Zapatisté nebojují proti vládě, ale proti chudobě, říká mexický fotograf Moysés Santiago

29. srpen 2018
Moysés Zúñiga Santiago

„Byly to pro mě šťastné chvíle,“ vzpomíná Moysés Zúñiga Santiago na zapatistickou revoluci. V rozhovoru vysvětluje, v čem vidí přínos guerillového hnutí, které za svoje myšlenky neváhalo vést i ozbrojený boj s mexickým státem, i to, jak se vyrovnává s nebezpečími, které číhají na nezávislé novináře. 

Věnujete se především sociálním tématům, co vás vůbec přivedlo k fotožurnalismu?

Začal jsem fotit při volbách v roce 1994. Ovlivnilo mě zapatistické hnutí, ale především sociální krize v Chiapasu, kde jsem vyrůstal a viděl chudobu domorodých obyvatel. Chtěl jsem zachytit, jak žijí. Myslím, že fotografie má velkou moc a potenciál věci měnit. Mnoho problémů a témat se ale v mainstreamových médiích vůbec neobjevuje. Chtěl bych ukázat svět tak, jak ho vidím já.

Mexiko očima Moysése Zúñiga Santiaga

Bylo vám 15, když zapatisté obsadili Sán Cristobal de las Casas, odkud pocházíte. Jak vzpomínáte na tehdejší události?

Pro mě to byla šťastná chvíle. Lidem to dalo naději na změnu politického a ekonomického systému. Chiapas leží na jihu Mexika na hranicích s Guatemalou a vedle Oaxacy a Guerrery je to nejchudší mexický stát, takže jsem byl nadšený, když se objevilo takové sociální hnutí. Byl to pro mě také podnět k tomu, procestovat Chiapas i další části Mexika a poznávat domorodé obyvatele, jejich způsob života a kulturu.

Můžete přiblížit situaci v Chiapasu?

Domorodí obyvatelé tu žijí ve velmi špatných podmínkách, nebyla a nejsou plnohodnotně dodržována jejich práva. A to je také jeden z důvodů, proč jsem začal dělat tuhle práci. Zapatisté se snaží za jejich práva bojovat a vybojovat lepší zákony. Na mnohých už se s vládou i dohodli, ale nebyly zdaleka ještě všechny ratifikovány. Nyní lidé vkládají naději do nové vlády a věří, že dojde k nějakým větším změnám.  

V roce 2006 jste se už jako profesionální novinář účastnil tzv. Jiné kampaně, kdy zapatistický vůdce Marcos objížděl Mexiko. Byl jste členem jeho komunikačního týmu, co vás k tomu vedlo?

Byla to pro mě velmi cenná zkušenost. Myslím, že mediální obraz zapatistů a indiánů je špatný, panují o nich falešné představy. Chtěl jsem to změnit a ukázat, za co zapatisté bojují. Lidé si myslí, že bojují proti vládě, ale oni bojují hlavně proti chudobě.

Zapatisté jsou sociálním antikapitalistickým hnutím, jeho novodobá historie sahá do počátku 90. let, kdy se zformovalo v chiapaských horách. V roce 1994 obsadili několik měst, po krátkých bojích s armádou se stáhli zpět. Zapatisté hájí práva menšin, především domorodého obyvatelstva. Umírněné křídlo ustoupilo od ozbrojeného boje a postupně se zapojuje do politiky. Na autonomním území, které spravují zapatisté a jejich příznivci, v současnosti žije asi 300 tisíc lidí. Došlo zde k řadě zlepšení v sociální oblasti, kritici ale poukazují na velkou chudobu obyvatel tohoto území.

Subcomandante Marcos, dnes vystupující pod jménem Galeano, je určitě fascinující postava, ať už s jeho názory souhlasíte, nebo ne. Jaký je jako člověk?

Má velice blízko k lidem, je otevřený, přátelský a profesionální, velmi dobře se stará o svůj tým, byla s ním skvělá spolupráce. Dokáže spojovat lidi, stejně jako zapatismus obecně spojuje třeba novináře, učitele nebo kohokoli, kdo souzní s jeho myšlenkami.

Jaký je váš názor na to, jak mainstreamová média zobrazují zapatisty? Často jsou ukazování jednoduše jako teroristé, někdy jsou naopak možná až příliš romantizováni…?

Ten mainstreamový pohled je nesprávný v tom, že ukazuje zapatisty jako bojovníky, ale oni především tvoří. Tvoří autonomii, svéprávné komunity, kde mají například vlastní zdravotnický, vzdělávací nebo ekonomický systém založený na fair trade. Je to nejlepší příklad, jak by mohla fungovat i jiná místa v Mexiku, tedy být nezávislé na státu, protože ten nepřichází vždy s nejlepšími řešeními našich potřeb. Zapatisté toho mohou ostatní hodně naučit – jak žít, respektovat přírodu i lidskou důstojnost. To samozřejmě může působit trochu romanticky, ale podle mě je to hlavně o respektu ke všem lidem.

Mexiko očima Moysése Zúñigy Santiaga

Dalším velkým tématem, kterému se věnujete, je migrace do USA? Jak tento problém vnímáte?

Migrace má svoje důvody, chtěl jsem je poznat a ukázat. Procestoval jsem Střední Ameriku – Honduras, Guatemalu, Salvador. Hlavním důvodem samozřejmě je, že ti lidé utíkají do bezpečí před násilím, chudobou nebo nedostatečnou zdravotní péčí, což je vlastně taky forma násilí. Jistěže bych byl nejradši, kdyby lidé vůbec do USA odcházet nemuseli, zvlášť když tam Trump zavedl takovou deportační politiku. Ale jejich vlády se o ně prostě nestarají. Ve své práci se vždy snažím najít nějaký neobvyklý úhel. Fotím například migrující komunity, protože někdy odcházejí celé obce, nebo ženy cestující přes celé Mexiko, transgender lidi, děti a tak dále.

Mexiko si v poslední době spojujeme především se špatnými zprávami, je něco pozitivního z poslední doby, v čem vidíte naději?

Je to poprvé, co máme levicového prezidenta, takže v tom vidíme určitou naději, ale bude velmi těžké prosadit změny, které třeba já osobně považuji za důležité. Uvidíme v následujících letech, co se Obradorovi podaří prosadit, ale nevěřím, že to budou opravdu velké změny.

Moysés Zúñiga Santiago (1979) vystudoval komunikační studia na Xalapa University ve Veracruzu, od roku 2003 pracoval jako reportér, kameraman nebo fotoeditor v nejrůznějších mexických médiích. Od roku 2005 se věnuje především dokumentární fotografii, spolupracuje například s agenturami AP a AFP, vystavoval na mnoha místech v Mexiku, ve Spojených státech i Kanadě.

Pro novináře je Mexiko jedna z nejnebezpečnějších zemí světa, jak se s tím vyrovnáváte, jak to ovlivňuje váš osobní a rodinný život?

Dělám tuhle práci celý život a nevnímám to jako nějaký problém. Ano, je to nebezpečné, ale mám svoje důvody, proč to dělám, je to potřebná práce.

Takže se nebojíte?

Ne. Ze smrti kolegů novinářů jsem samozřejmě smutný, ale zajištění naší bezpečnosti by měla být odpovědnost vlády. Domnívám se, že se při naší práci prostě nesmíme bát.

V čem si můžeme vzít příklad od domorodých obyvatel? A jak se vyrovnává Moysés Zúñiga Santiago s tím, že zapatisté v bojích zabíjeli? Poslechněte si celý rozhovor.