třicet let staré skladby od Siouxsie and the Banshees a útržky melodií od současného indiepopového dua Beach House. Devítiskladbový počin je až záhadně zvukově vyspělý na podomácku dělanou prvotinu a zároveň příliš svobodomyslný na propočítaný studiový tah. Nejde o desku v pravém slova smyslu, spíše o mixtape plnou hudebních výpůjček.

The Weeknd však porůznu sebrané střípky umně roubují do tak jedinečného zvuku, že obvinit je z pouhého vykrádání by bylo přinejmenším nefér. Výtečné podklady sestávající z atmosférických nájezdů masivních beatů, nakouskovaných kytarových sól a sladkobolných melodií jsou snem každého popového producenta a The Weeknd bodují v přímočaré líbivosti na plné čáře.

02318840.jpeg

House of Balloons však není optimistická deska – notná dávka antidepresiv a excesivní zvrácenosti tvoří temně smutnou povahu tohoto popového dojezdu a temné texty protipól všech výkřiků slasti v klasických R&B hitech. The Weeknd začínají tam, kde naleštěná party končí – probouzí se s kocovinou v domě s balonky u stropu, na zrcadlovém stole s kopcem sněhu a provádí věci za hranicí dobrého vkusu – a přece tak neodolatelně sexy.
Hudba pro afterparty v loftových bytech nad řekou, když kapky deště bubnují na okno a zvěstují hodinu mezi psem a vlkem. Víkend ještě neskončil a neskončí bez následků – ale se ztrátami se počítá a „show must go on“.