Zahrada jako mentální azyl, zahrada jako obranný val proti komodifikaci všeho. Vítejte na Kafkárně
Na Kafkárnu se dá vstoupit buď větrolamem vysokých topolů, nebo od hlavní brány, jejíž kamenný překlad nedávno shodilo nákladní auto. V obou případech znamená vstup do prostoru Centra pro umění a ekologii UMPRUM okamžitou změnu nálady. Ocitnete se někde mezi trampskou osadou a uměleckým ateliérem. Jde o antitezi obchodních tříd a gentrifikovaných poloveřejných prostorů. Dostaví se touha objevovat spletitá zákoutí staré zahrady.
Aktuální Podhoubí představuje jednu z nejcharismatičtějších zahrad současné Prahy, která se rozprostírá kolem devadesát let staré budovy pro sochaře Bohumila Kafku. V ateliéru s vysokým stropem vznikala jezdecká socha Jana Žižky, která stojí na Vítkově, ale i „fronta na maso“ neboli Stalinův pomník. „Ateliér sochařství UMPRUM využívá budovu od devadesátých let. Vedoucí ateliéru sochařství (dnes Volné umění I) Dominik Lang s tehdejší spoluvedoucí Kateřinou Vídenovou předloni otevřeli místo veřejnosti sérií Hostin a na ně pak navázal projekt Centra pro umění a ekologii UMPRUM,“ provází mě po areálu spolukoordinátorka programu a projektová manažerka Amálie Bulandrová.
Během mé návštěvy se v areálu konalo symposium se zaměřením na stavbu a obývání komunitních prostor. V rámci symposia pracovní skupiny inventarizovaly mnohovrstevnatou zahradu, vytvářely jílovou pec na chléb nebo stavěly živou venkovní učebnu a kuchyň z výhonků japonského topolu, které mohou v zahradě zakořenit a obrůst.
Podle koordinátorky programu Kafkárny Kateřiny Vídenové nejde o klasický ateliér, ale o dobrovolný program pro všechny studenty napříč katedrami. „Ekologie by neměla být součástí jen uměleckého přemýšlení, ale veškerého přemýšlení. Snažíme se tu o interdisciplinaritu. Je to takový mentální azyl. Lidé jsou schopní si tu oddechnout od kapitálově směřovaného života, který se samozřejmě dere i do uměleckého světa,“ vysvětluje Vídenová.
Zahrada kolem budovy bývalého ateliéru je organizmus, ke kterému se tu přistupuje velmi obezřetně. Za mnoha zahradnickými intervencemi se skrývají příběhy. „Ta zahrada je nejzajímavější svýma vrstvama a atmosférama. Má různorodý terén, jsou tu staré tisy. Krásně tu operuje přírodní sukcese,“ provází mě po zahradě dlouholetý správce Kafkárny, sochař a výtvarník Matouš Lipus. Zahradu Matouš tematizuje částečně i jako literární koncept, do kterého si každý projektuje své myšlenky a touhy. Zahrada na Kafkárně se díky citlivému přístupu jejích obyvatel zahradnickým pravidlům vzpouzí. Stejně tak jako zarůstá a vytváří stinné niky pro letní pobyt, tak se jinde otvírá růstu květin, náletových dřevin nebo užitkových plodin. Nejlepší každopádně bude, když Kafkárnu navštívíte sami.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.