Z drzé glosátorky Lily Allen zůstala jen znuděná oportunistka
Když v roce 2006 vtrhla Lily Allen do světa velkého popu s hity Smile a LDN, bylo celkem těžké nepodlehnout kouzlu téhle drzé dvacetileté holky z Londýna, která sarkasticky glosuje svět kolem sebe. S druhým albem It's Not You It's Me se z ní stala regulérní hvězda, ale velmi sympaticky dala na čas přednost mateřství před kariérou. Teď se po pěti letech vrací s novinkou Sheezus a snaží se dostát své pověsti anti-popové rebelky. Jde jí to ale celkem ztuha – pop se totiž za dobu její absence výrazně proměnil.
Není žádné tajemství, že ženské interpretky vládnou současnému popu, a Lily Allen můžeme připsat za tuto genderovou revoluci jisté zásluhy. Jenže od časů jejích hitů The Fear či Fuck You se stalo dost věcí a zpěvačky první ligy se naučily výrazněji reflektovat svoji pozici ženy v muži ovládaném zábavním průmyslu či roli objektů. Od Beyoncé po Lorde jako kdyby vstoupil dnešní pop do jakési meta roviny. Lily Allen je v tomhle světě doma a hned pilotní singl Hard Out There nabídl sžíravou kritiku popového průmyslu. Allen za něj ale pohříchu sklidila obvinění z rasismu.
Problém s Lily Allen je ale někde jinde – jak věřit někomu, kdo kritizuje marketingovou mašinérii a zároveň plní svoji desku tak otřesnými odrhovačkami, jako jsou Take My Place či Close Your Eyes, které si zcela neironicky vypůjčují elementy současného odcizeného žebříčkového balastu. Druhý singl Air Balloon je nestydatá vykrádačka Paper Planes od M.I.A. a poslední zbytek důvěryhodnosti zmizí, když na závěr desky zazní i coververze cajdáku Somewhere Only We Know původně od Keane, kterou Lily natočila vloni do jedné reklamy a trochu nečekaně s ní nakonec dobyla číslo jedna britského žebříčku.
Nejuvěřitelnější je Lily Allen nakonec ve skladbě Life For Me, kde zpívá o svém nudném večeru u počítače. Až na to, že píseň samotná je pro změnu vykrádačkou bílého afropopu Vampire Weekend, a tak slouží jako další důkaz, že Allen a její dvorní producent Greg Kurstin se už ani moc nesnaží najít nějakou novou originální polohu. Lily dokonce před nedávnem prohlásila, že všechny dosud vydané singly jsou doslova „krotké popové sračky“. Těžko říct, co ji k takovému výroku vedlo – tedy kromě pokusu o kontroverzi. Každopádně můžeme dodat, že ani na albu samotném to o moc lepší není.
Lily Allen – Sheezus (Regal/Parlophone, 2014)
Hodnocení: 50 %
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
