„Záchodové prkýnko, židle i láhev. Design je všude,“ říká Maxim Velčovský

19. duben 2016

„Za výzvu bych považoval navrhovat nějaký předmět, který by se následně vyráběl v objemu milionů. Tedy třeba nějaký výrobek pro jistý skandinávský nábytkový řetězec. V případě výrobků, které se následně vyrábí v tak velkých počtech, se totiž člověk musí dostat k samému jádru problému a navrhnout tu věc tak, aby byla funkční na 100 % a vyhovovala mnoha různým lidem,“ odpovídá designér Maxim Velčovský na otázku, co považuje do budoucna za pracovní výzvu, kterou by si rád vyzkoušel.

Maxim Velčovský prý nejraději pracuje s keramickou hlínou a sklem. Proč? „Sklo je specifická, tekutá hmota, ze které se na konci výrobního procesu stane pevný předmět. Zároveň se ho ale nemůžete při zpracování dotýkat rukama, což se mi zase líbí na hlíně,“ vysvětluje Velčovský.

Navíc dle jeho slov v případě keramické hlíny může designér něco navrhnout a třeba do týdne to vyrobit. A něco takového se mu třeba v případě navrhování zrcátka u automobilu nebo nemocničního lůžka nestane. Tam prý mohou od počátku práce designéra do výroby finálního produktu uběhnout třeba i léta.

Maxim Velčovský zároveň připomíná, že design je vlastně všechno, co je kolem nás. Židli, na které celý den sedíme v práci, někdo musel navrhnout. Stejně tak láhev, ze které pijeme, musel někdo navrhnout. Dokonce i záchodové prkýnko a žehličku někdo pracně navrhoval. Zatímco ale autory hudebních skladeb, které posloucháme, obvykle velmi dobře známe, v případě designérů třeba i velmi podařených předmětů je to jinak. Obvykle jejich jména neznáme a často si na jejich práci při užívání různých věcí ani nevzpomeneme.

Jak se situace v oblasti českého designu změnila od doby, kdy Maxim Velčovský začínal? A proč si myslí, že by lidé kromě lokálních potravin měli podporovat i lokální design?

03584909.jpeg
Spustit audio