WLW8 v Czechingu 2017: Technologie jsou dnes dostupnější a hudební průmysl spravedlivější

25. září 2017

Přečtěte si rozhovor s producentským seskupením WLW8 – nominovaným v hudebně exportním projektu Radia Wave –, který vznikl při natáčení jeho profilového videa.

Jádro producentského seskupení WLW8 tvoří dva zkušení čeští producenti. Martin Hoffer už hudební produkci i vyučuje, Lukáš Turza dělal mastering mnoha známým zahraničním producentům. Jejich projekt WLW8 vznikl spontánně a sdružuje i další hudebníky. Nevydali ještě ani celé album, jejich houseový hit Called Off se ale už přes zahraniční blogy dostal i k hudebním dramaturgům HBO a skončil na soundtracku amerického seriálu Ballers. Nyní je redaktorka Radia Wave Veronika Ruppert nominovala v hudebně exportním projektu Radia Wave, který se zaměřuje na talenty alternativní popové scény s potenciálem uspět v zahraničí.

Absolutního vítěze, který získá možnost nahrát a vydat nové EP, hned několik příležitostí koncertovat v zahraničí i možnost dostat svou hudbu do zahraničních rádií, vybere odborná porota. Svého favorita můžete vybírat i vy, na stránkách Czechingu.

Pamatujete si nějaké zásadní momenty z doby, kdy jste začínali s hudbou?
Martin: Já jsem se k hudbě dostal přes počítače. Nejdřív jsem hrál hry, pak se ke mně dostal nějaký hudební program a v tu chvíli hry skončily. Hrozně mě fascinovalo zkoušet napodobovat něco, co jsem slyšel v rádiu nebo si pouštěl ve walkmanu. Nikdy jsem nechodil nikam na klavír nebo kytaru.

Lukáš: Já jsem to měl podobně, akorát jsem mladší, takže jsem měl discmana. Chodil jsem chvíli na piano, ale byly to pro mě dva různý světy. Netušil jsem tenkrát, že by se na počítači dala tvořit hudba. Než jsem to ale viděl u jednoho kamaráda.

Působíte tak, že jste sladění. Jak jste se vůbec poznali?
Martin: S Lukášem se známe hrozně dlouho. Byli jsme jedni z prvních, kteří tu dělali hudbu v jednom konkrétním softwaru. Díky tomu jsme se seznámili, je to asi patnáct nebo dvacet let. A WLW8 vznikli tak, že jsme se rozhodli, že bychom naše zkušenosti předávali dál, a založili jsme Electronic Music Academy, kde učíme hudební produkci. Při té příležitosti jsme si řekli, že zkusíme, co se stane, když si ve studiu otevřeme pivo a zkusíme dělat společně.

Lukáš: Já teda pivo nepiju, ale je to tak. Bylo to absolutně spontánní. U mě je to totiž často tak, že když dělám vlastní věci, tak trochu bojuju s egem. Mám nějak postavenou laťku a často věci nedodělávám, protože mám pocit, že to esteticky třeba není ono. Ale když jsme se takhle sešli, tak odpadl ten pocit závazku, není v tom tolik ega, protože už nejsem sám. Funguje to.

Martin: Je třeba říct, že WLW8 jsou dva až čtyři lidi, podle toho, jak se sejdeme. Zpívá vždycky Lukáš, jak to dělá, to nikdo neví. On to nahrává vždycky sám.

Lukáš: Ale sám bych to takhle nikdy neudělal. Jak jsou v tom ale další lidi, vzniká to jinak. Člověk tu jede víc na atmosféru nebo na první dobrou.

Martin: A když se někdo na něčem zasekne, ty ostatní ho utnou a řeknou, aby se na to vykašlal, že to nikam nevede.

Lukáš: Na to je specialista Martin, občas se zasekne u synťáku. Někdy stačí, že třeba sedím v jiný části místnosti než on, a i takový odstup pár metrů stačí a je hrozně důležitej.

WLW8 si můžete spolu s ostatními soutěžícími poslechnout na Czeching Showcase 27. září v garážích Českého rozhlasu. Vystoupí tam i britská DJka Mary Anne Hobbs.

Co to pro vás znamená, když se řekne dělat hudbu profesionálně?
Martin: Pro nás oba je hudba to hlavní, co nás živí, takže v tomhle ohledu jsme asi profesionálové. Já jsem kdysi pracoval v jedné softwarové firmě jako programátor a konzultant a v jednu chvíli jsem zjistil, že hudba mi v hlavě zabírá tolik místa, že jsem tam musel skončit. Ale s odstupem si říkám, že jsem s tím měl skončit dřív. Protože člověk má dělat, co ho naplňuje, a v tom je stejně nakonec nejúspěšnější.

