Yung Lean se nezměnil. To světový pop mu kluše naproti, zatímco on stoupá na vrchol svého ema

16. listopad 2017

Někdy během loňského léta se mi jeden kamarád svěřil, jak ho zklamal švédský sad boy rapper Yung Lean. „Já jsem si celou dobu myslel, že si dělá srandu, a on to přitom myslí vážně!“ stěžoval si.

Odkazoval se k velkému profilovému článku s rozhovorem, který tou dobou vyšel na webu amerického magazínu Fader s titulkem Druhá šance Yung Leana. V článku se dvacetiletý Švéd, vlastním jménem Jonatan Aron Leandoer Håstad, zpovídá z toho, že se snaží vyhrabat se z těžkého období, které ho klidně mohlo stát život.

Leanův mentor, hlava labelu Hippos in Tanks, Barron Machat se zabil při autonehodě cestou do nemocnice, kde Lean ležel po toxické psychóze. Rapper pak strávil několik měsíců v psychiatrické léčebně. Vše se začalo v dobré obracet s vydáním jeho loňského alba Warlord. Na něm se švédský rapper definitivně zbavil nálepky jednorázové bizarní internetové senzace – šestnáctiletého kloučka v rybářském kloboučku, který v klipu ke skladbě Ginseng Strip 2002 rapuje jedním dechem o Gargamelovi ze Šmoulů a opiátech, zvratkách na prsou a odkazech na Harryho Pottera. Právě Warlord a nové uhlazenější období mělo být Leanovou „druhou šancí“.

Pro některé, jako pro mého v úvodu zmíněného kamaráda, však jeho původní absurdnější stylizace představovala to pravé. Mladý Lean byl něco nenapodobitelného: klučík, u kterého není jasné, jak moc se bere vážně, kde je hranice sebeparodie a hlavně kde se v něm bere tolik surreálné temnoty. Lean na Warlordovi už byl uhlazenější. Sebeparodie nezmizela, ale zůstala daleko čitelněji v samotných textech. Ostatně, komičnost původních videí spočívala ve hře na etablovaného rappera mezi regály stockholmských večerek. V době vydání Warlorda už ale Lean běžně vyprodával sály jak v Evropě, tak ve Spojených státech.

Nahlížet na Leana tak, že si musí vybrat, jestli je parodický internetový fenomén, nebo skutečný rapper, který stoupá ke slávě, je absurdní. Jeho nejsilnější stránkou bylo vždy rychlé střídání protichůdných poloh. Během pár vteřin přepnout z naivní aspirace k hiphopovým klišé do přímočaře uzemňujících emocí, od nenápadného zoufání nad vyprázdněností drogového hédonismu zpět k nepokryté oslavě kultury blingu. V nejlepším případě dostat s drzým úšklebkem všechno do jednoho verše a zabalit do osobitě pokroucené obrazotvornosti plné stejnou měrou popkulturních odkazů i podivných kryptických obrazů. Lean nejlíp funguje, když sám upřímně neví, jak moc vážně to myslí.

Na novince Stranger je Lean uhlazenější než kdy dřív. „Warlord pro mě byl průchod pekelnými bránami. Když dorazíte na druhý konec, vejdete do zahrady, kde hraje Stranger a povalují se v ní středověcí nazí lidé,“ vysvětluje Lean v rozhovoru pro Dazed Digital. Nad krystalickou produkcí Leanových dvorních beatmakerů se vznáší jeho rap. Jak je ale čím dál tím častější i u jiných rapperů, ten tu mnohdy přechází ve zpěv. Při vyvrcholení alba ve skladbě Agony se s klavírním podkladem a dětským sborem od hip hopu úplně odpoutává.

Deska týdne: Skrrt skrrt k Měsíci. Yung Lean je Edgar Allan Poe pro děti post-internetu

Yung Lean – Stranger

Rapper Yung Lean není ani tolik z rodného Stockholmu, jako jednoduše z internetu. Tady se díky virálním videoklipům zrodila jeho persona bílého kluka, co rapuje o svých emocích, pokémonech a o drincích namíchaných z lékárničky. Jeho třetí a dost možná nejlepší studiovka Stranger je úzkostným výkřikem, že všechno tohle je pryč.

Hudebně je Stranger Leanovo rozhodně nejvypiplanější album. Na Warlordu si ale víc hrál s kontrastem mezi hrou s rapovými klišé a svojí depresivní emocionální polohou. Už z názvu Stranger je jasné, že na aktuálním albu převažuje to druhé. Vedle zmíněné Agony, která na albu představuje maximální emocionalitu, však mezi nejsilnější momenty patří skladby, jež jsou mezi zmíněné dva póly rovnoměrně rozkročené. Krom nejlepší skladby alba Red Bottom Sky je tu i houpavá a intenzivně gradující Metallic Intuition s těžko přeložitelným veršem: „My grandma says she feel me. She do!“

Vyvanulý britský magazín NME ve své recenzi tvrdí, že Lean nikdy nezněl tak popově jako na aktuálním albu; prý ještě není úplně na úrovni Justina Timberlakea, ale směřuje tam. NME asi nedávali pozor, co dělá Yung Lean, ani co se děje v hudbě kolem. Ostatně, na předních příčkách amerických hitparád strávil letos několik týdnů track XO Tour Llif3 od rappera Lil Uzi Verta, který v textu oslovuje personifikované antidepresivum Xanax a prosí ho, aby mu pomohlo od bolesti. Těžko popírat, že Lean a jeho dvorní producenti se během několika let své kariéry propracovali k čistšímu zvuku. Spíš ale než že by se změnil sám Lean, se posmutnělému Švédovi přiblížil okolní pop. Hledat v tomto sblížení nějakou zradu ideálů je ale nepochopení Leanovy komplexnosti.

Yung Lean – Stranger (YEAR0001, 2017)
Hodnocení: 83 %

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.