Za psaní „ženské literatury“ jsem se dříve styděla. Dnes jsem na to hrdá, říká spisovatelka Markéta Lukášková
„Sousloví ‚ženská literatura‘ se přisuzují negativní konotace. Neznamená to, že píšu něco jednoduchého, něco míň. Jako autorka bych se měla snažit, aby to tak nebylo. Zvláštní je, že neexistuje pojem mužská literatura,“ diví se Markéta Lukášková.
„Na portálu jenpromuze.cz jsem dva roky vystupovala jako chlap. Měla jsem spoustu fanoušků i fanynek,“ směje se bývalá novinářka a dnes spisovatelka Markéta Lukášková. „Zajímalo by mě, co by pod ‚ženskou literaturu‘ teoreticky spadalo. Nejlepší výsledek by byl, kdyby ten výraz neexistoval, ale když už ho používáme, tak mu pojďme dát hezkou náplň,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy.
Od roku 2017 jí na českém trhu vyšly čtyři knihy. Ačkoliv jsou všechny tematicky naprosto odlišné, v každé je schovaná jiná část mladé autorky.
„Podle mě nejde napsat knihu, kde by z autora nic nebylo. To, co se v nás vytváří, dáváme na papír. Postavy v mých knihách mají rysy mých známých. Ale jsou to jednotlivosti. Reálnou postavu se do knihy nesnažím dávat celou. Na druhou stranu jsem zjistila, že to má terapeutický efekt. Například v knize InTyMně o reálných lidech s reálnými jmény píšu. Všem jsem to ale dala dopředu vědět a ptala se jich, jestli jim to nevadí,“ říká v rozhovoru pro Radio Wave.
Markéta Lukášková je česká spisovatelka, fitness trenérka, masérka a bývalá redaktorka webových portálů jenpromuze.cz, expres.cz a reflex.cz. Od roku 2017 jí na českém knižním trhu vyšly 4 knihy (Losos v kaluži, Panda v nesnázích, InTyMně a Vlaštovka v bublině).
Před psaním knih pracovala 10 let střídavě jako redaktorka a copywriterka. K životní změně ji přivedly cvičení a posilovna.
„Když jsem zjistila, že fyzická síla pomáhá té psychické a že potřebuju být v pohybu, nesedět v kanceláři, a naopak dělat více věcí najednou, redakce jsem opustila. Přišla mi nabídka na knihu, kterou jsem nechtěla psát unavená po večerech. Chtěla jsem na to mít čas a prostor. Chtěla jsem se věnovat své knížce, a ne klientům a webu, který můj není. Vyžadovalo to odvahu a také podporu, na které jsem byla v nezaměstnanosti doslova 6 měsíců,“ popisuje Markéta.
Dnes už se novinařině věnuje jen velmi okrajově – jako externí redaktorka magazínu MF Dnes. Letos v červnu pro něj napsala osobní zpověď o užívání antidepresiv.
„Nikdy jsem se za to nestyděla. Mít zdravou hlavu je stejně důležité jako mít zdravé tělo. Sama sobě jsem si dala za dlouhodobý úkol tohle stigma odstraňovat. Chci vymýtit předsudky, které ve společnosti o antidepresivech kolují.“
Proč samu sebe Markéta Lukášková nevnímá jako spisovatelku mladé generace? O čem bude její další kniha? Proč vydržela na pozici redaktorky bulvárního portálu jen 3 měsíce? Co ji vedlo k napsání článku o užívání antidepresiv? Jak ji bavilo vedení kurzu tvůrčího psaní pro seniory? Dozvíte se v Rozhovoru Martina Minhy.
Související
-
Proč je z Ferrante senzace? Píše o ženském přátelství i poválečné Itálii tak, že nemůžete přestat čí
Liberatura se poprvé vydává zkoumat zahraniční knihy, které zacloumaly i s českými čtenáři.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