Lukáš: Mě živí asi spíš zvuk. Kdybych řekl hudba, tak to zní asi vznešeněji, než co to doopravdy je. Poslední dobou dělám mastering, produkuju skladby pro jiný lidi nebo jen zvučím. Většinu dne sedím ve studiu a dělám něco se zvukem. Nemůžu říct, že bych skončil v nějaký práci a začal dělat tohle, ale nějak jsem do toho spadnul přirozeně, aniž bych to plánoval.

Co to obnáší, když chce člověk budovat hudební kariéru?
Lukáš: Když člověk chce produkovat, mělo by ho to upřímně bavit. Jak mají lidé čím dál menší schopnost se soustředit, tak je to horší. Pro mě bylo na začátku nejdůležitější vysedět si ve studiu ty hodiny zkoušení. I když dnes už existuje spousta zkratek a člověk si může stáhnout plno kvalitně znějících samplů a tím tak trochu „cheatovat“. Pokud ale vidí jen cíl a nebaví ho ten proces, tak to asi nevyjde. Já jsem měl ve spoustě věcí strašný štěstí. Masteruju teď pro label Noisia a podle mě je to tím, že jsem se s nimi potkal v Praze v době, kdy je ještě nikdo neznal, a pak se na mě obrátili. Prostě nedělám to, protože by to nikdo líp nedokázal, ale byl v tom taky kus štěstí. Zvlášť dnes, kdy je v hudbě strašná saturace. Žádná meritokracie tedy v hudbě nefunguje. Není to tak, že ti dobří by byli úspěšní.

Martin: Člověk asi nemůže očekávat, že se začne učit nějaký software a za měsíc bude dělat super věci.

Lukáš: Ale jsou lidi, který dělají hudbu docela krátce, třeba dva roky, a jsou top na světě. Napadá mě teď třeba Mura Masa. Tomu je asi dvacet jedna a je neskutečněj. Tak jsou asi i takový případy.

Martin: Je pravda, že ty technologie jsou dostupnější. To, co dneska zvládne počítač za nějakou normální částku, to dřív nebylo možný, takže lidi mohou dnes začít hodně mladý. V deseti letech už můžou děti mastit muziku a maj přístup k YouTube a všem tutoriálům, takže v osmnácti už můžou bejt na nějaký úrovni. Ale pořád je to o tom, že tomu lidi musí ten čas dát.

Lukáš: Je to teď asi spravedlivější. Dřív záleželo na penězích. Dnes, když k tomu má přístup skoro každý, tak víc záleží na nápadech.

A co téma sebepropagace? Vy jste tajemní, neukazujete se…
Lukáš: Já se přiznám, že to moc neumím, takže z mého pohledu je to znouzectnost. Jsem asi ještě z té generace, kdy se spíš dávala taška přes hlavu než dvacet instagramových postů denně. Asi bych se v tom měl dovzdělat.

Martin: Zatím jsme propagovali jen to jedno EPčko. Rozeslali jsme to na Lukášův tajemný seznam kontaktů.

Lukáš: Já jsem se zaměřil hlavně na zahraničí přes e-maily. A vlastně to asi zafungovalo. I díky tomu jsme dostali ten track na HBO bez jakýchkoliv konexí, jen na základě e-mailu. Myslím, že to byl Indie Shuffle, kde si to přečetl nějaký ten dramaturg. Cizí hudební dramaturgie je v tom docela napřed. Jsou tam lidi, kteří prohledávají internet, aby měli něco relevantního a fresh a aby se v těch filmech neobjevovala jen hudba, kterou ten režisér poslouchal, když byl teenager. Tímhle způsobem našli i nás. Nejdřív jsem tomu nechtěl ani věřit a projížděl jsem to antivirem.

Martin: I po těch letech, co děláme muziku, nás to zaskočilo, když přišel mail podepsanej Markem Wahlbergem, že má zájem o náš track. Kontrolovali jsme, jestli ta agentura vůbec existuje.

Co by vám osobně pomohlo ve vaší hudební kariéře?
Lukáš: Kdybych dodělával víc tracků.

Martin: Asi nějaký kouč.

Lukáš: Jo, to jo, chlápek s bičíkem jak v Motownu, který říkal: buď uděláte tři tracky za den, nebo vás vyhodíme z labelu. Říkat, že nemám vybavení, to už teď nefunguje, demo nějakýho programu si stáhnu z internetu za deset minut. Takže asi lepší morálka.

autor: Mary C
Spustit audio