Z Brnele do cajzlu: Komunita přistěhovalců tě nepustí. Z Letné si Brňáci udělali „malý štatl“

03389243.jpeg
Audio svět na jednom místě Audio svět na jednom místě 03389243.jpeg

Praha je největší kraj, ale Brno je největší město v ČR, tvrdil v době své největší moci tehdejší brněnský primátor Onderka. Ať už je Praha matičkou s drápy, nebo jen místem s nejdražšími byty, každoročně do ní kvaltují stovky Brňáků mezi adolescencí a středním věkem. Od Prahy si slibují vypraženější kávu, tvrdší techno, kariéru v blyštivější reklamce a holky to, že na ulici potkají Standu Majera nebo Martina Dejdara (proti gustu žádný dišputát).

Nadšení těch, kteří si koupí jednosměrnou jízdenku a ve žlutém autobusu dorazí do metropole z regionů (v mém případě z Brna), se podobá nadšení italských přistěhovalců v USA v Kmotrovi. V hlavním městě je přece všechno možné. Pro koriandr se nemusí jezdit až do Makra, najdete ho u každého „Vietnamce“, jezdí sem kapely, které znáte z MTV i Pitchforku, a v metru můžete potkat neúspěšné kandidáty na prezidenta.

Praha: Místo emigrace pro málo odvážné

Mě osobně v Brně vždycky iritoval pocit, že se všichni známe, že tzv. „kámen drbe cihlu“. Všichni už souložili se všemi a všichni znají tajnosti všech ještě dříve, než se ty tajnosti stanou. Taky tam moc nefunguje trh pro volnou nohu (méně nabídek, méně peněz). Díky jobu, který jsem mohla dělat z domova (nešlo o videochat), jsem se pak konečně mohla přestěhovat kamkoli, na New York jsem ale neměla odvahu. V Praze se ale nemusíte učit nový jazyk, stačí jen osvojit si znalost některých regionálních nuancí – třeba že se člověk ztrapní použitím slova rožnout, protože v civilizaci se říká rozsvítit, a že v Praze si lidé nad 12 neříkají děcka, zatímco v Brně toto oslovení používají i lidé takřka před smrtí.

Některé pražské čtvrti (z mé zkušenosti Letná) jsou tolik zalidněny brněnskými přeběhlíky a naplněny podobnostmi s Brnem (architektura, velikost čtvrti podobná brněnskému centru, vše na jednom místě), že Brno vlastně napodobují. Stejně jako další minority se tato komunita pravidelně schází a na pravého Pražana narazí asi se stejnou pravděpodobností jako ve svém původním bydlišti.

03059633.jpeg

Oldschool řevnivost mezi Prahou a Brnem je mezi lidmi narozenými v osmdesátkách už passé, Pražané jezdí do Brna obdivovat kavárny a sezení na chodníku po desáté, Brňané se stěhují opačným směrem, aby se zbavili puncu zevláctví, mohli si plánovat schůzky s kamarády 14 dní dopředu a chodit rychle, protože čas se tu přepočítává na peníze tuplem. Jak pravila na trase Brno–Praha spolucestující: Musím se jít vyčurat ještě v autobuse, protože v té Praze je všechno dražší.

V Brně je čurina

V Brně se za těch 5 let, co tam nejsem, mnoho změnilo: už je tam ke koupi koriandr nejméně na třech místech, objevily se kontroverzní sochy a padlo mafiánské vedení města. A jak Brňané, kteří mají internet, rádi připomínají, předběhlo město na B město na P v žebříčku s nejvyšší kvalitou života, který vede nedaleká Vídeň. A vskutku, z hlediska člověka, který v mezičase vstoupil do středního věku, je tu mnoho pohodlného – můžete chodit téměř všude pěšky jako moji rodiče, je tu trh, funkcionalisticky vyhlížející bazén, park a specifický humor, který vyprodává Mirek Donutil.

Může být člověk happy jak grepy bez internetu? A jak být na něm a nepráškovat?

smích - sociální sítě - dovolená

Co by se stalo, kdyby Lady Gaga neměla doma internet? Desetitisíce lidí by nevěděli, že měla ráno v Oklahoma City k snídani skořicový čaj a kus slaniny. Ani Kanye West (nebo ten, co se za něj vydává) by nám nemohl dát vědět, jaká myšlenka ho tíží („If you have good pussy your rent should always be paid“). A Rytmus by si mohl napsat hashtag #DemotivujemNegatívnychZamindrákovanýchLudi jen na zeď své rezidence.

Brno se stalo i pro reklamní agentury a média symbolem exotického místa, kde je čurina, po městě lítají volně kozy a městskou dominantou je falický symbol. Hlavním důvodem mého sentimentu vůči Brnu ale nejsou jeho kvality – ale to, že krev nelze vypotit. Po letech opovrhování rodným městem se teď stávám hysterickou brněnskou patriotkou, vyhledávám všechny dostupné pozitivní zmínky o svém rodném městě a ty nepříjemné vytěsňuji. Je to i díky tomu, že tam nežiji. A když vidím něco ošklivého v Praze, šuškám si moravštinou pod rašící knírek: to by se v Brně nestalo (což je fráze, která má na FB vlastní fanpage).

Jaký je život pro náplavy z méně hype míst, která se neobjevují v reklamách na pivčo, o tom musí vydat svědectví psané na účtenku od kokosového latté někdo jiný.

Poslechněte si i audio záznam autorčina vyznání Brnu.