Wye Oak vystoupili z bludného kruhu

03115065.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03115065.jpeg

Dvojice Andy Stack a Jenn Wasnerová dokázali po vnitřní krizi změnit zvukový kurz. Krom jiného i tím, že kytarové vyhrávky nahradili zajímavějším zkoumáním možností syntetizátorů. K fatální proměně ale Wye Oak přece jen chybí ještě několik kroků.

Baltimorské duo Wye Oak nepatří k těm indie kapelám, které všem vytřou zrak povedenou prvotinou a poté si svou reputaci začnou kazit, upadnou v zapomnění a stanou se jedním z headlinerů na céčkových festivalech. To se často stává skupinám, které rezignují na vnitřní vývoj a mají pocit uspokojení z toho, že už dosáhli svého a nemusí otvírat nové horizonty. Andy Stack a Jenn Wasnerová si chvilku slávy zřejmě už vybrali svým úspěšným třetím albem Civilian, jehož titulní skladba se prodrala i do finále druhé série populárního seriálu The Walking Dead.

Podle slov Jenn Wasnerové to vypadá, že za proměnou zvuku na aktuální desce Shriek stálo i dlouhé turné, které kapela absolvovala s písněmi z předchozí desky. Pocity přešlapování na místě a zacyklení se v myšlení i kompozičních postupech vedly k tomu, že Wye Oak začali více používat syntetizátory místo kytar, které dříve hrály dominantní roli a na aktuální desce jim zbyl jen malý prostor ve skladbe Paradise.

Ztratily tak kvůli tomu cosi ze svého půvabu. Ten se vyznačoval smyslnou konexí folkové posmutnělosti a rozostřených zvukoploch a střídáním dynamik, které sama Wasnerová nazývá „podbízivými levnými tráčky“. Mnohem důležitější ale je, že se Wye Oak posunuli do polohy, v níž jejich hudba najednou působí vybarvený pozitiv téže fotografie.

03115067.png

Wye Oak na čtvrté desce Shriek sice neškolí posluchače v divnopopu jako taková St. Vincent, přestože také nabízí jednoduché beaty zahalené do lehkých ozvěn, křehký vokál a osobité prolínání syntetizátorových linek. Tedy vše, co lze najít v tracku Glory, tvořící pomyslný vrchol desky. Shriek je možná příběhem dezorientace, ztráty směru a znovunalezení jedné kapely. I přes svůj zvukový progres ale Wye Oak přišli s albem, které po dvaceti minutách vystřílí svou nejostřejší munici. Pokud si člověk trochu poodstoupí, zjistí, že Shriek trpí hlavně nedostatečnou razancí. Posluchači tak nabízí řadu zajímavých míst, ale nedává mu moc důvodů k tomu, aby se je pokusil rozkrýt.

Hodnocení: 65 %
Wye Oak – Shriek (Merge Records, 2014)