Wild Tides dávají sbohem a šáteček punkovému šaškování

Wild Tides
Wild Tides

Pražská trojice Wild Tides zasvětila novou desku svým českým hudebním idolům z dob několika dekád nazpět. Místo pro ně typické rokenrolové extravagance se snaží zjistit, co je česká písnička, a připomenout krásu popu šedesátých a sedmdesátých let.

První velký hit Ready To Go z reklamy na mobilního operátora přinesl Wild Tides kromě oblíbené přezdívky „surf-punk z Letné“ i zaplněné kluby a z návštěvy jejich divokých koncertů se mezi (nejen) Pražskými stala samozřejmá věc. Paradoxně si však myslím, že ne každý z nich si některou z jejich desek poslechl i jindy než živě a že se Wild Tides nikdy úplně nevymanili ze škatulky zábavové kapely. Člověk jim nemohl upřít charisma, ale jejich verze punku byla vždy přece jen až příliš výstřední na to, aby zasáhla i jinde než v přítmí upoceného klubu.

Novinka Sbohem & šáteček je kromě deklarovaného pokračování v odkazu českého popu i známkou přirozeného vývoje kapely, která v pokročilém stádiu kariéry volí namísto punkového boření budování nových hodnot. Základem změny byl přechod k českým textům. Frontman Jakub Kaifosz na desce zní jako Mišík 2.0 naší generace a kapela na sebe zároveň prozrazuje více než kdy předtím – uvědomují si svůj věk a ví, že mladší už nebudou. „Občanku mám už patnáct let a s každou další z prázdnejch vět o trochu míň se znám,“ zpívá Kaifosz v písni Vratkej chrám. Zmínky o šedivých vlasech, nostalgie, outsiderství a sebedestruktivní nálady odkrývají zranitelnost, kterou Wild Tides nikdy nepřiznali v tak silné míře a ze které vznikly nejsilnější momenty desky. Ty na Sbohem & šáteček dojímají a mrazí. Jako v písni Úplně to samý, která je nejlepším love songem, jaký jsme na české scéně mohli za poslední léta slyšet. „A tak jen doufám, že ti noví snad maj ruce trochu drsný, aby když ti sjížděj po těle, jsi cejtila ty prsty“ jsou slova, která pokaždé zasáhnou silněji a silněji.

Většina desky se ale odehrává v beatovém rytmu, který se podepsal na písních Nezbylo nic nebo Celkem si zvykám, příměs country jak od Tučného zase obsahují odrhovačka Nemám tě rád a závěrečná Všechno bude fajn. S nimi však Wild Tides naplno reinkarnují vlivy od Neckáře po Olympic a výsledkem jsou někdy až stereotypní kopie. Je škoda, že se v takových případech Wild Tides nesnažili trochu více prolnout svou vizi české klasiky s jejich vlastním punkovým rukopisem, citelným třeba z otvíráku Z komínů stoupá dým nebo naivního punkrockového singlu Do voka drát.

Po starých Wild Tides „zbyl na matraci mastnej flek“ a kapela natočila desku, která je nejen pomníkem českého popu, ale i zlomovým albem Wild Tides samotných. Kdo nesdílí respekt k důležité éře českého hudebního odkazu, bude se deskou prokousávat trochu hůře, přesto je i díky výborným českým textům Sbohem & šáteček nejpřístupnějším albem diskografie kapely. Ať už je vám jejich záměr sympatický, nebo ne, splnit se ho podařilo. A jestli si s nimi na koncertech do kroku budou „unisono lát“ i ti, kteří Blue Effect znají jen z Pelíšků, je o české desce roku 2017 už předem rozhodnuto.

Wild Tides – Sbohem a šáteček

Wild Tides – Sbohem & šáteček (Bigg Boss, 2017)
Hodnocení: 89 %