Za bílého dne můžete mluvit s mrtvými, říká hvězda filmu Bílý bílý den

10. červenec 2019

Po světové premiéře na festivalu v Cannes a české premiéře v Karlových Varech teď můžete v českých kinech vidět působivé islandské drama Bílý bílý den.

V malém islandském městečku se bývalý policista Ingimundur vyrovnává s tragickým úmrtím své ženy. Smíření komplikuje informace, že jeho milovaná manželka vedla ještě jiný život… Druhý celovečerní snímek Hlynura Pálmasona, který loni debutoval dramatem Zimní bratři, je nyní k vidění v českých kinech. K filmu přinášíme rozhovor s režisérem Pálmasonem i Ingvarem Sigurdssonem, hercem známým z řady islandských i amerických filmů (Andělé všehomíra, Everest, Fantastická zvířata, Liga spravedlnosti ad.). Celé interview si poslechněte v záznamu, část rozhovoru s Ingvarem Sigurdssonem si můžete také přečíst.

Ingvar Sigurdsson ve filmu Bílý bílý den

Mohl byste nám říct něco o tom, jakou roli má ve filmu bílá barva? Na jeho začátku stojí moto, které, když ho volně parafrázuji, zní: „Za jasně bílého dne můžeme hovořit s mrtvými.“ Řešili jste s režisérem barvu nebo barvy ve filmu?

To je staré islandské rčení. Když za naprosto bílého dne hledáte své ovce a nepoznáte, kde končí země a začíná nebe, máte pocit, že zažíváte něco tajemného, protože nic nevidíte. Všude je jen samé bílo. V tomto smyslu si každý uvědomí, jak je takový okamžik tajemný. Když se pohybujete v naprostém bílu, máte pocit, že by k vám možná mohli promlouvat mrtví.

Režisér Hlynur Pálmason

Vy jste se na tvorbě Bílého bílého dne podílel od samého počátku. Nešlo tedy o hotový scénář, do kterého by režisér nebo producent jen hledali herce. Můžete nám popsat, jak se vám s režisérem Hlynurem Pálmasonem spolupracovalo?

Hrál jsem v Hlynurově školním absolventském filmu. Vše proběhlo výborně, moc nás spolu bavilo pracovat a on začal uvažovat, jestli bychom spolu neměli udělat něco dalšího. Začal tedy psát scénář k filmu Bílý bílý den s tím, že já budu hrát hlavní postavu. Nepodílel jsem se na psaní, jenom jsme to spolu během těch pěti let, kdy scénář psal, pořád probírali. Posílal mi všechno, co ho napadlo, i co se týče hudební a umělecké stránky. Neříkal jsem mu, co cítím, byl jsem mu k dispozici jenom jako jeho herec, jako jeho služebník. Důvěřuji mu. Už během natáčení toho krátkého filmu jsem měl dojem, že pracuji s mladým géniem, takže jsem Hlynurovi zcela důvěřoval.

Jak jste vy sám tu roli vnímal? Ingimundur je drsný chlapík, který prožívá vnitřní boj, a zároveň dovede být dost hrubý ke svým kolegům a rodině.

Já ho vnímám jako prostého muže. Má rád, když je všechno jednoduché. Má práci a ta je pro něj důležitá, má ženu, ta je pro něj taky důležitá, pak má rodinu, ta je taky důležitá. To jsou ty důležité složky jeho života. A najednou jeden z těch opěrných bodů, jeho žena, už není. A on se s tím nedovede vypořádat. Neví, jak se s tím vypořádat. Chodí k psychiatrovi, ale to mu nepomůže. Neustále bojuje sám se sebou a jen těžko popisuje své pocity. Vlastně možná neví, jak na to. Nezná sám sebe.

Hrál jste více takových drsných postav. Nejenom v islandských, ale také v amerických filmech. Například jednu z vedlejších rolí ve filmu Baltasara Kormákura Everest. Tam jste hrál jednu řekněme spornou postavu, jestli si dobře vzpomínám. Také jste se objevil ve filmech Fantastická zvířata a Liga spravedlnosti. Vnímáte nějaký rozdíl mezi natáčením na Islandu a mimo něj? Je to pro vás v něčem jiné?

Ano, ten hlavní rozdíl je v jazyce. Člověk mluví jiným jazykem a taky pracuje s herci, kteří jsou z jiných zemí a kultur. Ale ať točíte islandský nízkorozpočtový film, nebo hollywoodský velkorozpočtový film, pořád jste jedna rodina, protože všichni mluvíme stejným filmovým jazykem.

Grímur Hákonarson: Všichni Islanďani byli dřív farmáři. Po ekonomické krizi se film víc ptá po národních kořenech

03509792.jpeg

Berani. Tvrdohlaví bratři-farmáři, kteří spolu už desítky let nepromluvili. Teď je ale krušné okolnosti nutí znovu začít... Česká kina začínají promítat film Berani, se kterým Islanďan Grímur Hákonarson vyhrál sekci Un Certain Regard v Cannes, je nominovaný na Evropskou filmovou cenu pro nejlepší film a Island Berany navrhuje na Oscara.

Islandská kinematografie se zdá být pořád v dobré kondici, minimálně když se na ni člověk dívá zvenčí, ze střední Evropy. Neustále odtud přichází spoustu zajímavých filmů, mnoho nových jmen a nových režisérů. S Benediktem Erlingssonem jste natočili film O koních a lidech. Chybí vám jako herci mezi těmi nabídkami, se kterými za vámi režiséři a producenti na Islandu přichází, něco? Nebo jste naprosto spokojený?

Můžu se považovat za šťastlivce. Ve srovnání s jinými islandskými i světovými herci jsem měl v průběhu let spoustu příležitostí pracovat na velmi zajímavých postavách. Ale pořád si přeji hrát role, a vím, že mě takové v budoucnu čekají, které vychází z našeho národního bohatství, tedy z islandské literatury. Napadá mě hned několik postav. Čas běží, člověk stárne, ale pořád existuje pár postav z islandské literatury, které bych si chtěl zahrát. Baltasar Kormákur píše televizní seriál a má v plánu natočit dva filmy na základě knihy Svobodný lid, jejímž autorem je Halldór Laxness, islandský držitel Nobelovy ceny. Je to naprosto úžasná kniha. Doufám, že to do dvou let uděláme.

Ingvar Sigurdsson ve filmu Bílý bílý den

S Baltasarem Kormákurem jste také natočil film v islandštině nazvaný Severní blata. Je to žánrový film, detektivní příběh. Promítal se i v Karlových Varech. Jaké máte jako herec oblíbené žánry? Zdá se, že vyšetřovatelé a policisté v detektivkách vám sedí, ale co máte rád vy sám?

Nikdy jsem o tom, co mám rád, nepřemýšlel. Většinou mě obsadí jako charakterního herce. Například poprvé jsem do Karlových Varů jel s filmem Andělé všehomíra o muži, který se potýká s duševními problémy. Natočil to Fridrik Thór Fridriksson. Moje postava Erlendura ve filmu Mýrin není zas tak odlišná, trochu se Ingimandurovi podobá. Myslím, že to je v podstatě typická islandská mužská postava. Někteří islandští muži nedovedou úplně otevřeně vyjadřovat své pocity. Jsou to svým způsobem drsní, ale přesto sentimentální chlapíci.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.