Zábranský vs. Hamplová: Upřímná výpověď o únavě i čekání na spásu české literatury

„Můj debut je jediná kniha, kterou vůbec nemám rád. Mám pocit, že jsem ji psal s největší přetvářkou. Byla ambiciózní, ale bylo to takové umění pro umění,“ vzpomíná David Zábranský na svůj první román Slabost pro každou jinou pláž. Za tu dostal zatím svoji jedinou Literu za Objev roku. 

Čtěte také

Kristina Hamplová: Lover/Fighter. Jedna obyčejná holka a čtyři zběsilé epizody jejího života

Kristině Hamplové vyšel debutový román Lover/Fighter loni a dostal se do úzkých nominací na Literu i Cenu literární kritiky. Kristinin a Davidův vstup do literárního světa odděluje asi dvacet let. I když se mnohé změnilo, „čekání“ je tu stále přítomné. 

„Je tu atmosféra, že někdo přijde a zachrání českou literaturu, že bude ten svěží vítr, že to někdo probudí. Když je ten pocit, že by se někdo mohl objevit, tak je to podle mě spíš PR,“ říká Kristina. 

S Evou a Janem z Litu se oba autoři bavili také o cenách a o tom, jakou roli v jejich životech hrají. Zábranský totiž po udílení Mangesia Litery napsal sloupek, ve kterém upřímně píše, jak doufal, že za román Jů a Hele cenu dostane. 

24 fotografií

„Přicházím do věku, kdy jsem potřeboval, aby mě ten svět popostrčil, tu energii už v sobě takovou necítím,“ dovysvětluje Zábranský. „Přiznat, že ti na něčem takhle záleží, dobře, byla jsem trochu zmatená, ale cením tu upřímnost. Já nevím, jestli bych byla schopná to přiznat,“ reaguje na to Hamplová. 

Co tedy vítězí – moudrost, nebo energie? Má být morálka hodnotícím kritériem literatury? A nezaměňuje se občas hot take za kvalitní psaní? Poslouchejte celý záznam Litu ze Světa knihy.