Za žítkovskými bohyněmi: Mezi realitou a literární fikcí

24. říjen 2016

Román Žítkovské bohyně spisovatelky Kateřiny Tučkové patří ke knižním bestsellerům. Dočkal se překladu do dvanácti jazyků, stal se předlohou úspěšné divadelní adaptace. Jaká je ale skutečnost, ze které autorka volně vychází? A co román v odlehlém kraji na východě země způsobil?

Kraj Moravských Kopanic v okolí Starého Hrozenkova a obce Žítková patří ke svébytnějším částem naší země. K řadě udržovaných tradic a specifik tady donedávna patřily i takzvané bohyně a jejich bohování. Tato činnost se zde předávala od pradávna z generace na generaci. Zcela výhradně ji vykonávaly ženy.

Spisovatel, novinář a etnograf Jiří Jilík se fenoménu žítkovských bohyní věnuje několik desetiletí. Během našeho setkání mi vysvětluje, co ono bohování vlastně znamená. „Bohování je název pro magické rituály, kterými žítkovské bohyně nebo ženy, vědmy, léčitelky provázely svoje úkony, zejména léčení. Prostřednictvím těchto magických rituálů, alespoň jak se traduje, dovedly i další věci. Přičarovat lásku, najít ztracený předmět, určit zloděje a samozřejmě rušit kouzla bosorek. Což byly zlé čarodějnice, které dovedly začarovat krávu, aby špatně dojila,“ říká Jiří Jilík. A právě po stopách poslední žítkovské bohyně Irmy Gabrhelové pátrám i já.

03728089.jpeg

Odjel jsem na jihovýchodní cíp naší republiky u hranic se Slovenskem, hledat to, co po žítkovských bohyních zbylo. Irma Gabrhelová zemřela v roce 2001. Po dlouhém jednání se mi podařilo přesvědčit k rozhovoru její vnučku, paní Lydii. Ta nemá s novináři ani s veřejností dobré zkušenosti, přesto se rozhodla udělat výjimku. Přijímá mě ve svém domě na okraji Starého Hrozenkova. Hned na úvod mě paní Lydie opravuje v používaných pojmech. „V každém případě termín bohování nepoužíváme. I když teď po těch boomech to začíná být živé, tak se o tom nikdy takhle protivně nemluvilo.“

Čtěte také

Spolu s Lydií se vydáme na Kopanice nad starým Hrozenkovem, tam, kde leží obec Žítková. Právě tady se svému řemeslu věnovala ve své chalupě i její babička Irma. Dům zakoupil podnikatel ze Zlína a dnes zde provádí návštěvníky. Vstupné je sto korun. Potkávám skupinu turistů čekajících na prohlídku a dávám se s nimi do řeči. Jednou z nich je i paní Helena. „Přilákala mě sem ta historie, takové to magično. Četla jsem román od Kateřiny Tučkové, byla jsem ve Zlíně na divadelním představení a líbilo se mi to.“

Zajímavý fenomén zaujal před několika lety i spisovatelku Kateřinu Tučkovou, držitelku ceny Magnesia Litera. Jak sama přiznává, k tématu žítkovských bohyní se dostala víceméně náhodou. „Dopsala jsem knížku Vyhnání Gerty Schnirch a s kamarádem Davidem Kovaříkem jsem se sešla na pivu. On mě upozornil na příběh žítkovských bohyní, protože je historik a etnolog. Předtím jsem o bohyních neslyšela. Jen jsme slyšela přísloví: Lžeš jako žítkovská bohyně. Takže takovou antipropagandu.“

03304990.jpeg

Z románu Žítkovské bohyně vydaného v roce 2012 se stal bestseller. Za dva roky se prodalo přes sto tisíc výtisků, kniha vyšla ve dvanácti jazycích, mimo jiné také v arabštině. Dnes patří k nejpůjčovanějším titulům v českých knihovnách, autorka za knihu obdržela řadu prestižních ocenění. Realita žítkovského bohování se ovšem od románu poměrně výrazně odlišovala.

Právě spojení románové imaginace a skutečného jména babičky Irmy na románu vadí Lydii Gabrhelové. „To, co tam v té knize je, je smyšlenka. Ten boom, kdy se tu sjíždějí lidi a hledají místo, kde se slétají čarodějnice, tomu docela nasvědčuje. Necítím potřebu s autorkou mluvit. Pokud ona necítila potřebu mluvit s chytrými lidmi, kteří by jí to osvětlili, a myslí si, že má právo o tom mluvit, ať si to myslí klidně dál. Já s tím nesouhlasím.“ Kateřina Tučková podle svých slov nikomu románem ublížit nechtěla. „To, co jsem zamýšlela já, bylo postavit Irmě Gabrhelové takový literární pomníček a uchovat její jméno v povědomí lidí, aby se na ni nezapomnělo. V tom románu se objevuje jako epizodická postava, která vystupuje v dobrém světle.“ Přestože se realita a literární fikce od sebe výrazně liší, nic nebrání tomu, malebný kraj žítkovských bohyň navštívit.

03728090.jpeg
autor: Martin Ocknecht
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.